Jak umělá je umělá inteligence

V sousloví umělá inteligence máme obvykle celkem jasnou představu o významu obou slov – víme, co znamená „umělé“ a co „inteligence“. Spojíme-li je dohromady, vznikne označení, které nám evokuje něco cizorodého, napodobeninu, možná i pokus konkurovat „neumělé“, tedy přirozené lidské inteligenci. Pomíjím zde použití slova inteligence v širším smyslu – například u zvířat nebo jiných systémů, kde může označovat schopnost reagovat na podněty či se adaptovat. Pro účely této úvahy stavím do kontrastu umělou inteligenci a inteligenci lidskou.

Do jaké míry je však toto rozlišení oprávněné?

S konkrétním projevem umělé inteligence se dnes setkáváme téměř všichni – v podobě nástrojů jako je ChatGPT. Tyto systémy fungují na principu zpracování jazykových dat. Jednotlivá slova či výrazy jsou převedeny do číselné podoby – tzv. vektorů – které umožňují počítačům pracovat s jazykem matematicky. Tyto vektory jsou vícerozměrné, aby bylo možné zachytit jemné významové rozdíly mezi slovy v různých kontextech. Takto převedený text prochází složitými výpočty v neuronových sítích, které byly předem „vycvičeny“ na velkých objemech dat.

Jednoduše řečeno: systém se snaží najít takové řešení, které se co nejvíce přiblíží očekávanému významu na základě předchozích vzorců v datech. Využívá k tomu metody optimalizace, tedy hledání takových parametrů, které minimalizují chybu v odhadu dalšího slova nebo významu. Jde o čistě matematický proces, jehož výsledkem je výstup připomínající lidskou komunikaci. I když nejde o „porozumění“ v lidském slova smyslu, výsledky mohou být překvapivě přesvědčivé.

Přitom je důležité si uvědomit, že „umělost“ této formy inteligence nevznikla ve vzduchoprázdnu. Je založena na matematických a lingvistických strukturách, které jsou samy produktem lidského poznání. Nevzešly z přírody samy od sebe – byly vyvinuty, odpozorovány a popsány lidmi v průběhu staletí. ChatGPT by neexistoval bez dlouhé tradice, která začíná u Pythagorovy věty a pokračuje přes vývoj počítačové vědy až po dnešní algoritmy.

A tady se dostáváme k otázce: co je vlastně „přirozené“ a co „umělé“?

Zajímavý úhel pohledu se nabízí, podíváme-li se na lidskou mysl samotnou. Obvykle se má za to, že je přirozená – tvořená biologickým mozkem, tedy nikoli umělá. Jenže i lidská mysl pracuje s vnějšími symboly – slovy, obrazy, zvuky – které do ní vstupují z okolí. Velká část toho, co považujeme za vlastní myšlení, je výsledkem kulturního předání, výchovy, jazyka, ale i genetické výbavy nebo podvědomí. To, co „nosíme v hlavě“, tedy z velké části nevzniklo z nás samotných. I jazyk, kterým myslíme, je systém, který jsme nepřevzali z přírody, ale naučili se ho.

Můžeme tedy klást otázku: je lidská mysl ve všem skutečně přirozená? Anebo je do značné míry „umělá“, protože je formována prostředím, výchovou a jazykem, tedy externími prvky?

A naopak: je umělá inteligence skutečně tak „umělá“, když vznikla jako produkt přirozené lidské činnosti a pracuje s daty, které jí lidé poskytli?

Zbývá několik možností: buď přestaneme mluvit o ChatGPT jako o inteligenci umělé a budeme ho chápat prostě jako jiný druh inteligence – nebo naopak zpochybníme „přirozenost“ lidského myšlení a začneme o něm uvažovat jako o systému, který je v mnohém rovněž uměle utvářen.

A nebo – a to je možná nejpravděpodobnější – uznáme, že označení „umělá“ a „přirozená“ jsou jen další lidská slova, která nás občas svádějí na falešnou stopu.

Nevím, k čemu vám tahle úvaha bude, ale měl jsem neodbytnou potřebu se o ni podělit.