Hrozba ztrácení obranyschopnosti: Skrytá demilitarizace skrze předražené armádní zakázky
Štíhlý stát
V době rostoucí geopolitické nestability a bezpečnostních hrozeb čelí mnoho evropských zemí, včetně České republiky, neviditelné, ale o to nebezpečnější hrozbě: skryté demilitarizaci, která probíhá nikoli otevřeným snižováním rozpočtů, ale prostřednictvím předražených a neefektivních armádních zakázek.
Obranný rozpočet může růst, ale skutečná bojová schopnost ozbrojených sil stagnuje nebo dokonce klesá. Jak je to možné? Odpověď je jednoduchá: nepoměr mezi cenou a výkonem. Když armáda za desítky miliard korun získá techniku, která je zastaralá, poruchová, nebo dodaná s mnohaletým zpožděním, pak se z investice do obrany stává finanční iluze bezpečí.
Předražené zakázky nejsou výjimečné – naopak, staly se normou. Transparentnost výběrových řízení je často omezená, smlouvy bývají uzavírány bez veřejné soutěže pod záminkou „strategického partnerství“ či „utajení“, a důsledky nese daňový poplatník – a v krizových situacích i samotní vojáci. Skutečný problém nespočívá jen v ceně, ale v systémovém nastavení, které dovoluje proměnit obranu státu ve výnosný byznys pro úzký okruh firem – často bez ohledu na reálné potřeby armády. Tento proces má tři hlavní důsledky:
Zpomalení modernizace armády – Místo efektivních investic do interoperabilního a moderního vybavení dochází k nákupům nekompatibilních nebo nepraktických systémů.
Eroze veřejné důvěry – Když se o obranných zakázkách mluví víc v kontextu korupce než bezpečnosti, klesá ochota veřejnosti obranu podporovat.
Falešný pocit bezpečí – Papírově „vybavená“ armáda může ve skutečnosti být slabá, neakceschopná a závislá na zahraniční podpoře.
Nejde přitom o izolované případy, ale o symptom hlubšího problému, kdy nákupní proces nerespektuje bezpečnostní realitu, ale politické a ekonomické zájmy. Co tedy s tím?
Transparentnost a kontrola – Zpřístupnění smluv, nezávislé audity a posílení role parlamentní kontroly nad výdaji na obranu.
Větší důraz na obranné plánování – Investice by měly vycházet z dlouhodobé strategické koncepce, ne z krátkodobých politických cílů.
Podpora domácího průmyslu – Rozumná míra soběstačnosti a podpora vývoje v ČR mohou přinést nejen efektivitu, ale i obrannou nezávislost.
Obrana státu není jen otázkou techniky a rozpočtu – je to otázka strategie, efektivity a odpovědnosti. Skrytá demilitarizace prostřednictvím předražených a neefektivních zakázek je tichým nepřítelem, který oslabuje naši bezpečnost zevnitř. Pokud chceme být skutečně připraveni čelit budoucím hrozbám, musíme nejprve vyčistit vlastní dvůr – jinak nám ani nejmodernější technika nepomůže.