HLEDÁM DOBROVOLNÍKY (3)

Než se pustím do třetího dílu svého inzerátu, připomenu, že jsem se od ohýbání vidličky myšlenkami, přes matematickou indukci, domeček z karet, jízdu na klouzačce a vlak dostala k lidem. V druhém dílu jsem nastínila různé skupiny lidí (V-X-Z) dle přístupu na příkladu řítícího se vlaku bez brzd (příklad C z dílu 1) a také možné scénáře vývoje společnosti v reálném světě (AA-BB-CC-DD). A jak opakuji v nadpise, hledám dobrovolníky na časově omezený úkol, tedy projekt na pár let, hlavně několik nejbližších měsíců, takže hledám členy projektového týmu. I po druhém díle někteří čtenáři popsali různé reakce, které stojí za to zmínit.

Martin napsal mj.: „Základem skutečné změny jsou zralé osobnosti, alespoň s integrovaným stínem a prosté spasitelského komplexu. Většina tzv. "probuzených" z větší části sice pochopila ekonomicko-mocenské fungování světa, ale výše uvedenou a podle mého názoru nutnou podmínku nesplňuje. Kdo ji splňuje, více méně ví, kde je jeho místo, co může udělat, a možná už to dělá. Každý sice dělá něco jiného, ale to je naprosto v pořádku, jde to vlastně stejným směrem a samo se to propojuje. Podle mě nový zdravý systém může vyrůst jedině organicky (a nebo vůbec, i to je možnost).“

Úplně jinak to vnímá Jaromír, který v příměru s vlakem, vnímá marné využití všech zákonných prostředků jako podmínku nutnou pro postup dle Čl.23 LZPS podle kterého "Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval …“. Připomíná zvyky a zkušenosti našich předků, ale zároveň se nebrání uplatnění fantazie a navržení zábavnějšího řešení, jako např. „vyválet v dehtu a posypat peřím“. Doplňuje, že systémově lze řešit v článku popsanou situaci nejlépe obsazením lokomotivy nebo odpojením našeho vagonu. A rozdělení společnosti vnímá jinak – 1/3 + 1/3 + 1/3.

V dalším názoru Karel popisuje situaci v mnoha zemích světa k čemuž dodává zase úplně jiný pohled: „...myslím, že i my v opozici k Resetu jsme rozděleni, bohužel. A pak je taky docela dobře možné a snad i pravděpodobné, že i skupina aktérů je rozdělena - někdo je ochoten jen k něčemu a někdo ke všemu. Někdo váhá. Někdo je jen vydírán, jiný podplacen, ale necítí to. A při prvním větším odporu někdo přeskočí ze skupiny pomahačů do skupiny odpůrců. Je to mnohovrstevné zcela určitě.“

Zajímavé, co všechno si mohou čtenáři pod mým blábolením představit. Tentokrát si reakce nechám na později, jen pouze nyní připomenu, že obsazovat lokomotivu nemá smysl, ona je neovladatelná. Za to odpojení vagónu už význam mít může. A hlavně Jaromíre, jakkoliv respektuji mnohá konání našich předků, tak násilí opakovat nechci.

Zpátky k mému textu, tedy k lidem a plánu, který tady slibuji. Jenomže by bylo dobré si trochu nastínit, jak jsme se do té situace dostali a jak se mi ten plán zrodil v hlavě. Takže jsem se nedávno probudila a zjistila, že jsem v Matrixu. A vzápětí snědla červenou pilulku.

Jak se to stalo? Ten Matrix. Začnu pátrat do minulosti. Jo, jo, to není náhoda. Začalo to dříve. První krok bylo uvědomit si, že pandemie je krycí název (někteří tomu říkají pLándemie, někteří covidové cvičení, jiní test) a že to nebyl začátek. Něco tomu předcházelo už na počátku 21. století (finanční krize 2007-08, prasečí chřipka aj.). Jo, jo, to dává smysl. Jenomže pak zjistíte, že ideologie vznikla dříve. A šup, jste zpět ve 20. století. Pak na jeho počátku (třeba založení FED, španělská chřipka). No, jo, ale pak jsem zírala na video, že nějaké souvislosti jsou v 19. i 18. století. A do háje, jsem ztracena. Další video je počátek tisíciletí a pád Říše římské. A další video je o pyramidách. Než to všechno nastuduji a vyslechnu, tak je to rok 2030.

Špatný plán. Historii studovat nebudu. Úplně mi stačí, že mi došlo, kde se nacházím. Na pokraji zániku civilizace. Nebylo by to v historii planety poprvé, že? Vlastně jsem díky tomu v klidu. Od dětství mě napadly otázky, jak je možné, že vyspělé civilizace v dávné minulosti zanikly. A od dospělosti mě napadaly otázky, co se to děje se společností, když se chová a vyvíjí tak divně. A teď se mi to spojilo. Četla jsem citát: Žádnou civilizaci nikdo nikdy nezabil. Civilizace končí sebevraždou. Vypadá to, že je to pravda, když se rozhlédnu, kolem sebe. Teď už vidím odpověď na mé otázky z dětství i dospělosti. Tato civilizace zapnula sebedestrukci. Teď už netápu, mám jasno a vím, co je potřeba dělat. Tedy je jasné, že je POTŘEBA NĚCO DĚLAT. Musíme se připravit. Ten domeček z karet se zřítí, vlak vykolejí, dopadneme na držku. Čtu knihy Václava Cílka, Aleše Přichystala, manuál Jirky Havla, chodím na debaty na toto téma.

Závěr? Ne, to taky nechci. V 1. díle jsem uvedla svou motivaci, že nechci plán broučka Klausíka (tedy scénář AA). A tímto historickým obloukem jsem se dostala k vysvětlení, proč nechci ani scénář BB. To by totiž dopadlo hodně špatně. Připravit se na to nedá. Následky nedozírné.

Takže nezbývá než najít scénář CC. A že scénář CC je reálný, mi potvrdil i jeden z dobrovolníků, který reagoval na můj inzerát. Ozval se mi Jirka, že se zabývá i tou historií a že příčina současného stavu sahá ještě dál, než jsem si myslela. A teď se podržte: něco se pokazilo před 10 000 lety. A teď zrovna se děje něco, že máme okno příležitosti. Parchanti jsou v oslabení a to je naše šance. Takže není důvod to vzdát! A už vůbec ne předem. Dobře, že jsem se do té historie nepustila, není čas na odbočky, je POTŘEBA KONAT.

Zpátky k lidem, protože ČLOVĚK je to, oč tu běží. Rozdělila jsem minule lidi do 3 skupin V, X, Z a tu poslední ještě více členila podle jejich aktivit. Nyní další popis skupin. Vlastně to už Jaromír i Karel ve svých komentářích k 2. části nastínili.

Skupina Z (= Zbytek) se rychle rozrůstá.

Skupina X (= Parchanti) není jednotná a má své problémy. Právě toto zajímavě popsal ve svém komentáři Karel.

Skupina V (= Většina) se štěpí na různé podmnožiny a začíná si všímat, že ten současný svět není dokonalý. Nevědí vůbec nic o vlaku, jenom mnozí chtějí žít jinak, lépe.

Navíc skupina (Z) vlastně už nyní pokrývá všechny potřebné činnosti z oblasti 3 a 4 záchrany vlaku (viz díl 1) a lidí v něm. Dokonce přišli na to, že nemusíme budovat na úplně novém místě. Někteří zjistili, že můžeme to nové místo najít tam, odkud vlak přijel. Jen to trochu přeskládáme, dáme do popředí jiné hodnoty, na kterých to všechno bude založeno. Vlastně ne trochu. V tom viditelném materiálním světě můžeme navázat. Ale v tom neviditelném světě, tak tam musíme udělat velký posun. Proto chci ke skupině (Z) zatím jen stručně doplnit, že ČLOVĚK je více než dav lidí. Být člověk je jeden z předpokladů, jak se stát členem týmu dobrovolníků.

Ten kdo dočte až sem, tak si může říct, jestli jsem tak blbá, naivní, zbláznila se, nebo si z vás dělám legraci. Odpovím oklikou……. Jistě, může to být satira, může to být černý humor, může to být od každého trochu. A nebo je to všechno jinak. Kdo ví?