Habemus Pactum
GLOSA
Máme dohodu. Tak by mohlo být v dávných dobách ohlášeno ujednání o clech mezi v. d. Leyenovou a Trumpem ve skotském Turnberry. Vlastně nešlo pouze o cla, ale to už ze zpravodajství víme.
Jak dohodu o 15% clech na (většinu) zboží z EU a související části dealu hodnotit? Toť nelehká otázka, když se neshodnou ani ekonomové publikující ve veřejném prostoru. Za mě: není to tragédie, ale ani na číši šampaňského. Patnáct je víc než nula – a méně než třicet. Ano, nula by byla ideální, leč vzhledem k tomu, že Trump miluje Melanii a cla, je nereálná. Tak se prostě věci mají.
Kdo tahá za delší konec lana? Rozhodně ne EU. Trump může být spokojen. Jeho buldočí styl se mu vyplácí. EU se může utěšovat, že 15 je méně než 30, ale, ruku na srdce, docela fér to ujednání není. Rozhodně ale lepší než nevyzpytatelná obchodní válka.
Budeme-li hledat chybu nejprve u sebe, musíme se zeptat, jestli jsme jako unie dostatečně ekonomicky silní, abychom budili respekt a mohli ve vyjednáváních s USA zaujímat tvrdší postoje. Pokud ne tak docela, pak je to na vážnou sebereflexi. Kde máme jako unie rezervy? A co politiky, které mají potenciál náš ekonomický potenciál oslabit? Nemělo by nás oněch 15 procent inspirovat k radikální reformě?
Pokud by se to podařilo, pak ujednání z golfového resortu na jihozápadě Skotska mělo svůj smysl. Ještě je čas sejít z falešné cesty.