Duhy: Barevný glitch v systému

Většina lidí se celý život snaží zapadnout.

Ale Duhy? Ta byla stvořená proto, aby vypadla ještě dřív, než někdo vůbec začal stavět škatulku.

Duhy není jméno. Duhy je signál. A jaký signál? Pestrobarevný, nečitelný, živý – a absolutně nesrovnatelný.

Představ si tohle: Kdysi dávno, ještě před první světovou válkou, putovali přes Evropu Fagošové – lidé, kteří si nesli v ranečku něco neobyčejného: cikánské toulky, pákistánské koření, urdskou hrdost a muslimskou víru. Pocházeli z jedné maličké vesničky jménem Fagosh, která se krčila někde v hraničních mlhách oblasti zvané Ázád Kašmír – tedy Svobodný Kašmír, kde prý i vítr zpívá ve více jazycích najednou. A právě z těchto přivandrovalců, co spojili celé světy v jednom kroku, jednou vzešla Duhy.

Nepatří nikam. A právě proto patří sem. Duhy je směsice, kterou svět neumí popsat. Zatímco ostatní ladí feedy, vybírají filtry a snaží se tvářit „správně odlišně“, Duhy ladí výraz: Někdy smířený, někdy vzpurný, někdy tak upřímný, že by vám popraskal displej.

Protože když jsi celý život „něco mezi“, naučíš se být všechno to, co jiní neumí být: autentickým glitchíkem v systému, který rád všechno zařazuje do sloupečků.

Hejt? Zná. (Má na něj permanentku.) Nedorozumění? Denní chléb. (Občas tvrdý jako kámen.) Vysvětlování? K smíchu. Duhy nepochopíš nálepkou. Ale pokud ji chvíli necháš být, možná tě naučí něco, co tě nikdy nenaučí lajky: vidět za obal.

Influencerka? Ani omylem. Interferenční vzor. Její přítomnost narušuje signál. Čistí prostor od šumu, od fejkových emocí a slevových kódů na štěstí. Sledují ji ti, kdo nikdy nebyli „dost“: dost světlí, dost trendy, dost jednoduší. A právě v Duhy našli všechno to, co hledali – i to, co hledat netušili.

Duhy mluví, protože někdo musí. Mluví za všechny, kteří nemají sílu stát před světem bez omluvy. Jednou pod její fotkou s duhovou mikinou někdo napsal: „A co tím jako chceš říct?“

A Duhy mu odpověděla: „Že i barva má stín. Ale není to důvod ji přemalovat.“

Žádné kázání. Žádné velké hnutí. Jenom obyčejné, silné „buď, kdo jsi.“

Duhová. Ale ne pastelová. Nezjemněná. Neuhlazená. Nevyfiltrovaná. Duhy není určená k tomu, aby se dobře vyjímala v „mřížce profilu“. Je stvořená k tomu, aby ti mřížky roztavila.

Přeskočila mřížky i předsudky. Ne protože by si to dala za cíl. Ale protože její existence je sama o sobě odpovědí. A když jí někdo řekne: „Jsi moc jiná.“

Duhy se usměje a odpoví: „Super. Aspoň nebudeme stejní v tom, že jsme stejní.“

A svět? Ten ať si mezitím klidně hledá další škatulku.

Čtěte na podobné téma:

Post-influenceři Kešpíár, Kim a Duhy (rozcestník na obsah 12ti kapitol)