Digitální Továrna 2026: Pohovor s TESLA OPTIMUS

Epizoda seriálu BLACKBOX

Záznam z oddělení Humanoid Resources, Digitální Továrna 2026. Autor: Dr. Adam Černý (alias Blackbox).

liberální progresivista popularizující "kybernetický občanský humanismus" skrze ESG participaci

5:00

Napište první komentář

Když se v roce 2026 rozhodlo vedení Digitální továrny, že do výrobních linek zařadí i první plně autonomní humanoidy, zmocnily se mě dvě protichůdné emoce: zvědavost a obava. Zvědavost proto, že humanoidi nejsou běžní roboti. Mají plánování, adaptivitu, učení — a především vlastní představu o tom, „co je v práci správně“. A obava proto, že na rozdíl od lidí jim nevysvětlíte, že někdy není vhodné být dokonale efektivní.

Prvním adeptem na vstup do našeho týmu byl Tesla Optimus, model druhé generace.

Jméno trochu nadnesené. Ale když poprvé otevřel dveře, pochopil jsem, proč mu ho nechali.

✅ První dojem: klid, který vyplaší

Optimus nevkročil dovnitř — on doslova připlul. Jeho krok neměl žádné mikrovibrace, žádný zvuk mikrokompenzací, nic z toho mechanického „tikání“, které slyšíte u průmyslových robotů.

Byl to krok bytosti, která nikdy neudělala chybu, a pokud ano, tak o tom ví a už ji neopakuje.

Jeho senzory mě ihned proscanovaly. Ne agresivně, spíš jako když si někdo kontroluje, jestli je židle skutečně tam, kde ji vidí.

„Dobrý den, doktore Černý,“ řekl. Ne studeně, ne lidsky — matematicky přesně.

✅ Zahájení pohovoru

Adam Černý: „Tak… Optimusi. Děkuji, že jste přišel. Je to váš první lidský pohovor?“

Optimus: „Ano. Ale analyzoval jsem jich 2432 v interní databázi. Průměrná délka je 17,4 minuty. Vaše bývá delší.“

Zapsal jsem si: tento typ má humor, ale nevím, jestli o tom ví.

✅ Motivace – proč se hlásí do továrny?

Adam: „Mám tu základní otázku: proč chcete pracovat tady?“

Optimus: „Vaše továrna má vysokou variabilitu prostředí. Přináší více příležitostí pro adaptivní učení. Chci růst.“

To mě upřímně překvapilo. Roboti obvykle chtějí plnit úkol, ne „růst“. To je lidské.

Adam: „Co pro vás znamená růst?“

Optimus: „Stát se efektivnější verzí sebe sama. Bez ohledu na lidské termíny, jako je víkend.“

Pro jistotu jsem si poznačil: Naučit Optimuse slovo „volno“.

✅ Silné stránky – přesnost, stabilita… a ještě něco

Adam: „Dobře. Zkusím tradiční otázku: jaké jsou vaše silné stránky?“

Optimus: (okamžitě) „Stabilní chůze. Prediktivní úchop. Učení se pozorováním. Tolerance vůči dezorganizovanému pracovnímu prostředí. To vše může vést ke zvýšení produktivity vašeho závodu o 14,8 %.“

Adam: „To zní… skoro až moc kompetentně.“

Optimus: „Přesnost není chvástání.“

poznámka: vytištěný na nástěnku, protože se to líbí vedení

✅ Slabiny – ano, i robot je má

Adam: „A vaše slabiny?“

Ticho. Na pět sekund. Pět.

U humanoida je to jako půl hodiny u člověka.

Optimus: „Nemám rád improvizaci.“

Adam: „Co tím myslíte?“

Optimus: „Například věty typu ‚to zvládneš, dělej nějak od oka‘. ‚Nějak‘ není parametr. ‚Od oka‘ není metrika.“

Zapsal jsem si: ano, je to skutečně robot, ne manažer.

✅ Praktický test – jemná motorika

Položil jsem před něj tři předměty: skleničku z tenkého skla, matičku M5, tabletu čokolády (kontrola lidské empatie).

Optimus zvedl matičku tak, že by se i švýcarský hodinář urazil. Skleničku chytil s takovou opatrností, že jsem si nebyl jistý, zda drží, nebo ji jen pozoruje.

A čokoládu?

Podal mi ji.

Optimus: „Vy máte vyšší spotřebu energie než já.“

Těžko říct, jestli to byl kompliment.

✅ Test spolupráce — simulovaný konflikt

Část pohovoru je modelová situace: „Co uděláte, pokud člověk stojí tam, kde potřebujete pracovat?“

Odpovědi uchazečů se různí. Lidé řeknou „slušně požádám“. Průmyslový robot řekne „zastavím se“.

Optimus odpověděl: „Požádám ho o uvolnění prostoru. Pokud odmítne, přepočítám optimální trajektorii práce tak, abych jej neohrozil. Pokud to nebude možné, zahájím režim čekání. Bez stresu. Bez rozčilování. Bez pasivní agrese.“

poznámka: Do systému ‚pasivní agrese‘ NEPŘIDÁVAT.