Čtvero odmítnutí katastrofismu

Ještě před několika lety jsme se ujišťovali, že žijeme v nejlepším období lidských dějin, že jsme se nikdy neměli tak dobře z pohledu kvality života a demokracie. Píše se rok 2022 a všechno je vzhůru nohama. Naše vystrašená civilizace, a s ní Česká republika, se naopak ujišťuje, že žijeme v kruhu neustálých krizí a pohrom. Kdo neřekne, že civilizace je na sestupu, je nudný a nezajímavý.

V novém tisíciletí se nám tak vtírá do mysli destruktivní katastrofismus. Jako by se dějiny tvořily ve spirále katastrof:

Od roku 2015 je tu migrační krize. - V letech 2020 až 2022 covidová krize. - Dnešní ruskou invazi na Ukrajinu doprovází energetická, jaderná a cenová krize. - Přetrvává klimatická krize.

Krize, krize a zase krize! Dramaticky se posunují hranice našeho negativního vnímání. Šíří se úzkost z kolapsu civilizace. Podle výzkumu agentury Focus si 26 procent českých respondentů myslí, že vypukne třetí světová válka. Někteří budují domácí úkryty a zajišťují zásoby potravin a vody.

Ano, bezpochyby, prožíváme nebezpečné události a nelze je podceňovat. Nicméně krize a války nejsou ničím novým. Z hlediska dějin lze současnost hodnotit i kladně. Například filozofka Tereza Matějčková vnímá svět těmito optimistickými slovy: „Již dnes se náš život podobá spíše životu starověkých bohů než lidí. Žijeme výrazně déle, … války ve srovnání s minulostí jsme omezili, přemisťujeme se vzduchem z jedné části světa na druhou.“

Jak se vyhnout záporným očekáváním? Ústředním problémem je všudypřítomný katastrofismus. Jeho hlavním nositelem jsou média. Jeho přenašečem je nadměrný strach, jež nám nedovoluje s chladnou hlavou definovat hlavní hrozby a jejich řešení. A především, katastrofismus otravuje společenskou atmosféru, která předurčuje další negativní vývoj. Jak se ale vyhnout sebenaplňujícím se záporným očekáváním usazeným v našich hlavách? Zkusme tato čtyři odmítnutí:

1. Katastrofické pojetí života

Zaprvé, je třeba odmítnout katastrofické pojetí života, nejnovějších dějin i budoucnosti. Pozemský život nelze redukovat na slzavé údolí, na dobu temna, na boj proti zlým silám přírody či společnosti. Německý filosof Matthias Burchardt varuje, aby se člověk kvůli strachu netransformoval ve sterilní druh, jenž se podvoluje paranoidním hygienickým příkazům a jenž každé osobní setkání považuje za riziko. Nebezpečné je obejmout člověka, navštívit kostel, chodit do školy... Je to jako zimní spánek toho lidského v nás. Namísto křesťanské ideje „Miluj bližního svého“ se prosazuje příkaz „Obávej se bližního svého.“ Namísto radosti z mezilidských vztahů se preferuje odlidštění ve jménu sterilní superbezpečnosti.

2. Informační katastrofismus

Zadruhé, je třeba odmítnout informační katastrofismus jako způsob komunikace o světě kolem nás. Bohužel nejlépe se prodávají špatné zprávy zesilující záporné emoce. Bohužel největší byznys je z prodeje strachu. Média se tak stávají tlampačem světové černé kroniky. A přitom opomíjejí kladnou stránku života. Alarmismus médií na sebe nabaluje alarmismus politiků a odborníků. Výsledkem je mediální populismus v podobě katastrofického zpravodajství. Obestírá nás katastrofický smog. To vede k panice, dezorientaci a nestabilitě. Tolikrát už se bubnovalo na poplach, že mnozí nerozeznají, co je skutečným nebezpečím, co je podružné a co zavádějící.

3. Odvalit balvan strachu!

Zatřetí, je třeba odvalit balvan strachu! A narovnat se! Nadměrný strach je odedávna prostředkem k manipulaci s masami. Strach ochromuje, slouží k zastrašování. Strach dělá z lidí stádo, ochotné se vzdát svých svobod a odevzdat se do rukou domnělých spasitelů či vůdců. Navíc trvalý strach vyvolává stres a tím podlamuje duševní zdraví a imunitu každého z nás.

4. Ideologie dobra – černobílé vidění

A začtvrté, je třeba odmítnout nepřátelskou ideologii dobra a zla, jež štěpí společnost na nepřátelské tábory „my“ a „oni“, přičemž názorové oponenty považuje za škůdce typu fašistů, nacistů a dezinformátorů. Je třeba odmítnout jejich moralizování, domnělý patent na rozum a v realitě černobílé vidění. Každý, kdo hlásá takzvanou jedinou vědeckou pravdu, ve skutečnosti vědu popírá, neboť konstruuje dogma. Tenká bývá hranice mezi dobrem a zlem.

Dialog a smíření

Namísto prohlubování příkopů podporujme to, co nás spojuje, co drží demokratickou společnost pospolu. Je to vzájemný dialog, jenž nabourává uzavřené sociální bubliny a jenž napomáhá porozumění a vyjednávání kompromisů. Je to svobodný dialog a diplomatická jednání, jež přispívají k řešení domácích a světových krizí.

Michal Klíma, politolog a rektor Metropolitní univerzity Praha

Text vyšel jako článek v Lidových novinách, 1. 11. 2022, s. 9.

Four rejections of catastrophism

Only a few years ago, we had assured ourselves that we were living in the greatest age in human history, that we had “never had it so good” – in terms of quality of life and democracy. It is now 2022, and all of this has been turned upside down. Our frightened civilisation, including the Czech Republic, is now convincing itself that we are living in a cycle of endless crises and calamities. Whoever denies that civilisation is in decline is considered uninteresting and irrelevant.

The destructive ideologies of the 20th century having passed, in the new millennium our minds are now being poisoned with a destructive catastrophism. It is as if our development is taking place within a spiral of catastrophes:

From 2015 we had the migrant crisis - From 2020 to 2022 the Covid crisis. - The present Russian invasion of Ukraine is accompanied by an energy crisis, a nuclear crisis and a cost-of-living crisis. - Meanwhile, the climate crisis continues.

Crisis, crisis and more crisis! The boundaries of our negative perception have dramatically shifted. Anxiety concerning the collapse of civilisation is spreading. According to research conducted by the Focus agency, 26 percent of Czech respondents believe that the Third World War is about to break out. Some are building home shelters and procuring supplies of food and water.

Yes, it is indisputable that today we are witnessing dangerous events, and these must not be underestimated. Nevertheless, crises and wars are nothing new. From a historical perspective it is even possible to view such events positively. For example, the philosopher Tereza Matějčková characterises the world in which we are living in the following optimistic words: “These days our life rather resembles the life of the gods of antiquity than humans. We are living considerably longer, … in comparison with the past we have reduced the scale of wars, we fly through the air from one part of the world to another.”

Catastrophism predetermines our lives

The chief problem we face today is an ever-present catastrophism and pessimism. The driving force behind them is a peculiarly relentless fear, which prevents us from identifying the main dangers and their solutions with a clear head. And above all, catastrophism has a toxic influence on the social atmosphere in which we live, which then predetermines a negative development. How, then, are we to avoid the self-fulfilling negative expectations that have been implanted in our minds? Let us attempt the following four rejections:

1. The catastrophic conception of life

Firstly, it is necessary for us to reject a catastrophic conception of life, thus a catastrophic view of recent historical events and the coming future. Terrestrial life cannot be reduced to a vale of tears, to a dark age, or a battle against dark forces of nature or society. The German philosopher Matthias Burchardt warns that fear could transform the human race into a sterile species that succumbs to paranoid hygiene demands and considers every personal encounter to be a risk. “It is dangerous to embrace another human being, to visit a church, attend school… This is like the hibernation of the human within us.” The Christian idea of “Love Thy Neighbour” is being replaced by the command “Fear Thy Neighbour.” The joy of interpersonal relationships is being ditched in favour of dehumanisation in the name of sterile super-safety.

2. Information catastrophism

Secondly, it is necessary to reject information catastrophism as the manner of communication about the world around us. Unfortunately, bad news, triggering negative emotions, is what sells best. Unfortunately, the biggest business to be made is from selling fear. The media is thus becoming a mouthpiece of a doom-mongering chronicle of the world, while overlooking the positive aspects of life, neglecting positive thinking and action. Like a snowball, media alarmism picks up and amplifies the alarmism of politicians and experts. In our day-to-day life, humanity is flooded with distorted catastrophic news reports. We are shrouded in a catastrophic smog. This leads to panic, disorientation and general destabilisation. The alarm bell has been rung so many times now that many are no longer able to distinguish what constitutes a real danger from what is trivial or misleading.

3. Roll away the boulder of fear!

Thirdly, we must roll away the boulder of fear! And stand up straight and tall! Since time immemorial, excessive fear has been a means of manipulating the masses. Fear has a paralysing effect, and serves to intimidate. Fear turns people into a herd, which is willing to surrender its freedoms and deliver itself into the arms of would-be saviours. Constant fear, in connection with chronic stress, undermines our mental health and weakens the immunity of all of us.

4. The ideology of good and evil – a black and white vision

And fourthly, it is necessary to reject the ideology of good and evil, which splits society into hostile camps of “us” and “them”, while ideological opponents are considered vermin such as fascists, Nazis and spreaders of disinformation. It is necessary to reject their moralising, their purported patent on reason, and their black and white vision of reality. Anyone who lays claim to some kind of sole scientific truth is in fact a denier of science, since that person constructs a dogma. In reality, the line between good and evil tends to be a thin one.

Dialogue and conciliation

Instead of digging ever deeper trenches, let us encourage that which unites us and holds democratic society together. It is only mutual dialogue that can break down our closed social bubbles and facilitate understanding, enabling us to arrive at a compromise. It is only free dialogue and diplomatic negotiations that contribute to solving domestic and international crises.

Translator: Ashley Davies