Co znamená Praha, Karpaty a Chorvati

Nechme chvíli promluvit Dalimilovu kroniku:

Tehdy Lubošě povědě:

Jázti jedno město vědě,

to bude slovútno po světu

jako slunce v svém osvětu.

[Krátký komentář: Kněžna – pokud existovala* – se jmenovala podle Dalimilovy kroniky i vší logiky vývoje staré češtiny trochu jinak: Lubošě, někdy tamtéž Lúbušě. V době dávnější – její – to pravděpodobně bylo ještě o kousek jinak, dejme tomu Ljubuša nebo Ljuboša. Kněžna ústy Dalimila pak kousek dál pokračuje:

Stavte město, to vem kážu, (=vám říkám)

tu, kdežto jáz vám ukážu:

u Vltavy pod Petřínem,

kdež tesař činí práh s svým synem.

(Tolik Lúbušě, která ještě v Kosmově kronice neměla jméno a nebyla kněžnou, jen hadačkou)

Pro práh městu vzděchu Praha. (=dali jméno – to dodává Dalimil)

Jak zjistit význam prastarého slova?

Nejprve krátké vysvětlení, jak je možné dekódovat a pochopit význam slova, který v určitém zvuku neslyšíme z vlastního jazyka. Slova se skládají ze zvuků, přičemž některé skupiny zvuků se ve stejných či podobných významech opakují v mnoha jazycích Evropy a dokonce i světa. Je to pozorovatelné i mimo bájnou praindoevropštinu a její potomky. I velmi, velmi daleko, jak uvidíte dále.

Když se tedy člověk postupně učí třeba třicet velmi různých jazyků víc nebo částečně, začne u starých slov typu hora či voda společné kořeny vidět. A začne jich vidět tolik, že otevře pusu a zírá, a pak už to jen sbírá, učí se další jazyky (nebo jen jejich prastará slova) a nahlédne tak do nejhlubšího kulturního dědictví světa, které používáme všichni denně dodnes. Kdo tomu nevěří teď, na konci článku bude.

Jen tak na úvod ke jménu Libuše/Ljubuša. Mnohý čtenář v něm nejspíš snadno uvidí podobnost třeba i s německým slovem Liebe a anglickým love. Libuše jako miminko byla někomu libá, chtěli, aby se líbila a aby ji všichni ljubili.

Skok k Chorvatům a Karpatům

Než se dostaneme zpět k významu slova PRAHA (před tisíci lety i u nás: PRAGA), přeskočíme trochu na jih a východ. K Chorvatům a Karpatům. Chorvatská pověst o příchodu Chorvatů tvrdí, že přišli od nás (myšleno vládnoucí slovanské rody a jejich lidi, protože ty se pak namíchaly s místními). Všichni jsme ve skutečnosti přišli odevšad, jak ví každý pořádný genealog – máme miliardy předků, ale o tom jindy, nebo třeba v mé knize Kdo jsme a odkud přicházíme. (Netušené souvislosti hledání předků.)

Kdo ještě v CHORVATECH neslyší KARPATY nebo případně jiné horské HŘBETY, nevadí. Samohlásky A E I O U aj. můžeme celkem ignorovat, protože se mění příliš rychle. Příklad: slovanské KOŇ bylo pak někde v další fázi KUOŇ (zůstalo ve slovenštině: KÔŇ) a v češtině se dál posunulo na KŮŇ. K a Ň tam drží přes 1500 let, ale samohláska uprostřed se mění za stovky let, někdy i méně. Souhlásky se taky mění, jen pomaleji a většinou za podobné: WATAR (chetitsky), WATER, WASSER, VODA, ale i ugrofinská slova VÍZ (maďarsky) nebo VESI (finsky). Změny mezí T, D a S za hodně dlouho. Další příklad: LJUBITI, LIEBE, ale LOVE. Tedy třeba B – W – V jako příklad změny souhlásek, která je pomalejší.

Když tedy ignorujeme samohlásky, slyšíte tohle: Chorvati – Karpaty – Ch-R-V-T – K-R-P-T? Velmi pravděpodobná hypotéza: Chorvati přišli z Karpat. Chorvatská pověst se však nejspíš nemýlí, protože nejdřív přišli k nám a byli v české kotlině jako tzv. Bílí Charváti. Bílí zeměpisně znamenalo zpravidla západní (viz Bílé Karpaty, Bělorusko, Baltské čili Bílé moře). Slované příšli (mimo jiné) z Karpat, kam přišli zase z nějaké předchozí pravlasti. A potom šli někteří na západ a pak na jih a podmanili si balkánské kmeny pod názvem, který si přinesli.

Hřib, hřbet, chrbát, chrebet, karpat, hrb a hrob

Takže máme Ch-R-V-T a K-R-P-T, ale také chrbát či hřbet (HRBT, pův. GRBT), což je jak lidský hřbet, tak i hřbet horský. Kdo byl ve Slovinsku, možná ví, že kopec se řekne HRIB, což připomene naše slovo HŘIB (původně obojí GRIB, ještě někdy za svatého Václava či Velké Moravy). Významy HŘIB a HRIB jsou dnes odlišné, ale oba „rostou“ do výšky. Hříbek je kopeček, i když k jídlu. Máme však u nás taky kopce CHŘIBY - i náš jazyk si pamatuje, že nejde jenom o lahůdku s podhoubím.

Protože nemusíme nutně zůstávat jen ve slovanštinách, přidejme si HROB (dříve GROB, původně často mohyla/kopeček, do kterého se ukládali zemřelí). Tady slyšíme podobnost s německým GRAB či anglickým GRAVE. (Ke zvážení pro odvážnější jazykozpytné hlavy: It GRows, GRass/roste, tráva – všechno to jde nahoru, G-R). A pak taky HRB (GRB) – Gorbačov musel mít předka, který byl Hrbáčův (syn).

Gora/hora, garai, gori – slovo staré 40 000 let či víc

G-R- ve významu hora či vysoký máme v mnoha jazykových skupinách, nejen v indoevropských. Třeba rodiště sovětského tyrana Stalina se jmenuje Gori, je v Gruzii a není to slovansky. Je to gruzínské slovo, které znamená totéž, z pradávných dob, přestože je z jiné jazykové skupiny (kartvelské).

Pokud byste pochybovali a mysleli si, že jde o náhodu či výpůjčku od Slovanů či jiných Indoevropanů, přidáme další neindoevropské jazyky: v baskičtině GARAI znamená vysoký a v malijské dogonštině se totéž řekne GARA (to jsme už v Africe!). AKROS je řecky vysoký, tentýž zvuk je tedy i v první části složeniny Akropolis (AKRO-POLIS, vyše-hrad či vyše-město).

Pokud byste ještě pochybovali o velmi starobylém původu G-R jako něčeho vysokého, hory a podobně, sumerština měla slovo HUR-SAG (hora, podobně jako česky nebo ukrajinsky je tam místo G zvuk H, mimochodem častá změna). A hebrejsky hora je HAR. To už není náhoda, že?

G-R nechybí ani v Austrálii

Pojďme však ještě do Austrálie. V jazyce australských Aboriginců Warlpiri nGARnka znamená hora či kopec. V jiném tamním jazyce Arrernte nGKARte je dokonce Bůh, tedy taky něco, co lidé zpravidla viděli nahoře, v nebi, vysoko. Někdy se právě tam (od božstev elektřiny) objevoval hrom (GRom).

Protože australské jazyky byly v Austrálii izolované asi 40 tisíc let, mělo by to znamenat, že slova typu G-R (H-R, K-R) pro hory a vysoké jevy jsou přes 40 tisíc let stará, protože si je přinesli Praaustralané z Asie přes ostrovy před 40 tisíci lety. Tehdy dorazili do Austrálie a oddělili se nadlouho od ostatních lidských kmenů. Víme to díky testování DNA pro genealogické účely a mutacím v DNA.

Přesmyčka typu mlha a hmla: GR a RG

Teď už asi slyšíte G-R / K-R / H-R jak v Karpatech, tak i v Chorvatech. Karpë (varianta K-R-P místo G-R-B) je albánsky skalnatá hora, což je zase podobný význam a zřejmě bezprostřední zdroj názvu Karpaty z nějaké prailyrštiny.

Ještě vás asi překvapím, že zvuky prajazyka se někdy i prohazují (tuším, proč). Jako nedávný příklad si lze uvést prohození v češtině a slovenštině u slova MLHA a HMLA, jen jako příklad z mnoha. Takže slova ukazující něco trčícího nahoru nejsou jen GR/KR a spol., ale i RG/RK a spol. Přidejme si ROG (roh), ale i anglické ROCK (skála, kámen), české ROKLE bude z podobného zdroje atd. Máme pak nejen variantu GRB (GRIB, Chřiby, hrb, hrob, hřib a hřeb), ale i variantu přehozenou (není na to zde prostor, ale opravdu to je častý jev napříč jazyky světa a slovy se stejným významem), která zní BRG, PRG. Keltové měli BRIGA (kopec, hora), Germáni (nejen Němci, i Seveřané) BERG, a na něm v germánském prostředí stojí či stával někdy BURG (hrad, slovo evidentně vzniklo odvozením od BERG, na kterém se stavěl).

Berg, Bregenz a Praga / Praha

Naše slovo břeh (předtím BRJEG, předtím praslovansky BER(E)G) se podobá kopečkům – břehy jdou často do kopce – a podobá se nenáhodně germánskému BERG - hora. V Brně-Medlánkách je Pergl čili Hůrka, nářečně P místo B z německého Bergl, B a P jsou hlásky podobné, jak víme a cítíme.

Je docela pravděpodobné, že Praha vznikla okolo dnešního pražského Hradu a ten, jak známo, stojí na kopci. B-R-G, P-R-G. PRAGA. A máme to, i když v jazycích hluboko do minulosti samozřejmě není nikdy nic jisté.... PRAGA, tedy PRAHA... Je to ten kopec, velmi pravděpodobně. PRG a BRG stejně jako GRB (a KRP) je prastarý shluk zvuků znamenající kopec, vrch, horu. VRCH je ostatně jen varianta BRG, máme tedy v češtině obě verze - GRB i BRG. A do stejné skupiny BRG patří i "Libušino" slovo PRÁH, který jde taky do výšky, ale nebude bezprostředním důvodem pro pojmenování Prahy.

Ten, kdo Prahu (Pragu) poprvé pojmenoval podle kopce pod dnešním Hradem, mohl být Slovan (méně pravděpodobné), nebo před ním Germán, nebo před ním Kelt, nebo dokonce ještě před ním někdo jiný, protože tato slova pro kopce nepřišla s Indoevropany, byla už předtím a mohla být stejně dobře ještě starší, předindoevropská. Je dost dobře možné, že by na kopci, kde je pražský Hrad, stálo už nějaké keltské sídlo? K tomu ještě mohou promlouvat archeologové.

Měst s BRG či PRG je však víc, jako příklad za všechny si můžeme uvést rakouské město Bregenz, latinsky Brigantium, což je taky nejspíš významem kopec (keltsky BRIGA) a pochází už pravděpodobně od Keltů.

KAREL MACHALA

*Abychom to zasadili do aktuální diskuse, existence kněžny Libuše může být (jak se domnívají někteří historici) velmi stará oficiální dezinformace.

P. S. Pokud vás to bude bavit, mám toho víc, v podstatě na knihu. Napsal jsem menší e-knížky o jednotlivých praslovech nejdřív v angličtině, protože není úplně jisté, že se v české kotlině najde dost lidí zajímajících se o původ praslov, jejich příbuznosti a společné kořeny natolik, že by se vyplatilo udělat o tom knihu v češtině. Možná ano.