Chile First: Allendeho revoluční vize a její pád

Chile

V moderní historii Latinské Ameriky se jen málo vůdců odvážilo postavit se ekonomickým a politickým zájmům globálního kapitalismu tak otevřeně jako chilský prezident Salvador Allende. Jeho politika, kterou bychom mohli nazvat „Chile First“ – v analogii k Trumpovu „America First“ – se zaměřovala na ekonomickou nezávislost, národní suverenitu a socialistické reformy. Allende se snažil přetvořit Chile na stát, kde by ekonomika sloužila lidem, nikoli nadnárodním korporacím. Jeho ambiciózní projekt však skončil krvavým vojenským převratem 11. září 1973.

Josef Zbořil

liberální progresivista popularizující "kybernetický občanský humanismus" skrze ESG participaci

6. března v 8:30

114 zobrazení

Napište první komentář

Allendeho klíčový projev na půdě OSN 4. prosince 1972 byl nejen vášnivým obviněním imperialismu, ale také manifestem jeho politiky, dnešními slovy, „Chile First“. Hrdě představil Chile jako zemi s hlubokou demokratickou tradicí a kulturním bohatstvím, ale zároveň upozornil na ekonomickou závislost na zahraničních korporacích, které po desetiletí vykořisťovaly chilské přírodní zdroje. Jedním z hlavních bodů jeho programu bylo znárodnění klíčových průmyslových odvětví, zejména měděného průmyslu, který byl ovládán americkými firmami Anaconda a Kennecott Copper Corporation. Allende argumentoval, že tyto společnosti dosahovaly v Chile astronomických zisků, zatímco miliony Chilanů žily v chudobě. Právě měď, hlavní exportní artikl země, se stala symbolem jeho snahy o ekonomickou suverenitu.

Podle Allendeho vize by Chile mělo být řízeno nikoli zájmy zahraničního kapitálu, ale potřebami chilského lidu. Ekonomická demokracie znamenala převod kontroly nad průmyslem a zdroji do rukou pracujících. Stejně tak zemědělská reforma měla zajistit spravedlivější přerozdělení půdy a ukončit systém latifundií, v němž mocné pozemkové elity ovládaly venkovskou ekonomiku. Allende však nebyl naivní. Věděl, že jeho politika narazí na odpor mezinárodního kapitálu a vlivných sil ve Washingtonu. Už od jeho volebního vítězství v roce 1970 se rozběhly snahy izolovat Chile, podkopat jeho ekonomiku a vytvořit podmínky pro svržení jeho vlády. V projevu na OSN popsal konkrétní kroky, jimiž se velké korporace, za podpory vlády USA, snažily paralyzovat chilskou ekonomiku:

Zastavení mezinárodních úvěrů: Světová banka a Meziamerická rozvojová banka přerušily financování Chile.

Zahraniční banky vypověděly krátkodobé úvěry v hodnotě stovek milionů dolarů.

Obchodní embargo na měď: Společnost Kennecott Copper Corporation iniciovala právní kroky proti chilskému vývozu mědi, čímž ochromila hlavní zdroj státních příjmů.

Podpora opozice a sabotáže: CIA aktivně financovala chilské pravicové síly a podnikatele, aby vyvolávali ekonomickou nestabilitu.

Tato kombinace vnějšího tlaku a vnitřní opozice vedla k ekonomické krizi, hyperinflaci a nedostatku základních potravin, což oslabilo Allendeho pozici a vytvořilo záminku pro vojenský zásah. Dne 11. září 1973 vstoupily chilské ozbrojené síly do akce. Armáda vedená generálem Augustem Pinochetem zahájila bombardování prezidentského paláce La Moneda. Allende, který odmítl uprchnout nebo se vzdát, pronesl svůj poslední rozhlasový projev. V něm vyzval chilský lid k odporu a vyjádřil přesvědčení, že jeho ideály nezemřou:

"Jděte vpřed s vědomím, že dříve než později se opět otevřou velké cesty a svobodní lidé po nich budou kráčet, aby vybudovali lepší společnost."

O chvíli později byl Allende nalezen mrtvý v paláci – údajně spáchal sebevraždu. Jeho smrt se stala symbolem krvavého konce chilského demokratického socialismu. Následující vojenská diktatura pod vedením Pinocheta zavedla represivní režim, během něhož byly tisíce Allendeho podporovatelů zavražděny, zmizely nebo byly uvězněny. Země se otevřela neoliberálním reformám podle vzoru tzv. "Chicago Boys", čímž se dostala pod ještě silnější vliv USA a Mezinárodního měnového fondu.

Allendeho pokus o suverénní a socialistické Chile byl rozbit násilím, ale jeho odkaz stále žije. Mnozí ekonomové a historici dnes upozorňují na to, že jeho projekt byl předběžnou verzí levicových reforem, které se později objevily v Jižní Americe – například v Bolívii pod Moralesem nebo ve Venezuele pod Chávezem. V dnešní době, kdy se státy Latinské Ameriky opět potýkají s ekonomickou závislostí na zahraničním kapitálu, klimatickými krizemi a rostoucí sociální nerovností, zůstává otázka, zda by politika ve smyslu „Chile First“ mohla znovu ožít v moderní podobě.

Byl Allende idealistou, který si neuvědomoval realitu geopolitiky? Nebo byl vizionářem, jehož pokus byl brutálně potlačen, protože představoval hrozbu pro globální elity? Jedno je jisté: dnešními slovy "Chile First" nebylo jen heslem, ale skutečnou snahou změnit běh dějin – a jeho odkaz stále rezonuje nejen v Chile, ale po celém světě.