Bull shark

Jsem dnes trochu neklidný. Jako v tom jednom dílu Majora Zemana: „Otec byl toho dne trochu neklidný“ – a pak ta studna. Já ale, když jsem neklidný, tak píšu. Čeká mě dlouhá cesta – tak trochu cestovní horečka.

Nejnebezpečnějším druhem žraloka v oblasti Moreton Bay je bull shark. Bull shark (Carcharhinus leucas) je robustní a agresivní tvor, známý svou schopností přežívat jak ve slané, tak sladké vodě. Obvykle dorůstá délky 2,1–3,5 metru a váží až 300 kg. Žere všechno – ryby, želvy, ptáky, delfíny, jiné žraloky, a občas i nějakého německého turistu. Zvlášť pokud je to surfař. Jeho chování je teritoriální a bývá považován za jednoho z nejnebezpečnějších žraloků pro člověka – kvůli častému výskytu v mělkých vodách.

Z toho mám respekt. Nikdy, podobně jako většina ostatních koupajících se, nelezu daleko do vody. Spíš se držím u břehu s malými dětmi, nechávám se omývat vlnami a prosolovat teplými, průzračnými vodami Korálového moře. Místní lidé jsou většinou zodpovědní a koupou se jen na hlídaných plážích. Výjimkou jsou surfaři – ti se vydávají dál a zdá se, že čekají, jestli přijde dřív optimální vlna nebo bull shark.

Zbabělec ovšem nejsem. Při svém posledním pobytu jsem se přihlásil do místního Toastmasters klubu a to chce určitou dávku odvahy. Přijel jsem na parkoviště ve svém dvacet let starém Hyundai z třetí ruky – na tamní poměry téměř veterán – a zaparkoval mezi zbrusu nový Lexus a zánovní BMW.

Trpím lehkou formou sociální fobie a moje angličtina také není dokonalá. Silný středoevropský přízvuk. Právě proto jsem si myslel, že bych mohl být obohacením pro místní mistry slova.

Jak je mým zvykem, trochu zajíkavě jsem se představil a přisedl ke stolu uspořádanému do tvaru U. Všichni mě přátelsky přivítali a dělali, jako by nic. Jen občas jsem zaregistroval krátký zvídavý pohled, který se změnil v obdivný až trochu závistivý po tom co jsem řekl, že mám částečně moravské kořeny - od Brna.

První návštěva v Toastmasters klubu je pozorovací – abyste zjistili, jestli vám to bude vyhovovat. Mně to vyhovovalo dokonale. Všichni mluvili asi o dvě stě procent lépe než já ve svých nejlepších letech. Mou jedinou výhodou byla špatná angličtina a exotický původ.

Na příště jsem si promyslel téma. Něco o Praze. A pak taky něco trochu ponižujícího o sobě – to je, myslím, vděčné téma všude na světě. Lidé to rádi slyší. Už jsem byl připravený a šel bych do toho. Vzhledem k okolnostem jsem ale pobyt musel ukončit dříve, a tak jsem tento experiment nedokončil. Možná příště. Teď, když se moje angličtina ještě trochu zhoršila a určitě víc zapomínám, si myslím, že bych měl šanci zaujmout.

Pokud vás ale zajímají spíš mořští krokodýli, tak v Moreton Bay na žádného nenarazíte. Nejbližší, se kterým se můžete setkat, je nasekaný na kotlety v místním obchodním řetězci Coles. Nabízejí Crocodile Tail Steak – balení o hmotnosti 250 g, s jednotkovou cenou kolem 44 AUD za kilogram. Pokud tedy chcete vidět z krokodýla alespoň něco, co stojí za to, musíte si ho koupit po kouskách a doma si ho složit jako puzzle. A to jen jeho zadní část. Jinak celého v ZOO. Hojně se ale v přírodě vyskytuje na severu, kde o ně opravdu není nouze. Pro německé turisty tam na pláži Four Mile Beach v Port Douglas mají varování v němčině: „Achtung Crocodiles“. Asi vědí proč.

Chci napsat něco ve stylu Italských listů od Čapka. Spíš sérii blogů z Queenslandu. Věnovat ji chci primárně tomu, proč tam nemají tvaroh. Krávy a ovce tam pěstují ve velkém – že nevědí, co s nimi – ale na tvaroh tam z nějakého záhadného důvodu nenarazíte. Jediná výjimka je v Aldi, což je německý řetězec, který tam konkuruje Coles a Woolworths. Ale i tam jsem ho sehnal pouze jednou. Zjistím proč. A chci to literárně zpracovat.

Napíšu. Dám na Bolgosvět. A pokud to nebude mít alespoň 40 zhlédnutí, tak na to dlabu.

Milovníky umění ale neochudím – koupím si tužky a prázdné listy papíru.

Budu malovat bush, Queenslanders, cockrouche, vlny a palmy.

Po návratu uspořádám výstavu v Rudolfinu, před Akademií výtvarných umění. Aby to měli blízko.

Pravý umělec si vždy svou cestu najde.