23. července 2025: Dvě zprávy z Izraele, dobrá a špatná

Politická dilemata

Začnu tou dobrou. Parlament (Kneset) přijal velkou většinou hlasů deklaratorní usnesení, v němž vyjadřuje přesvědčení, že Izrael má přirozené, historické a zákonné právo na celé území Země izraelské.

Lubomír Stejskal

Český bloger. Jeden z mnoha

23. července v 21:37

2 komentáře

Současně vyzývá vládu v Jeruzalémě, aby podnikla kroky k zavedení izraelské suverenity, tj. plného právního řádu, soudnictví a státní správy na všech územích, kde se nacházejí židovské osady ve všech jejich formách, a to v Judeji a Samaří včetně oblasti Jordánského údolí. Parlament soudí, že takový krok posílí Stát Izrael a jeho bezpečnost a zároveň napomůže ochraně základního práva židovského lidu na mír a bezpečí ve své vlasti. V další části usnesení vyzývají poslanci přátele Izraele na celém světě, aby toto úsilí podpořili (což tímto činím).

Rezoluci podpořilo 71 zákonodárců: všichni přítomní z koalice (61), k nimž se připojilo 6 poslanců pravicové strany Jisrael Bejtejnu a 4 ultraortodoxní poslanci z partaje UTJ. Proti bylo 13 hlasů, jak z arabských stran, tak z levicových Demokratů. Opoziční strany Ješ Atid a Modrobílí se hlasování nezúčastnili. Pro zajímavost uvedu, že když loni v červenci hlasoval Kneset, opět v rámci deklaratorního usnesení, o palestinském státu, byl poměr 68 proti palestinskému státu, 9 pro palestinský stát.

Nemá smysl chodit kolem horké kaše. Každého přemýšlivého člověka musí napadnout, zda se má izraelská suverenita vztahovat také na území Palestinskoarabské autonomie (PA), tedy na oblast A dle Dohod z Oslo. Dosud dostupné zprávy lze interpretovat tak, že nikoli, protože rezoluce hovoří o židovských osadách ve všech jejich formách. To má svoji logiku, zahrnout PA do izraelské suverenity by smysl nedávalo. Nechme se ale překvapit – pakliže v tom očekávaném celosvětovém protiizraelském povyku budeme mít šanci uslyšet také racionální názory.

Přejděme ke špatné zprávě. Strana Likud se rozhodla vyměnit svého předsedu Zahraničního a obranného parlamentního výboru Juli-Joela Edelsteina. Netanjahuova partaj o tom hlasovala 23. července – a Edelsteina se zbavila (jako šéfa onoho výboru). Dle webu The Jerusalem Post 41 jejích členů, zákonodárci a ministři, rozhodlo takto:

- pro Edelsteina … 4 hlasy

- pro jeho protikandidáta Boaze Bismutha … 29 hlasů

- zdrželi se … 2

- nehlasovalo … 6

Opticky je všechno v pořádku, Edelstein byl odstaven demokraticky. Podíváme-li se ale pod pokličku, zjistíme, že Likud se ho zbavil proto, že důsledně prosazoval takovou legislativu o odvodech ultraortodoxních mladých mužů do armády, která by zabránila, aby se tito lidé službě v armádě nadále beztrestně vyhýbat a naopak požadoval pro všechny „odpírače“ citelné sankce. S tím ovšem zásadně nesouhlasí ultraortodoxní strany Šas a UTJ, jejichž ministři v minulých dnech odešli z kabinetu. Většina zákonodárců a ministrů Likudu proto v zájmu usmíření s ultraortodoxními Edelsteina obětovala, neboť je známo, že Bismuth jim půjde víc na ruku. Budoucí legislativa tak může být ve věci odvodů i nadále výhodná pro ultraortodoxní a nevýhodná pro armádu, potažmo pro tu část společnosti (kvantitativně větší), která nese na svých bedrech celou tíži obrany státu. A to je podle mého názoru chyba. Logicky tedy považuji za chybu i odvolání Edelsteina, neboť si myslím, že je povinností každého zdravotně schopného příslušníka židovského národa žijícího v Izraeli nést břemeno obrany, tedy včetně ultraortodoxních. Z tohoto hlediska je pro mě postup strany Likud vůči Edelsteinovi, který má nezpochybnitelný morální kredit, velkým zklamáním – jako kdyby Likud před obranou země dal přednost politickému kalkulu. A tak se nejen já ptám, je ještě stranou Menachema Begina?

●