Zásada předposranosti

Oxid titaničitý, TiO₂, je (pro někoho možná překvapivě?) sloučenina kyslíku a titanu. Není jedovatý, nevykazuje žádnou chemickou toxicitu. Je biokompatibilní s lidským organismem, protože lidské tělo nevyužívá titan pro žádný ze svých metabolických procesů. Jinak by se vám třeba mohly rozpouštět kloubní náhrady.

Navzdory tomu v roce 2016 dostala Evropská agentura pro chemické látky (ECHA) návrh od nějaké francouzské agentury se strašně složitým názvem, aby klasifikovala TiO₂ coby karcinogen (v případě inhalace) a v roce 2017 se tak stalo. Na to konto v roce 2019 vydala Evropská komise (EK) nařízení klasifikující TiO₂ jako karcinogen. To byl pro řadu firem z branže slušný průšvih.

Uměle připravený oxid titaničitý označovaný jako titanová běloba se totiž používá ledaskde – jako pigment do nátěrových hmot, barvivo v potravinářství (třeba žvýkačky) nebo v opalovacích krémech. Nařízení bylo vzápětí napadeno výrobci a dalšími firmami z oboru „titanové běloby“, mezi jinými i Prechezou z Přerova, kteří ve sporu s EK v roce 2022 uspěli. EK se pochopitelně odvolala, chyby se nepřiznávají, nic jiného se čekat nedalo. A teď v srpnu Soudní dvůr EU s konečnou platností potvrdil předchozí výrok soudu z roku 2022 a shodil klasifikaci TiO₂ coby inhalačního karcinogenu ze stolu (tisková zpráva). Výrobci si mohou na chvíli oddechnout.

Odůvodnění rozsudku je to, co je zajímavé. Francouzská agentura a následně ECHA / EK totiž opřely klasifikaci TiO₂ coby karcinogenu o jedinou studii jistého Uwe Heinricha a spol. z roku 1995. Heinrich se tehdy evidentně nudil, což se nejen vědcům někdy stává, takže najal pár pokusných potkanů se slušným sívíčkem, dva roky je nechal dýchat vzduch s titanem nebo spíš titan trochu naředěný vzduchem, a pak zjistil, že oproti kontrolní skupině z toho ty chuděry kupodivu mají nádory.

Bolívie nemůže vypadat takhle

Kdysi dávno jsme na gymnaziální chmelové brigádě hráli Bolívii. Nevím, jestli se to ještě dneska hraje, asi spíš ne? Hra je o tom, že cvrnkáte do krabičky od sirek a podle toho, na jakou stranu padne, protihráči musí pít. Bohužel jsme hráli na ubytovně a nepovedlo se nám propašovat dost alkoholu, takže jsme, pitomci, většinu času pili vodu. Už večer bylo všem zle a ráno to nebylo lepší. Z vody. Spočítali jsme, že jsme během hry, tedy během několika hodin, vypili asi sedm litrů vody na osobu.

Studie o toxikologii látek zkrátka musí brát v úvahu mimo jiné i princip dávkování. Toxické je totiž úplně všechno, což lze krásně shrnout větou: “Dávka dělá jed”. Dokonce i voda může být pro člověka toxická, pokud je konzumována v extrémně vysokých dávkách. Heinrichovi to s tím titanem trochu uteklo, možná byl taky na chmelu. Oxid titaničitý je zkrátka bezpečný, respektive, neexistuje žádný relevantní důkaz ani vědecký konsenzus, že by nebyl – v běžných dávkách.

Překvapivé na celé věci je mimo jiné to, že Heinrich potkany trápil a výsledky trápení publikoval už v roce 1995. Frantíci to použili jako nástroj pro zakázání TiO₂ v roce 2016, v mezičase se neobjevila žádná nová podpůrná studie. Jelikož tím ale šlápli na kuří oko silnému průmyslovému sektoru, proběhlo to, co proběhlo. A Soudní dvůr do odůvodnění rozsudku napsal, že si ECHA a Evropská komise vybrala pro klasifikaci TiO₂ coby karcinogenu jen tu studii, která se jí hodila do krámu: „… the Commission had committed a manifest error in its assessment of the acceptability and reliability of a scientific study on which the classification had been based“. Jinými slovy řečeno, někdo tady ohnul vědu tam, kam potřeboval. Někoho to ještě překvapuje?

Autistická enterokolitida

Ctění čtenáři jistě někde zaslechli, že očkování způsobuje autismus. To je starý ale podobně fascinující příběh, jako shora uvedený titanový, a má podobný základ – dá se vysledovat k jediné vědecké studii. V tomto případě se jedná o článek jistého Andrew Wakefielda, publikovaný v roce 1998 v Lancetu. Lancet je to, čemu se říká prestižní vědecký časopis. Je dokonce tak "prestižní", že si jej vybral hlavní covidový zločinec Peter Daszak a pomocí dnes již slavného dopisu se pokusil zamést stopy o dosud jednoznačně neprokázaném nicméně s vysokou pravděpodobností proběhlém úniku viru SARS-Cov-2 z laboratoří v čínském Wuhanu. Pamatujete si přece ten „vědecký konsenzus“, že to byl netopýří virus a to furinové štěpné místo tam vzniklo samo? Raději zpátky k Wakefieldovi.

Wakefield v roce 1998 publikoval, že existuje spojitost mezi symptomy autismu a očkováním MMR vakcínou. Dokonce si vymyslel i novou nemoc – autistickou enterokolitidu. MMR vakcína je kombinovaná vakcína proti spalničkám (measles), příušnicím (mumps) a zarděnkám (rubella), která patří mezi celosvětově nejpoužívanější vakcíny.

Pro potřeby tohoto textu se omezíme na konstatování, že navzdory publikaci v „prestižním“ časopise se jednalo o snůšku donebevolajících chyb nebo podvodů nebo spíše chyb a podvodů a jen trochu schopný recenzent je nemohl neodhalit. Vysvětlení všech Wakefieldových prohřešků je podobně jako titanová story poněkud odborné a zájemce odkazuji na shrnutí z pera Stephena Bustina, jednoho z předních odborníků na metodiku kvantitativní PCR (qPCR), který v daném případě vystupoval jako soudní expert. Každý, kdo není z branže a přesto to pochopí, má u mě pivo, já si na oplátku rád nechám vysvětlit některé titanové nuance.

Pozoruhodné na celé věci mimochodem je i to, že aby Wakefield dosáhl výsledků, kterých dosáhnout chtěl, pohrál si v případě vyhodnocení qPCR s nastavením tzv. thresholdu tak, aby to vyhovovalo jeho záměrům (viz obr. 6 zde, důležité jsou ty přerušované šipky). Mimochodem, pokud nevíte, co je to threshold a jak jeho nastavení ovlivňuje tzv. Ct hodnoty, tedy výsledky získané metodikou qPCR, možná je to první věc, kterou byste si měli zjistit, více než dva roky to rozhodovalo o tom, jestli půjdete do karantény nebo ne a třeba někdy brzy zase bude, fungovalo to pěkně, ne? Navzdory tomu, že se ta hodnota mezi laboratořemi může lišit …

Raději zpátky k Wakefieldovi! Trvalo plných dvanáct let, než Lancet článek stáhl (2010). V mezičase Wakefieldův text a další aktivity jeho autorů způsobily, že podle odhadů bylo jen ve Velké Británii svého času více než 2 milióny dětí neočkovaných proti spalničkám a rovnice vakcinace = autismus žije mezi pošuky dodnes.

Za vším hledej peníze

Oba případy mají kromě mizerné vědy na pozadí ještě jednu věc společnou a díky ní a hlavně díky ní skončily, jak skončily. Zařazením oxidu titaničitého mezi škodlivé látky (karcinogeny) nepřekvapivě došlo k vážnému poškození ekonomických zájmů jeho výrobců a prodejců a ti se nepřekvapivě bránili, překvapivě úspěšně. Zákaz prospěl málokomu.

Podobně ani Wakefieldovo řádění nikomu nic moc pozitivního nepřineslo, kromě jeho samotného a několika dalších otitulovaných parazitů (a to ještě krátkodobě), ale fatálně poškodilo výrobce MMR vakcíny. Jak chemický tak vakcinační průmysl měl zkrátka velkou motivaci s těmi vědeckými „objevy“ něco dělat.

Existují nicméně jiné oxidy než titanu. A jiné „vakcíny“ než MMR. Podložené jinými studiemi než Heinrich nebo Wakefield. Které vyvracet bude ještě velmi obtížné. Protože negenerují finanční ztráty ale příležitosti. Rozhodně pro někoho. Navíc článek z roku 1995 se blbě maže, hůř než esemesky.

Zásada předposranosti

Jinak se ale ty dva příběhy liší. Wakefieldova kauza je obyčejný vědecký podvod. Možná s většími dopady než řada jiných, ale jinak nijak nevybočující z řady, falšování výsledků se pro některé vědce stalo denní rutinou, protože sype, a riziko odhalení je malé, i v Čechách máme takových případů dost.

Případ oxidu titaničitého je ovšem mnohem horší a zcela nepochopitelně zůstává mediálně mimo jakoukoliv pozornost – dokládá totiž fatální selhání regulačních orgánů opřené o jen zdánlivě neprůstřelnou vědu. A ukazuje, jak Evropská komise a jí podřízené instituce nakládá s vědeckými výsledky. Vědeckou studii musely v zájmu hledání pravdy interpretovat "laické" soudy, což je samo o sobě postavené na hlavu.

V Evropě používáme zdánlivě bohulibý princip – tzv. zásadu předběžné opatrnosti. To je přístup, který říká, že pokud existuje možnost, že určité opatření může veřejnosti nebo životnímu prostředí způsobit škodu, a pokud v dané problematice ještě neexistuje vědecká shoda, příslušná politika nebo opatření by se podle této zásady neměly realizovat.

Tato zásada je fajn na individuální úrovni. Třeba není od věci zavřít kanystr s naftou, když si nad ním chcete zapálit. Na společenské úrovni ale představuje naprosto zásadní brzdu a omezování – namátkou je hlavní příčinou „dobrovolného zaostávání“ EU hlavně za USA v otázce GMO potravin nebo vedla ke zmíněnému zákazu neškodného oxidu (titaničitého). Zjevným důsledkem tohoto způsobu myšlení, které je pro správného moderního Evropana charakteristické, je skoro všechno kolem nás – třeba i otravné automatické odhlašování uživatele internetového bankovnictví kvůli nečinnosti. A podobně.

Uvedené zásadě by spíše slušel název zásada předposranosti. V širším kontextu je to jedna z hlavních bariér jakýchkoliv inovací a zdaleka se netýká nejen oblasti životního prostředí (v poslední době namátkou třeba AI). Už dávno se měla přeformulovat do američtější verze, něco na způsob: Pokud v určité problematice neexistuje vědecká shoda, že něco může (veřejnosti nebo životnímu prostředí) způsobit škodu, v dané oblasti se nesmí vydávat regulatorní zákazy.

Ona totiž neexistuje jednoznačná shoda ani na tom, zda se otepluje v důsledku rostoucí koncentrace CO₂, nebo koncentrace CO₂ roste v důsledku oteplování a dohledat skutečně relevantní důkazy prvního tvrzení je asi stejné jako snažit se najít vědecký důkaz toho, že Ježíš chodil po vodě. V USA už si toho nedávno všimli – tamní Agentura pro ochranu životního prostředí podle aktuálního vyjádření přehodnocuje stanovisko z roku 2009, podle nějž jsou skleníkové plyny znečisťující látky. Pokud to Američané skutečně udělají, a já doufám, že ano, může evropský automobilový průmysl zavřít.

Zajímavé přitom je, že někdy na zásadu předběžné opatrnosti zapomínáme – třeba když schvalujeme k použití „vakcíny“, vyvinuté za tři dny, o nichž současně víme, že nemají žádné dlouhodobé negativní účinky vůbec na nikoho a na nic. Nebo když si my Evropané pustíme „do baráku“ testosteronem nadupané chirurgy z dovozu, pak se divíme, co že se to děje na náměstích, a člověka, který na tento problém v souladu s evropskou verzí zásady předběžné opatrnosti metaforicky upozorňuje, chceme hnát k soudu kvůli podněcování nenávisti. Jako kdyby metafory nebyly pod vládou pana Fialy denní chleba.

No nic. Až zase někde uslyšíte, že vědci něco zjistili, to první, co by takové oznámení u vás mělo vyvolat, není nadšení, ale těžká skepse. Mediální masáž jede na plné pecky, rozsudek nerozsudek. Je těžké zastavit, když vás vyvolávání strachu živí. V poslední době živí příliš mnoho lidí …

P.S. Jana Vodňanského asi zabilo, že nedostal včas tu „vakcínu“. Když je vám osmdesát, jde zásada předběžné opatrnosti stran neexistence dlouhodobých negativních účinků stranou… na individuální úrovni.