Základní otázka voleb, Rumunska a vůbec

Na nedávné konferenci Budoucnost svobody slova Oldřich Kužílek, jeden z řečníků, krátce odbočil k rumunským volbám. Správně poukázal na to, že rušení voleb není nevídané a že i u nás byly volby zrušeny, třeba v případě senátních voleb v Praze 11 v roce 2004 nebo komunálních voleb ve Strakonicích v roce 2019. Jako srovnání s rumunským případem je to ale zavádějící. U těch senátních ÚS nakonec zrušil rozhodnutí NSS o jejich zrušení a komunální volby jsou něco jiného. Je totiž mnohem ožehavější, když soudy ruší volby, z nichž je odvozována jejich vlastní moc. Takový postup vždy závání „incestní“ delegací moci.

Celkově Kužílkovo vyjádření k rumunským volbám působilo neinformavaně a přehnaně důvěřivě. To mu ale nemám za zlé. Beru to jako racionální neznalost. Věřím, že při podrobnější znalosti rumunských reálií by došel k jinému závěru. A věřím tomu především proto, že v hlavním tématu konference, ve kterém bezpochyby informován je, obdobnou podstatu problému vyhmátl a zcela správně ji vyjádřil heslem:

Rumunsko

Předchozí události rumunských prezidentských voleb jsem popsal ve třech článcích (1, 2 a 3). Teď už se budu věnovat jen finále celého příběhu:

• V neděli 18. května 2025 proběhlo druhé kolo prezidentské volby.

• V pondělí 19. května ústřední volební komise ústně vyhlásila konečné počty hlasů. První Nicușor Dan získal 6168642 hlasy a druhý George Simion 5339053 hlasy.

• V úterý 20. května vydala ústřední volební komise BEC oficiální zápis konečných součtů hlasů.

• Téhož dne v 23:41 Ústavní soud obržel stížnost 2103F/2025 proti platnosti voleb od George Simiona.

• Ve středu 21. května v 14:00 ústavní soud oznámil, že jednohlasně odmítl podání 2050F/2025 pana A.C.S., které zpochybňovalo platnost voleb kvůli tomu, že společnost Meta Platforms Ireland nenaplnila příkazy ústřední volební komise BEC.

• Téhož dne byly ústřední volební komisí BEC doručeny ústavnímu soudu konečné výsledky. V reakci na to soud stanovil, že stížnosti proti platnosti voleb budou projednány 22. května v 10:00. Pro případ, že budou stížnosti odmítnuty, stanovil, že 22. května v 12:00 vyhlásí konečné potvrzení platnosti voleb.

• Ve čtvrtek 22. května na jednání zahájeném v 10:00 za přítomnosti George Simiona a novinářů ústavní soud během dvou minut oznámil, že stížnost podanou Georgem Simionem jednohlasně odmítá jako neopodstatněnou. Později téhož dne soud v tiskovém prohlášení přislíbil vydání podrobného zdůvodnění v oficiálním věstníku Monitorul Oficial.

• Téhož dne ve 12:00 vyhlásil ústavní soud, že potvrzuje konečné výsledky voleb v podobě, v jaké mu byly doručeny ústřední volební komisí BEC. Celé rozhodnutí opět slíbil zvěřejnit v Monitorul Oficial.

• Pozdě večer 22. května vycházejí v Monitorul Oficial Partea I nr. 477 dvě rozhodnutí ústavního soudu. Z Hotărârea nr. 43, kterým soud potvrdil výsledky voleb, se dozvídáme o existenci Hotărârea nr. 42, kterým bylo odmítnuto podání George Simiona. Důvodem odmítnutí je prý to, že soud neshledal, že by byly naplněny podmínky, které podle článku 52 volebního zákona 370/2004 umožňují ústavnímu soudu zrušit volby, pokud kvůli podvodům v hlasování mohlo dojít ke změně výsledného přidělení mandátů. Druhé zveřejněné rozhodnutí Hotărârea nr. 44 potvrdilo zvolení Nicușora Dana prezidentem Rumunska.

• V pondělí 26. května byl do úřadu rumunského prezidenta uveden vítěz oktrojovaných prezidentských voleb Nicușor Dan.

Je neděle 22. června 2025. Od rozhodnutí rumunského ústavního soudu uplynul právě jeden měsíc. Na sociálních sítích už ustalo nenávistné hašteření českých fanoušků rumunského Losny a Mažňáka. Ve věstníku Monitorul Oficial za poslední měsíc vyšla celá řada rozhodnutí ústavního soudu, povětšinou z loňského podzimu. Rozhodnutí Hotărârea nr. 42 je ale stále v nedohlednu. Nezaznamenal jsem ani rozhodnutí ve věci tajemného pána A.C.S., byť uznávám, že jsem to nehlídal příliš bedlivě. Navíc netuším, pod jakým číslem je očekávat.

Nechtěl jsem se vyjadřovat k rumunským událostem bez znalosti zdůvodnění. Možná bych mohl dále čekat a prozpěvovat si „Finále neskončilo, finále trvá,“ ale narážím na meze svých paměťových schopností, a tak jsem se rozhodl vyprázdnit si hlavu tímto článkem. Možná jsem zhýčkán postupem českých soudů, ale mám za žádoucí, aby všechny náležitosti volebního procesu byly veřejně známy dříve, než jsou vyhlášeny konečné výsledky voleb. A mám za zcela nepřijatelné, aby před zveřejněním těchto náležitostí byl kdokoliv na základě voleb uveden do úřadu. Rumunský postup mě děsí.

Stížnost pana A.C.S. nemohu řádně posoudit, je z větší části začerněna. Chápu, že Facebook nechtěl poskakovat, jenom proto, že se v nějaké tramtárii konají volby. Přesto se musím ptát, proč byly první volby zrušeny kvůli TikToku, přestože Tiktok vyšel vstříc všem rumunským požadavkům? Proč byly druhé volby ponechány v platnosti, přestože se Facebook zcela nepopíratelně vzepřel požadavkům rumunských autorit?

Simionova stížnost

Stížnost, kterou k ústavnímu soud podal George Simion, je velmi nekvalitní. Každý normální soud by ji odmítl a v podrobném vyjádření ji zcela rozcupoval. Standard, který si rumunský ústavní soud nastavil ve svých předchozích rozhodnutích, takový postup ale prakticky znemožňuje. Simionova stížnost neobstojí ani ve srovnání se stížností poblázněné Diany Șoșoacăové. Ale Șoșoacăová je právnička a na zformulování stížnosti měla čas. Simion musel reagovat v šibeniční lhůtě. To je patrně důvodem, proč Simionova stížnost nebyla řádně podepsána a ústavní soud musel Simiona vyzvat k doplnění řádného podpisu. Obával jsem se, že toto bude formálním důvodem k odmítnutí stížnosti. Doteď vlastně nevíme, jestli Simion podpis doplnil. Zdůvodnění z Hotărârea nr. 43 ale naznačuje, že v tomto důvod odmítnutí nebyl.

Simion ve stížnosti požaduje zrušení celých voleb, ale snáší důkazy výhradně k nekalostem v druhém kole. Obával jsem se proto, že soud formálně odmítne žádost o zrušení celých voleb kvůli absenci důkazů o nepatřičnostech v prvním kole a druhé kolo nezruší, protože o to Simion nežádal. Ale soud se podle všeho nevydal ani touto cestou. Podle zdůvodnění v Hotărârea nr. 43 se soud omezil pouze na prověření správnosti hlasování ve smyslu volebního zákona. Postupoval tedy patrně v podobném rámci, v jakém v prosinci odmítl žádosti o zpochybnění voleb kvůli údajným nesrovnalostem ve sčítání hlasů. O toto Simion výslovně žádal. Ale žádal o víc. Chtěl i posouzení ve smyslu prosincového rozhodnutí soudu o zrušení celých voleb, ve kterém si ústavní soud na základě ústavního zmocnění dohlížet na průběh prezidentské volby vykouzlil neomezenou a nepřezkoumatelnou pravomoc rozhodovat o prezidentské volbě, jak si zamane.

Simion opakuje námitku pana A.C.S. Reakci soudu neznáme. Většina Simionových námitek je spíše mediálního rázu, stěžuje si na verbální zásahy politiků ze zahraničí, výslovně z Francie, Polska, Moldávie a Španělska. Zamotal do toho i Durovovu kauzu. Další námitky by spíše než ke zpochybnění platnosti voleb měly vést k trestnímu stíhání. Sem patří výhrady proti kupování hlasů pořadateli festivalu UNTOLD, nebo proti aktivitám nadnárodní společnosti Decathlon a ředitele Bitdefenderu Florina Talpeșe. Asi nejsmyslnější je námitka proti intervenci centrální banky, kterou banka verbálně spojila se strachem investorů ze Simionovy výhry. Obavy, že stranicky podjatá verbální intervence centrální banky mohla nežádoucím způsobem ovlivnit volby, jsou beze sporu legitimní.

a vůbec

Zpochybňování voleb je v posledních letech neblahý trend v mnoha zemích, a to i když z toho vyloučíme země zmítané válečnými konflikty. Racionální debata o volebním procesu se vytrácí. I soudy místo podle volební práva často soudí na základě novinových článků a pro novinové články. Nejkřiklavější případ jsou americké prezidentské volby z roku 2020. Ještě dnes lidé na obou stranách věří vyloženým bludům. Nezapomínejme ale ani na Rakousko, Brazílii, Bělorusko, Německo, Venezuelu, již zmíněné Rumunsko nebo zcela nejnověji Jižní Koreu.

Je vlastně velmi jednoduché bránit svobodu projevu. Pokud se někoho zastanete, můžete nanejvýše uškodit sobě. Svobodě projevu tím vždy pomůžete. U voleb je tomu jinak. I dobře míněný a zcela racionální zásah může zcela rozvrátit důvěru ve volby. Mnohem větší roli tu hrají emoce a další subjektivní pohnutky. I proto, ale i kvůli taktickým ohledům na nejbližší volby, je obtížné měnit volební pravidla. A pokud se nějakou změnu povede prosadit, ať už úpravou zákona nebo soudním rozhodnutím, obvykle je to jen k horšímu.

Česká republika

Rozumná země by se v takových neklidných časech opevnila na nějakých rozumných pozicích. Česká republika se ale bohužel tomuto vývoji spíše poddává. Přesto můžeme tvrdit, že Česká republika patří v tomto ohledu mezi šťastnější země. Rámec našeho volebního systému byl ustanoven krátce po pádu komunismu, kdy ještě nebyly jasně zformovány nové politické strany. Vyhnuli jsme se tak taktizování. Strany prostě tenkrát ještě netušily, co by jim ve volbách pomohlo. Systém byl navíc jasně nastaven v reakci na volební nešvary z časů komunismu. K dovršení všeho štěstí se ještě můžeme opírat o dobře udržované registry. To vůbec není samozřejmost. Třeba v USA je příčinou většiny volebních sporů právě to, že jim chybějí věrohodné voličské seznamy.

Od té doby si ale situaci téměř výhradně zhoršujeme. Velkou změnou k horšímu byl zásah Ústavního soudu do volební reformy za časů Opoziční smlouvy. Soud si v rozhořčeném zápalu boje proti Opoziční smlouvě nepovšiml, že změna volebních obvodů neměla pouze posílit většinový charakter voleb, ale také sjednotit velikost obvodů, což je v tehdy zaváděném D'Hontově systému nutná podmínka k zachování principu rovnosti hlasů. Soud D'Hontovu metodu ponechal, ale změnu obvodů zrušil. Vznikl tak paskvil, který nikdy nevzešel z vůle zákonodárce a který je horší než původní i tehdy navrhovaný systém. Hodně pochybné bylo i zrušení voleb ústavním soudem v roce 2009. Nevhodný byl i zásah do volebního zákona v roce 2021. Rozvrátil společenskou shodu a došlo k němu nepatřičně krátce před volbami. Soud neomlouvá, že se snažil napravit svoji předchozí chybu s D'Hontovou metodou.

Nevyznamenali se ani zákonodárci. Hodně nepovedená je přímá volba prezidenta. Všimli jste si někdy, že se vymyká článku 5 Ústavy, podle kterého je náš politický systém založen na soutěži politických stran? Hlavním problémem prezidentské volby je ale to, že chybí kvalitní prováděcí zákon. Bolí to hlavně u sběru hlasů potřebných ke kandidatuře. Ještě jsme neměli prezidentské volby, ve kterých by s tím nebyly závažné problémy.

I zákonodárce rozvrací společenskou shodu k volbám. Přesně toho docílil zavedením korespondenční volby. Právě u ní se hodně projeví úskalí s chybějícími nebo nedostatečně udržovanými registry. To nám pro občany v zahraničí chybí. Stát se ani nemusí dozvědět, že občan v zahraničí už umřel. Co nám v systému může natropit vnouček, kterému po zemřelé babičce zůstal přístup do datové schránky?

Rumunský scénář v České republice

Poslední dobou se často mluví o opakování rumunského scénáře v ČR. Nemíním se připojit do šiku, který se rozhořčuje nad výroky Josefa Baxy. Tyto výroky mne nepopudily a snad bych je i podepsal. Oldřich Kužílek má pravdu, že zásah soudu do voleb není tabu. Také považuji za hloupé dělat vývody z pochybných výzkumů veřejného mínění.

Přesto se rumunského scénáře bojím, každý rozumný člověk by se toho měl bát. Bojím se, když slyším výroky představitelů vládní koalice. Bojím se, když vidím tvořivost poslanců v zákonodárném procesu. Děsí mne postoje a způsoby novinářů. Děsí mne přebarvovači dezinformací uplácení z peněz zahraničních i našich daňových poplatníků. Děsí mne chování tajných služeb, cizích, našich, těch legálních i pokoutně zřizovaných.

To vše je ale otázkou míry. Radil bych brát toto nebezpečí v potaz, ale soustředit se na něco jiného. Už delší dobu u nás třeba pozoruji sílící znaky německého scénáře.