Význam humanitního vzdělání
V Česku stále narůstá počet absolventů humanitních oborů. Patřím mezi ně i já. Pokud bych měl doložit tento trend exaktně, s oporou dat ze statistického úřadu a v rámci reprezentativní časové řady, pak po důkladné analýze mohu shrnout jediné: absolventů je mnoho a stále přibývají. Na druhou stranu roste i kritika – nejčastěji ze strany techniků, ekonomů, veterinářů či lékařů. Možná dokonce i právníků, a tam bych se ani nedivil.
Ale je podpora humanitního vzdělávání opravdu jen „vyhazováním peněz daňových poplatníků“, jak tvrdí někteří kritici? Domnívám se, že rozhodně ne – a to nejen proto, že z tohoto trendu osobně profituji. Podstatné je, že humanitní vzdělání dává každému absolventovi klíč k orientaci v dnešním komplikovaném světě. Ať se nám to líbí nebo ne, svět, ve kterém žijeme, je z velké části formován tím, jak jej vnímáme a vykládáme optikou společenských věd. I právo staví své teorie na porozumění morálce, etice a spravedlnosti – tedy na výsledcích filosofického uvažování. A ekonomie, která se tváří jako exaktní věda, není ničím jiným než matematizovanou kabalou.
Historické kořeny
Humanitní vzdělání má své kořeny v antickém Řecku a Římě. Později se uchovávalo v klášterních školách, na univerzitách a rozvíjelo se po celý středověk. Středověký lékař či právník musel nejprve absolvovat filosofii, teprve poté se specializoval na právo, medicínu či završil studium „královny věd“ – teologie. Bez širokého humanitního základu to jednoduše nešlo.
Novověk začal z filosofie postupně odlupovat jednotlivé specializované znalosti, které se časem osamostatnily v podobě dnešních oborů. Tím se však oddělily od svého základu, jenž jim dával smysluplné ukotvení. Dnešní absolvent parazitologie nebo strojního inženýrství už nemusí znát latinu, teorii poznání, Kuhnovy struktury vědeckých revolucí ani Foucaulta – a ve společenských otázkách tak často tápe. Přijímá či odmítá závěry politologů a ekonomů, aniž chápe jejich širší horizont.
Osobní zkušenost
Problém je, že bez znalosti těchto základů si člověk ani neuvědomuje, že mu něco chybí – a nemá motivaci je studovat. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že až po absolutoriu jsem začal vědomě rozlišovat, zda zaparkuji na místě se sudým nebo lichým číslem. Stejně tak mi bylo jedno, zda má skříňka v lázních liché či sudé číslo. Staří Římané však věřili, že sudá čísla přinášejí neštěstí, a upravovali kalendář tak, aby měsíc neměl sudý počet dnů. Já jsem žil v nevědomosti – a riskoval třeba odřený lak na autě.
Černé kočky a inženýři
Dnes, když mi přes cestu přeběhne černá kočka, zastavím a počkám, až projde nějaký absolvent ČVUT – ten, který humanitní vzdělance často kritizuje. Kočka nepřeběhla přes cestu mně, ale jemu, a tak si to „odskáče“ on. Znalosti o černých kočkách pocházejí ze středověku, kdy byly spojovány s ďáblem a čarodějnicemi. Absolventi technických oborů to netuší, zatímco my humanitně vzdělaní ano. Ano, může to znít trochu elitářsky, ale není to naše vina – spíše drobná škodolibost vůči jejich exaktnosti.
Číslo 13 a kulturní paměť
S šířením humanitního vzdělávání se společnost postupně kultivuje. Dokladem je i povědomí o čísle třináct. Představený templářů Jacques de Molay byl v pátek třináctého upálen na příkaz Filipa Sličného. Molay jej proklel a kletba se do roka naplnila. Od té doby má číslo třináct špatnou pověst. Vzdělanec s hlubší teoretickou průpravou však ví, že ne vždy je třináctka nešťastná – mnohé události naopak přinesly štěstí.
Závěr
To vše jsou jen drobné střípky, které ukazují na potřebu široce založeného humanitního vzdělání, pevně ukotveného v hlubokém studiu filosofie, historie a klasických jazyků. Věřím, že i budoucí představitelé akademické sféry si význam tohoto typu vzdělání uvědomí a podpoří jeho rozvoj. Některé otázky zůstávají otevřené – například pověry spojené s číslem třináct – a právě humanitní vědci mají šanci je zkoumat.
Humanitní vzdělání není luxus ani zbytečnost. Je to nástroj, který nám pomáhá chápat svět v celé jeho složitosti. A právě proto má před sebou skvělou budoucnost. Možná nám jednou pomůže pochopit, že i když se tváříme seriózně a vědecky, náš svět může být ve skutečnosti vystavěn na pověrách, předsudcích a kabale (nic proti ní).