Vyhnání z ráje

Scéna vyhnání Adama a Evy z ráje patří k nejikoničtějším momentům Starého zákona. Kvůli prvotnímu hříchu jsou vyhnáni Bohem ze stavu harmonie a štěstí. Tento příběh se stal inspirací pro nespočet uměleckých děl – a zároveň silnou metaforou pro stav, který moderní společnost nazývá odcizení. Ztráta původní jednoty, vyhnání do světa plného nejistot, stresu a hledání smyslu – to vše odráží zkušenost, kterou známe i dnes. Odcizení není jen teologický nebo filosofický pojem. Je to stav, který mnozí z nás intuitivně vnímají jako nepohodu, úzkost nebo pocit, že „něco chybí“.

📊 Odcizení v číslech

Statistiky hovoří jasně. V České republice se s depresí a úzkostí léčí přes 700 000 lidí a jejich počet stále roste. Výzkumy ukazují, že od roku 2017 do roku 2020 vzrostl výskyt depresí z necelých 4 % na více než 12 % a riziko sebevražednosti se téměř ztrojnásobilo. Úzkostné poruchy postihují přibližně každého osmého dospělého, přičemž pandemie covidu-19 tento trend výrazně urychlila.

🧠 Filosofické kořeny odcizení

Jedním z prvních myslitelů, kteří se tématem odcizení systematicky zabývali, byl Georg Wilhelm Friedrich Hegel. Ve své dialektické filosofii chápe dějiny jako dynamický proces vývoje ducha – tedy lidského vědomí, kultury a sebeuvědomění. Na počátku tohoto procesu stojí původní jednota bytí, která se však nutně rozděluje: vzniká protiklad mezi bytím a jinobytím, mezi subjektem a objektem, mezi člověkem a světem.

Toto rozdělení není chybou, ale podmínkou vývoje. Odcizení je stav, kdy se vědomí setkává se světem jako s něčím cizím, nepochopitelným, vzdáleným. Člověk se musí s tímto jinobytím konfrontovat, aby mohl dosáhnout vyššího stupně sebeuvědomění. Cílem dějinného pohybu je nakonec opětovné sjednocení – smíření subjektu s objektem, ducha s přírodou, člověka se světem. Tento návrat k jednotě však není návratem do původního ráje, ale výsledkem dlouhé cesty skrze odcizení, konflikt a poznání.

Hegelova koncepce tak připomíná biblický příběh vyhnání z ráje – ne jako doslovný náboženský výklad, ale jako filosofickou metaforu. Člověk je vyhnán z jednoty, aby mohl projít cestou poznání, růstu a návratu k sobě samému. Odcizení není tragédií, ale nezbytnou etapou lidského vývoje.

Karel Marx, Hegelův žák, rozvíjí téma odcizení v ekonomickém kontextu. Tvrdí, že dělník vytváří nadhodnotu, kterou si přivlastňuje vlastník výrobních prostředků. Dělník je tak odcizen výsledku své práce – a tím i sobě samému. Tato myšlenka se stala základem pro další rozvoj marxistické teorie.

Martin Heidegger přináší existenciální pohled. Odcizení chápe jako ztrátu kontaktu s autentickým bytím. Člověk žije ve stavu „upadlosti“, kdy se přizpůsobuje světu, zapomíná na svou původnost a nechává se vést tím, „co se dělá“ – stavem, který Heidegger nazývá „ono se“ (das Man). Na jeho myšlenky navazují existencialisté, pro které jsou odcizení a absurdita bytí klíčovými tématy.

🎭 Odcizení dnes: normální stav, nebo problém?

V moderní společnosti vnímáme odcizení jako něco nežádoucího. Toužíme po harmonii, vyrovnanosti, štěstí. Ale za touto představou se často skrývá iluze – představa statického, neměnného stavu, který odporuje samotné podstatě života. Ať už se podíváme na biblický příběh nebo na Darwinovu evoluční teorii, oba ukazují, že život je neustálý pohyb, proměna, vývoj.

Odcizení tedy není anomálií, kterou je nutné odstranit, ale přirozenou součástí lidské existence. Psychologicky se projevuje jako stres, úzkost, deprese. Nepohoda a přetížení vedou jednotlivce k hledání pomoci – u psychologů, psychiatrů nebo koučů. Tento postoj vychází z představy, že harmonie je normální stav. Ale co když je to právě naopak?

Člověk byl vyhnán z ráje. Jeho přirozený stav je hledání, překonávání překážek, růst. Nespokojenost není porucha – je to motor, který nás žene kupředu. Pokud na tuto skutečnost zapomeneme, hledáme pomoc tam, kde nám může být nabídnuta úleva, ale nikoliv skutečné řešení. Stav odcizení nelze zcela odstranit – je součástí lidské cesty.

❓ Co stojí za nárůstem civilizačních neuróz?

Co tedy způsobuje nárůst mírných forem depresí a civilizačních neuróz, navzdory vysoké kvalitě života ve vyspělých zemích? Domnívám se, že jedním z důvodů je nesprávné chápání odcizení jako nežádoucího stavu a akceptování hedonismu jako životního cíle. Běžně uváděné příčiny – stres, zájmy farmaceutických firem, tlak na výkon či nabídka psychologických a rozvojových programů, které vytvářejí poptávku – hrají svou roli. Ale hlubší příčina může spočívat právě v nepochopení lidského údělu.

⚠️ Tato úvaha se týká běžných pocitů nespokojenosti, které mohou být zaměňovány za mírné deprese či existenciální úzkost. Neplatí pro závažné stavy, kde je odborná intervence psychiatrů a psychologů zcela oprávněná.