Úvahy o procesu odzbrojení Hamásu

Předání těžkých útočných zbraní

Na cestě k budoucímu míru mezi Izraelci a Palestinci je nyní jeden z nejobtížnějších kroků, kterým je proces odzbrojování Hamásu. Je to naprosto zásadní a kritický krok. A proto se k němu vracím znovu a znovu.

Pokud chápu správně situaci, tak Hamás projevil ochotu k souhlasu s odevzdáním těžkých zbraní a nyní se v podstatě vyjednává o tom, jaké vstřícné kroky recipročně učiní druhá strana, tedy Izrael. Už to, pokud se podaří dojednat, bude obrovským úspěchem.

Nutná role Mezinárodních stabilizačních sil - ISF

Dalším krokem by mělo být předávání osobních zbraní. Hamás se odvolává na to, že k tomu bude nutný palestinský konsensus a vyjadřuje obavy, že ISF tj. Mezinárodní stabilizační síly budou jen dalším druhem okupace palestinského území. Pokusím se vysvětlit, proč je potřebné hledat jiný přístup.

Cílem Hamásu je vznik funkčního Státu Palestina. To je velmi blízké cíli mezinárodního společenství, ale není to s ním identické. Cílem mezinárodního společenství je vytvoření podmínek pro důstojné dlouhodobé mírové soužití mezi Izraelci a Palestinci. A domnívá se (dokonce je o tom do značné míry přesvědčeno), že nutnou podmínkou k tomu je vznik funkčního mírumilovného Státu Palestina.

A právě v podmínce mírumilovnosti je ten rozdíl. Pokud nebudou dostatečné garance toho, že vznikající stát bude mírumilovný, tak tento stát nevznikne. To znamená, že kroky směřující ke vzniku palestinského státu musí být provázány s kroky zajišťujícími jeho mírumilovnost. A to nejen krátkodobou, ale i dlouhodobou.

Jenomže obyvatelstvo Pásma Gazy trpí po válce hlubokými traumaty, které se zcela jistě promítnou do nedůvěry vůči Izraelcům a především do nenávisti vůči nim. Po nějakou dobu bude nutné ho třeba i silou hlídat, aby nedocházelo k pokusům o teroristické útoky proti Izraelcům. Je to sice v zájmu Izraelců, ale především je to v zájmu Palestinců. Pokračování v terorismu by s vysokou pravděpodobností pohřbilo naděje Palestinců na vlastní stát.

Proto bude na cestě ke vzniku palestinského státu přítomnost Mezinárodních stabilizačních sil v Gaze nutná.

Možný přístup k přítomnosti ISF

Začíná být zřejmé, že Hamás se v blízké budoucnosti svých osobních zbraní vzdát nehodlá. Mělo by to být důvodem k mohutné izraelské invazi? Domnívám se, že nikoliv.

Protože to, co je pro bezpečnost Izraele podstatné a na čem Izrael bude trvat, bude předání těžkých zbraní. Pokud k němu v blízké době dojde, měly by tím důvody k větší invazi padnout.

V okamžiku, kdy Hamás akceptuje fakt, že nutnou podmínkou pro vznik palestinského státu budou garance jeho dlouhodobé mírumilovnosti, mohl by postupně začít vnímat Mezinárodní stabilizační síly nikoliv jako nepřítele Palestinců, ale jako jejich spojence ve snaze dospět k vlastnímu mírumilovnému státu.

To by se samozřejmě mělo projevit i na přístupu ISF k palestinské státnosti. Její činnost by měla být konstruována tak, aby podporovala samostatné fungování palestinských institucí za podmínky, že tyto budou podporovat mírumilovnost budoucího státu.

Možný přístup k předávání osobních zbraní

V okamžiku, kdy by se podařilo zařídit, aby Palestinci včetně Hamásu nevnímali Mezinárodní stabilizační síly - ISF jako síly v principu nepřátelské, ale jako síly, jejichž cílem je pomoc, by bylo možné rozdělit koexistenci Hamásu s ISF na dvě etapy.

V první z nich by si příslušníci Hamásu mohli ponechat své osobní zbraně, ale pouze za podmínky, že by Hamás úzce spolupracoval s ISF (pravděpodobně v rámci nějaké širší palestinské samosprávy) a že by byl ISF v podstatném smyslu podřízen. To by bylo možné, pokud by obě strany přijaly za svůj dlouhodobý cíl položit základy mírumilovnému Státu Palestina.

S tím, jak by se naplňovala vize vzniku mírumilovného palestinského státu, by ozbrojení Hamásu, byť lehkými zbraněmi, postupně ztrácelo smysl.

Závěrečná poznámka

Toto jsou jen laické úvahy nebo spíše zbožná přání. Práce vyjednávačů je extrémně obtížná, ale to neznamená, že by člověk - laik nemohl uvažovat o tom, co by bylo v dané situaci žádoucí a snad i reálné. Život půjde jako obvykle svou vlastní cestou.