Turek versus Lipavský: Najdi rozdíl

Před osmi lety, tehdy ještě jako politický pirát, použil ve vnitrostranické internetové diskusi pro ilustraci svého postoje větu komunistického diktátora Lenina: „Kapitalisté nám sami prodají provaz, na kterém je my pověsíme.“ Jistě, citovat zločince je nevhodné, byť jeho slova se v daném kontextu mohou jevit jako dobrá ilustrace. Lipavský svoji chybu uznal a posypal si hlavu popelem: „Citovat masového vraha pro potřeby lepší paralely v diskusi bylo přinejmenším nevhodné. Přiznávám to a lituji toho. Komunismus = zlo.“ Pokud je známo, byl to z jeho strany jediný takovýto slovní exces. Rozhodně za ním není série slov nebo činů, z nichž by byla zřejmá jeho příchylnost ke komunistickým symbolům.

Pod čarou budiž uvedeno, že onen Leninův výrok měl být pro kapitalisty výstrahou. Vlastně nejen pro kapitalisty. Budou-li si počínat naivně, pošetile a neprozíravě, pak mohou skončit přesně tak, jak je v citátu uvedeno. Pracovat podobným způsobem na vlastní zkáze je vskutku neprozíravé.

Případ Filipa Turka je zásadně odlišný. I kdyby nebyl autorem nejhanebnějších facebookových postů, jak je veřejnosti předestřel Deník N, pořád jsou zde věci, které nepopírá a ani popřít nemůže. Na mysli mám nacistické a neofašistické symboly na jeho závodnických přilbách. To nebyl nějaký okamžitý úlet, ta vyobrazení tam musel dát vědomě, úmyslně, s rozmyslem. Musel vědět, a on to dobře věděl, co ty emblémy znamenají. Nebyly pro něj nepřijatelné, nepatřičné, pohoršující, zavrženíhodné. Spíše naopak.

V tom spatřuji podstatný rozdíl mezi jednorázovým počinem Jana Lipavského a kaskádou počinů Filipa Turka.