Trumpův mírový plán a nastavení diskuse o izraelsko-palestinském konfliktu, zejména v Čechách

O Trumpově mírovém plánu

Pozitivní šok

Ještě před měsícem jsem všechny realistické větve budoucího vývoje izraelsko-palestinského konfliktu viděl velice černě. Předpokládal jsem další dlouhodobé ničení životních podmínek v Pásmu Gazy, další masivní týrání a vraždění jeho obyvatelstva, v dlouhodobějším výhledu pak celosvětově rostoucí nenávist vůči Izraeli a dramatický pokles jeho podpory zejména ze strany USA. V dlouhodobém výhledu jsem se obával mohutné vlny palestinského terorismu, která by nejen otřásla Izraelem, ale především by zmařila palestinskou budoucnost.

Trumpův mírový plán pro mne byl pozitivním šokem. Vůbec jsem nepředpokládal, že by z této strany mohlo přijít něco, co by bylo v takovém souladu s mými úvahami o tom, jak by řešení této téměř neřešitelné situace mělo vypadat. Neumím si představit žádný lepší postup.

Náročnost situace a vnímání problémů

To, že bude realizace Trumpova mírového plánu extrémně náročná, je jisté. Situace, která byla v posledních dvou letech vytvořena, je téměř neřešitelná, ale vyřešit se musí. Je tedy zřejmé, že Trumpův plán musí mít spoustu problémů. Ne proto, že by byl špatný, ale proto, že se snaží vyřešit zapeklitou situaci.

Je v naprostém pořádku upozorňovat na předpokládané háčky a slabiny plánu. Ale i to lze dělat s různými postoji. Doposud jsem se většinou setkával s postoji typu:

"To se přece nemůže podařit. Vůbec se nemá smysl o to pokoušet."

Vyjadřování těchto postojů považuji za "okopávání kotníků" těm, kdo se snaží o jeho úspěšné provedení.

Ale včasné upozorňování na problémy, na něž mírový plán může narazit, je velice cenné.

"Jenom bychom to měli brát jako výzvy k jejich řešení a ne jako výzvy k beznaději."

Česká diskuse o palestinsko-izraelském konfliktu

Jak to vypadá

Situaci vnímám tak, že u nás máme dva tábory se značně protichůdnými postoji.

Myslím si, že "Proizraelský tábor" tvoří v naší zemi stále ještě většinu a hlásí se k němu zejména starší generace. Když chci jejich postoje nějak shrnout, musím je zjednodušit:

Příslušníci tohoto tábora považují Palestince za "beznadějný případ". Nepromarnili žádnou příležitost promarnit příležitost k založení svého státu. Uchýlili se k terorismu a v jeho duchu byli/jsou i vychováváni. Neumí se o sebe postarat, chtěli by jenom žít z dávek. Masakr 7. října 2023 byl nejen doprovázen zvěrstvy, ale navíc to bylo vypovězení války.

Zato Izrael je jedinou demokracií na Blízkém východě. IDF je "nejmorálnější armádou na světě". Před nálety varuje civilní obyvatelstvo. Doporučuje mu přesuny do bezpečných zón. Snaží se maximálně omezit ztráty na civilním obyvatelstvu, ale to dost dobře nejde, protože Hamás ho používá jako lidské štíty. Válka v Pásmu Gazy je sice hrozná, ale vinu za ni nese Hamás, protože on si začal.

Propalestinský tábor u nás ještě stále tvoří menšinu, ale postupně roste a je tvořen především mladými lidmi. Ti jsou zděšeni hrůzami války v Pásmu Gazy. Izraelskou odvetu nepovažují za sebeobranu, ale za nepřiměřenou odvetu, která nebere ohledy na civilní obyvatelstvo. Izraeli vyčítají, že Pásmo Gazy proměnil v měsíční krajinu, že blokování humanitární pomoci a uměle vyvolané hladovění používá jako zbraň. Izraelský způsob vedení války hodnotí v souladu s mezinárodními organizacemi jako genocidu. Odsuzují izraelské pokusy o etnické vyčištění Pásma Gazy a o anexi Západního břehu. Většinou věří tomu, že dosažení trvalého míru nebude dosažitelné bez umožnění palestinské státnosti.

Co doporučuji

Myslím si, že společným cílem slušných lidí v obou táborech by měla být podpora směřování k dlouhodobému důstojnému soužití všech lidí v dané oblasti.

O to teď jde. Situace, která se ještě nedávno jevila beznadějná, se nedávno dramaticky změnila k lepšímu. Je zde realistická snaha o její vyřešení.

Dokud budeme klást důraz na to, kdo se dopustil jakých zločinů, kdo si začal, zda byla či nebyla spáchána genocida, jenom budeme jitřit rány, probouzet emoce (zejména nenávist, sebelítost a beznaděj) a cestě k mírovému důstojnému soužití moc nepomůžeme.

Ano, všechny zločiny a chyby, ke kterým před válkou a během ní došlo, bude potřeba prošetřit a pojmenovat. Ale teď je důležitější cesta k míru. Předpokládané zločiny by neměla vyšetřovat, ani soudit a už vůbec ne trestat ulice, ale k tomu jsou určené mezinárodní soudy. Institucionální spravedlnost je sice pomalá, slepá, chromá na obě nohy a někdy i zkorumpovaná, ale je to to nejlepší, co máme.

Při hledání cesty vpřed se nevyhneme upozorňování na chyby druhé strany. Ale měli bychom mít na paměti, že cílem by nemělo být protistranu "očernit a zašlapat do bláta", ale snaha o vyvarování se opakování podobných chyb v budoucnosti. A pokud si někdo bude ochoten připustit chyby i na své straně, bude to skvělé.

Je možné a správné v diskusi pokračovat, ale s tím, že společným cílem by měly být hledání a podpora způsobů, jak dospět k důstojnému mírovému soužití Izraelců a Palestinců.

O vyvěšování palestinské vlajky

Četl jsem úžasný článek o otevřeném dopisu, který napsali někteří Židé a Izraelci žijící v Česku. Měl jsem podobnou myšlenku, ale předběhli mne (a kromě toho nejsem ani Žid ani Izraelec).

Můj názor není zcela identický. Myslím si, že v první polovině října opravdu není příliš vhodné palestinské vlajky vyvěšovat. Souhlasím s tím, že vlajka Hamásu vypadá úplně jinak, ale určitá vazba mezi Hamásem a vlajkou Palestiny přece jen existuje.

A rovněž si myslím, že nejvhodnější způsob jak vyvěsit palestinskou vlajku, je vyvěšení obou vlajek vedle sebe: Jmenovitě vlajky Palestiny a vlajky Izraele.

A vzhledem k tomu si myslím, že by rovněž bylo správné nevyvěšovat (s výjimkou první poloviny října) vlajku státu Izrael samostatně, ale vždy ji vyvěšovat společně s vlajkou Palestiny.

Doporučuji otevřít odkaz

Otevřený dopis: Věříme v mír a v židovsko-palestinskou solidaritu

a pokochat se fotografií této dvojice vlajek společně s holubicí míru na plakátě na Eiffelově věži.

Mojí hlavní motivací je to, že bychom tímto způsobem měli podpořit mírový proces. Možná, že má své, třeba i vážné, chyby, ale nic lepšího nemáme a mě osobně připadá jako malý zázrak.

A přiznám se, že jsem byl motivován i mírnou poťouchlostí. Představuji si, jak nepřátelé míru na Blízkém východě při spatření těchto dvou vlajek vedle sebe puknou vzteky.

Inu, nikdo není dokonalý.