Together we fall

Člověk si může o NATO a jeho krocích, pro někoho expanzivních choutkách, myslet, co chce, faktem ale je, že obyčejný občan členství České republiky v NATO prakticky nepociťuje. Jsem toho názoru, že to platí plošně – má-li někdo problém s NATO, je to hlavně problém filozofický, třeba vám vadí, že jsme vůbec v nějaké alianci, případně, že nejsme v nějaké jiné. Ale není to proto, že by vám NATO takříkajíc lezlo do zelí a na zahradě mezi hlávkami proti vaší vůli tábořily německé tankistky domáhající se svého práva na dobíjení a bavící se střelbou na podle nich příliš čadící komín.

Naopak, v obecné rovině se jeví jako docela dobrá věc být členem spolku, kde se všichni zavazují ku vzájemné pomoci v případě průšvihu. Nemusí jít hned o Putina, můžou zaútočit Marťani. Šli byste Rusům na pomoc, kdyby si jako cíl vybrali Moskvu? NA TO by se měl Moravec zeptat Nerudové, ať se odkope.

NATO je v zásadě něco jako dobrovolní hasiči u nás v Díře u Hanušovic. Tak nějak tuším, že určitá část jejich rozpočtu jde na fernet nebo proudnice „efpětatřicítky“, ale za jakousi jistotu základní pomoci v případě tornáda to stojí. Důležité se mi jeví hlavně to, že se mi sbor dobrovolných hasičů nemontuje do života. Vyzývat k jejich zrušení případně k odchodu z NATO je krok srovnatelný s bouráním středověké hradby. Je určitě lepší nechat ji stát trochu déle, než se zdá na první pohled nutné, znovu se těžko staví a třeba ji budete potřebovat. Okamura je s NATO naprosto mimo.

Evropská unie je úplně jiná liga, montovat se mi do života je její hlavní program

Jak někde říkal toho času hodnotově ukotvený prezident Petr Pavel, ve vládě nemůže být nikdo, kdo zpochybňuje základní orientaci České republiky na západ, zejména pak naše členství v Evropské unii. Já celkem chápu, že takovou větu vysloví člověk s IQ 107, notabene s celoživotní příchylností k socialismu, ale nechápu, že s ním tak málo zjevně inteligentních lidí nesouhlasí.

Existuje docela málo závazků, z kterých se jednotlivec nemůže nikdy vyvázat. Tím nejzásadnějším je rodičovství, proto se mu asi tolik lidí vyhýbá. Neexistuje ale nic, z čeho by se nemohl vyvázat stát, pokud jeho elity chtějí (nebo musí). A pokud se staví na zadní, vždy existuje možnost revolucí, které změní základní orientaci státu a někdy i jeho formu výměnou garnitury a případně její fyzickou likvidací. Děje se to každou chvíli, protože je to velice efektivní způsob. A většina z nás to zažila.

Nic takového jako nevratná orientace České republiky na západ a naše pevné ukotvení v Evropské unii neexistuje. Je to jenom myšlenka. Srovnatelná s heslem „Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak“, které rámovalo nejen moje dětství.

A je to myšlenka zhoubná, protože progresivistický socialismus a Evropská unie jsou a zjevně zůstanou jedno a totéž. Léčba není možná, rakovina je příliš hluboko. Z původně rozumné koncepce vzájemné spolupráce a otevřeného trhu vyrostla obludná ideologická nomenklatura fanatických strážců jediné pravdy – cenzorů, bojovníků s klimatem, tvůrců grýndýlů, zmírňovačů dopadů grýndýlů, zarputilých vaxerů, bojovníků za právo na vlastní pohlaví, likvidátorů rodiny, prodavačů povolenek na život nebo na kamna a kdovíčeho všeho ještě. Převýchova jede na plné obrátky salámovou metodou dva kroky vpřed, půl kroku vzad.

Evropská Unie je neopravitelná, jako je neopravitelný shnilý strom

Už více než půl století trvající proces „integrace“ nás dovedl do situace, kdy z volného souboru nezávislých evropských národních států máme pokus o „zemi“ s vlastním falešným parlamentem, vlastním falešným nejvyšším soudem a vlastní falešnou vládou, Evropskou komisí. Ale pořád nemáme a nikdy nebudeme mít žádný evropský lid, maximálně euročlověky jako je europoslanec euroKolář.

Stále ale máme „pouze“ samostatné národy s odlišnou historií, kulturou a zejména jazyky. Nemluví-li lidé stejnou řečí, nemohou nikdy vytvořit skutečné společenství se skutečným veřejným míněním. V tomto smyslu představují např. USA a Velká Británie mnohem reálnější unii, než celá Evropa dohromady. A je už jenom smutným paradoxem, že univerzálním jazykem komunikace moderní Evropy je jazyk státu, který z unie odešel.

Evropská unie musí být zničena nebo opuštěna

Na české politické scéně bohužel není žádná smysluplná síla, která by daný program naplnila a ani v jiných zemích odstředivé tendence nejsou nijak silné. Naopak se do Unie pořád hrnou další státy. Primárním důvodem je systémová korupce ze strany EU ve formě dotací nejenom neziskovým subjektům ale hlavně firmám, zejména firmám, které v tom chtějí umět chodit. Na oplátku se žádá alespoň tichý souhlas. Příliš mnoho příliš vlivných lidí napříč politickými i ekonomickými elitami je s bruselskou nomenklaturou finančně spjato. Ideologicky ne nutně. A celý komplex je čím dál víc držen při životě finančními toky, pramenícími z čím dál absurdnějších plošně ždímaných poplatků typu odpustků nebo nepřípustného zadlužování.

Existujícím dokladem toho, že situaci lze zvrátit navzdory korupčním nástrojům bruselského establishmentu, je Británie. Brexit, tak jak byl obyčejnými lidmi prohlasován, nikdy nebyl o penězích, ale vždy o nezávislé zemi hrdé na svou historii a tradice, což je pro levičácké progresivisty sprosté slovo. Bohužel v britském případě je možná pozdě – někdy je totiž potřeba ze všeho nejdřív zavřít vrata. Je to o prioritách, stupid!

Československý socialismus padl mimo jiné i díky tlaku zvnějšku. Bohužel v něm už nežijeme, aktuální evropský socialismus ten původní československý výrazně překonává. Tehdy člověk aspoň věděl, že zvnějšku, za Rozvadovem je svobodná země. Dnes Západ jak jsme ho my, Husákovy děti, znaly, neexistuje. Socialismus je v Evropě všude.

Hlavní a v tuto chvíli jediná naděje na změnu evropského statu quo je tudíž zase zevní: Donald Trump. Jsem ochoten Trumpovi odpustit všechno, pokud se mu podaří tenhle virus socialismu zastavit a EU v její stávající podobě zničit.

Podle nedávno uniklé zprávy se Američané chtějí pokusit demontovat EU tlakem na odchod čtyř zemí. Česká republika bohužel není na seznamu, možná jej ministr Rubio dával dohromady ještě v minulém volebním období a vyhodnotil si, že je to marný, je to marný, je to marný. Změna, která před vánoci proběhla ve Strakově akademii, nás na seznam vskutku nedostane.

Je-li zpráva pravdivá, jde o parník nejlepší politickou zprávu roku 2025, protože postupný odchod jednotlivých zemí z EU je při zachování současného členství v NATO jediná s vysokou mírou jistoty nenásilná varianta její demontáže. Nezničí-li Evropskou unii pozvolná samodegradace, zničí se časem zevnitř. Možností k tomu má dost, ta terminální je pád do teokracie za třicet až padesát let, až dělohy německých nebo francouzských islámských žen splní svou historickou úlohu. Na to bude určitě lepší dívat se přes zavřené hranice. Případně odjinud.

Je nad slunce jasné, že odchod jednotlivých zemí z EU sám o sobě nevyřeší nic, hydra progresivistického socialismu nezmizí přes noc. Jen blázen si může myslet, že poražením shnilého stromu získá úrodu zdravých jablek. Ale chcete-li mít jablka, poražením shnilé jabloně je nutné začít. Doufám, že se toho dočkám.

Přeji všem čtenářům rok 2026 bez válek a útoků na osobní svobodu a vlastnictví. A děkuji každému, kdo moje plky čte.