Strategická komunikace jako nástroj propagandy: Fialův manuál informačního rozkladu
Strategická komunikace
Oficiálně slouží strategická komunikace k obraně demokracie, k boji proti dezinformacím a k upevňování důvěry mezi státem a občany. Ve skutečnosti ale čím dál víc připomíná orwellovské ministerstvo pravdy, jehož hlavním cílem je maskovat selhání moci a zakrývat realitu. V čele toho všeho stojí Petr Fiala, premiér, který místo vedení státu spustil proces sofistikované informační dezintegrace, a to pod značkou „komunikační strategie“.
Fiala působí jako seriózní profesor – klidný, kultivovaný, věcný. Jenže za touto fasádou se rozpadá veřejná sféra. Místo otevřenosti a odpovědnosti nastupuje řízené mlžení. Místo pojmenování problému – „narrativní rámování“. Místo pravdy – „koordinovaná komunikace“. Výsledek?
Lži se nevyvrací – pouze se přebalí do tiskové zprávy.
Kritika se neřeší – pouze se zamlčí.
Neúspěch se nevysvětlí – pouze se přesměruje pozornost.
Co je to vlastně „strategická komunikace“? Oficiálně: nástroj vlády pro vysvětlování klíčových rozhodnutí, budování důvěry, boj proti dezinformacím. Reálně: PR aparát státu, jehož hlavní funkcí je udržovat mocenský narativ při životě, bez ohledu na pravdivost. Je to propaganda s lidskou tváří – místo agitky z 50. let máme dnes „faktcheckingové experty“ a „narrativní mapování“. Ale princip zůstává stejný: zneviditelnit skutečné příčiny problémů a odvést pozornost. Příklady, když realita překáží strategii:
Zdražování? To je důsledek války, nikoliv špatného řízení.
Pokles důvěry ve stát? To není vina vlády, ale útoky trollů.
Ztráta sociální soudržnosti? Dezinformace! Národní bezpečnostní hrozba!
Kritika premiéra? Neodpovědná destabilizace systému.
Ve světě strategické komunikace není místo pro chybu vlády. Je jen veřejnost, která „nepochopila správně“. Proto je potřeba ji „vzdělávat“, „kultivovat“ a „navigovat“ – samozřejmě experty vybranými vládou. Absurdní paradox je, že právě pod praporem „boje proti dezinformacím“ se šíří nejnebezpečnější typ dezinformace: ta, která přichází z institucí, které by měly být pilířem pravdy. Fiala sám se stal anti-systémovým dezintegrátorem, nikoli tím, že by otevřeně útočil na demokracii – ale tím, že ji rozleptává zevnitř sofistikovanou nepravdou, polopravdami, mlčením a „strategickým rámováním reality“. Proč je to nebezpečné?
Ztrácí se hranice mezi informací a manipulací.
Lidé už nevěří ničemu – ani vládě, ani opozici, ani médiím.
Oslabuje se schopnost společnosti čelit skutečným hrozbám.
„Pravda“ se stává otázkou PR, nikoli důkazů.
Strategická komunikace v podání této vlády není ochrana pravdy. Je to nástroj, jak pravdu obejít a přetvořit podle potřeb moci. Slouží k tomu, aby Fialova vláda nemusela přiznat chyby, nést odpovědnost nebo říct nahlas, co se skutečně děje. A proto je potřeba tuhle „strategii“ odmítnout jako to, čím je: elegantní, chladnou a nebezpečnou formu moderní propagandy.
