SPD chce zavést institut referenda
Nedovedu si představit, že by mohla existovat jiná rozumná alternativa k členství České republiky v EU a NATO. Strany, které si s touto eventualitou zahrávají, vytvářejí potenciálně nebezpečnou situaci pro další směřování země. Prezident Pavel naznačil, že by nemusel jmenovat do vlády odpůrce EU a NATO, které chtějí zavést institut referenda i k těmto otázkám.
Ke správnému rozhodnutí jsou potřeba informace a schopnost je správně vyhodnotit. Nevýhodnost jakéhokoliv budoucího scénáře, v němž by ČR vystoupila z bezpečnostních struktur NATO a vzdala se výhod členství v EU, si vláda a prezident dokážou – s podporou expertních týmů – jasně spočítat. Nerozhodují emocionálně, ale po zralé úvaze a s využitím odborného zázemí a dostupných dat.
Rozdílnost postojů mezi vedením státu a jednotlivými občany je dána jejich asymetrickým postavením v rozhodovacím procesu. Občan je odkázán na omezené zdroje a kapacity, má-li se sám rozhodovat v komplexních otázkách. Vedení země je v tomto ohledu v zásadně odlišném postavení.
Existuje řada oblastí, ve kterých se může postoj státu diametrálně lišit od postoje občana. Odtud pramení i neustálé napětí – například v hodnocení situace na Ukrajině, na Blízkém východě, či v obecné debatě o svobodě slova a boji proti dezinformacím. Právě proto máme zastupitelskou demokracii, která omezenost individuálního rozhodování zmírňuje. V některých případech však ani tento systém nestačí jako ochrana před svévolí a neinformovaností části občanů.
Velká Británie umožnila svým občanům, aby v referendu rozhodli o setrvání v EU – a dodnes se potýká s negativními důsledky tohoto hazardérského kroku. Tento příklad názorně ukazuje odlišnou správní tradici Spojeného království a České republiky. U nás naštěstí máme mechanismy, které podobným situacím dokážou předejít.
Zatímco Anglie se v roce 1688, po sérii konfliktů, nepokojů a občanské válce pod vedením Cromwella, dopracovala po tzv. slavné revoluci ke konstituční monarchii, české země byly tehdy součástí monarchie, v níž za lid rozhodoval osvícený panovník – například Marie Terezie. Její vláda je dodnes vnímána jako období pokroku, reforem a stavebního rozmachu. Šlechta měla nádherná panství a i když poddaní někdy hladověli, vždy měli nablízku kostely, které dodnes tvoří krásu naší krajiny.
Tradice České republiky je tedy zásadně odlišná od tradice Velké Británie. Instinkty, které jsme zdědili z Rakousko-Uherska, jsou jiné než instinkty Britů. My víme - nebo spíš v hloubi duše – cítíme, že jsme vůči vrchnosti v jistém smyslu méněcenní. Proto často instinktivně hledáme autoritu, která by převzala odpovědnost za vládnutí i rozhodování. I z toho důvodu jsme se dokázali smířit jak s vládou Masaryka, tak Háchy či Husáka. Pan současný president to cítí správně.
Dnes máme v čele vlády pana Fialu a prezidenta Pavla – važme si toho, že nám nedovolí udělat chybu, jako by bylo zavedení institutu referenda. Tento institut by mohl dát prostor k tomu, aby se prosazovaly názory lidu, které nejsou vždy promyšlené, a které mohou ohrozit stabilitu země.
Ano, možná už slovo demokracie tuto realitu zcela nevystihuje – ale „prezidentokracie“ nebo „fialokracie“ také nezní špatně. Hlavní je, že se máme dobře a že máme tolik skvělých hokejistů a tenistů.
Zdroj:
https://www.idnes.cz/volby/petr-pavel-vlada-sestavovani-okamura-fiala-babis.A250520_110942_domaci_ikro