Skvrna na prestižní Pulitzerově ceně
Dilemata naší doby
Pokud jsou slušní lidé nejen v Izraeli na něco citliví, pak na znevažování rukojmí a obětí barbarského útoku arabských teroristů ze 7. října 2023.
A právem jim – protože k nim také patřím, měl bych napsat nám – vadí, když jsou mezinárodně oceňováni.
Mezi takto odměněné patří i palestinskoarabský autor a básník Musab abú Tuha, původem z Pásma Gazy, dnes žijící v USA. V pondělí 5. dubna obdržel prestižní Pulitzerovu cenu v kategorii Komentář. V odůvodnění je uvedeno, že cena mu náleží za eseje pro časopis The New Yorker o „fyzické a emocionální zkáze v Gaze, které kombinují hloubkové reportáže s intimitou memoárů a zprostředkovávají palestinskou zkušenost z více než rok a půl trvající války s Izraelem“.
S udělením tak prestižního novinářského ocenění abú Tuhovi nesouhlasí izraelská mediální advokační skupina HonestReporting, která upozornila za zásadní problém. Abú Tuha šíří na svých platformách na sociálních sítích antisemitské zprávy a fake news. Hanebnější o to, že se týkají izraelských rukojmí. Jejich hrůzný úděl je sám o sobě z více důvodů nanejvýš bolestný a jakékoli znevažovaní jejich postavení je projevem vrcholného cynismu. Právě to abú Tuha dělá.
Letos 24. ledna na adresu propuštěné rukojmí Emily Damariové uvedl: „Jak je možné, že je tato dívka označována jako rukojmí?“ Dodal, že jde o 28letou izraelsko-britskou vojačku (ženu s dvojím občanstvím), kterou Hamás zajal 7. října 2023, a pokračoval: „Takže tato dívka je označována jako »rukojmí«? Tato vojačka, která byla blízko hranice s městem, které ona a její země okupují, je označována za »rukojmí«?“ K tomu jen podotknu, ať už to pisatel myslel jakkoli, že v době útoku Hamásu Izrael žádné město na izraelské ani na gazské straně hranice neokupúoval. Po izraelském stažení z Pásma Gazy (2005) si tamní Arabové vládli sami a děsivé důsledky vidíme dodnes.
HonestReporting upřesňuje, že Damariová byla jako civilistka unesena 7. října 2023 ze svého domova v kibucu Kfar Aza. Během zásahu byla postřelena do levé ruky a natrvalo přišla o prostředníček a prsteníček. Během 471denního zajetí trpěla bolestmi, protože rána se zanítila a špatně se hojila. Že nebyla teroristickými monstry řádně léčena, netřeba dodávat. Nicméně nositel Pulitzerovy ceny abú Tuha tvrdí, že ji nelze považovat za rukojmí, protože byla vojačkou.
V jiném příspěvku, z letošního 3. února, se abú Tuha zaměřil na další propuštěné rukojmí, Agam Bergerovou. Velice mu vadilo, že se několik dní po propuštění zúčastnila slavnostního ukončení armádního kurzu, který absolvovala její sestra Bar (a osobně jí připnula na uniformu fialovou šňůru symbolizující její funkci – mašakit taš, což je někdo, kdo působí v jednotce jako sociální pracovník). Abú Tuha napsal: „To jsou ti, kterým chce svět vyjadřovat soucit, vrazi, kteří se připojují k armádě a mají v ní rodinu. To jsou ti, které CNN, BBC a podobné organizace zlidšťují ve svých článcích, televizních programech a zpravodajských bulletinech.“ Nenávist z jeho slov přímo tryská, stejně jako zvrácená logika v souladu s antiizraelskou propagandou. Ačkoli byla Agam Bergerová unesena při výkonu vojenské služby (působila jako pozorovatelka v Pohraničním sboru), držel ji Hamás jako rukojmí bez jakýchkoli práv, která náleží vojenským zajatcům. To ale abú Tuhovi samozřejmě nevadí.
Ještě v únoru, jednadvacátého, se na sítích objevila další nehoráznost. Abúu Tuha zpochybnil forenzní důkazy, které teroristy usvědčovaly z toho, že unesené děti manželů Bibasových, devítiměsíčního Kfira a čtyřletého Ariela, zavraždili holým rukama. Abú Tuha napsal: „Hanba BBC, nástroji propagandy. Mluvčí IDF Daniel Hagari prohlásil, že »forenzní nálezy«, které BBC neviděla, naznačují, že chlapci byli zabiti »holýma rukama«. Pokud jste žádné důkazy neviděli, proč jste to zveřejnili? No, to jste prostě vy, hnusní lidé.“ Vražda těchto dvou chlapců otřásla celým civilizovaným světem, ostatně i jejich samotný únos s matkou, kterou únosci zavraždili, byl šokující ukázkou jejich bestiality. Stavět se, jakkoli implicitně, na stranu zločinců ukazuje, do jak hluboké morální žumpy lze klesnout. Jako „třešničku na dortu“ budiž uvedeno, že podle abú Tuhy mohou být za oprávněný cíl teroristů považování i ti izraelští vojáci, kteří nejsou ve službě; podle něj se mýlí ti, kdo věří tomu, že civilisté - vojáci v záloze si mohou nárokovat ochranu před útoky. Vzhledem k tomu, že v Izraeli je až na výjimky vojenská služba povinná pro všechny muže i ženy jsou legitimním cílem zločinců prakticky všichni.
Člověk s takovýmto uvažováním patří mezi oceněné Pulitzerovou cenou. Nelze jinak, než ukončit slovy izraelského generálního konzula v New Yorku Ofira Akunise. Tvrzení abú Tuhy jsou „naprosto hanebná; tento muž by měl být kvůli svým výrokům odsouzen, ne oceněn Pulitzerovou cenou. Při čtení jeho příspěvků by měl každý slušný člověk zažít pocit naprostého znechucení.“
Není co dodat. Štít Pulitzerovy ceny byl nevratně poskvrněn.