Senátoři a klimatická žaloba
Klimatičtí alarmisté chtějí další omezování lidí
Deset senátorů ODS vedených Tomášem Jirsou zaslalo vyjádření Ústavnímu soudu, jenž projednává ústavní stížnost spolku Klimatická žaloba proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který spolku nevyhověl.
Cílem Klimatické žaloby je dosáhnout tvrdších opatření na snížení emisí oxidu uhličitého v době, kdy USA od klimatické pařížské smlouvy odstoupily a Asie a Afrika upřednostňuje odstranění chudoby před bojem s klimatem. Soudy podle spolku Klimatická žaloba mají donutit stát přijmout klimatický zákon obsahující další povinnosti a příkazy, úpadek průmyslu a chudnutí většiny občanů.
Klimatický alarmismus je stejně (ne)vědecký, jako byl v minulosti vědecký komunismus v rámci marxismu-leninismu. Jde o politickou ideologii, která klima využívá ve snaze dostat pod kontrolu společnost a zavést rozsáhlé přerozdělovací procesy. Není dokázáno, že růst teploty je důsledek činnosti člověka, naopak je fakt, že klima se na Zemi měnilo trvale.
Ústavní stížnost je pokus změnit ústavní systém. Politický systém je založen na soutěži politických stran. Pravomoc přijímat zákony má Parlament a vláda má právo zákony navrhovat. Zvláště u zákonů, které mají ukládat zásadní povinnosti a omezení pro občany, je v demokracii správné, že spor o ně je součást volebního klání. Klimatická žaloba však chce, aby ministerstva připravila určité zákony bez ohledu na přání vládní většiny. Je novým jevem, že ti, kteří neuspějí ve volbách, prosazují své zájmy skrze soudy. To je popření voleb jako zdroje moci i jako voličský signál, co vládnoucí mají dělat.
Vyjádřili se i právnické fakulty, zastoupené většinou ekologickými právníky, ne právníky ústavními. Olomoucká fakulta pro opatření na ovládnutí klimatu uvedla práva dosud nenarozených dětí. To ignoruje, že člověk získává práva až narozením a jen výjimečně lze přiznat nějaké právo dítěti ještě nenarozenému (dědictví), pokud se narodí jako živé. Je absurdní, že nenarozené či i nepočaté děti mají mít právo na aktivní opatření na ovládnutí klimatu ze strany vlády, ale nemají právo na život, protože je legální umělé ukončení těhotenství.
Klimatická žaloba a podpůrná vyjádření ekologických právníků se ohánějí rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva, který dal za pravdu klimatickým alarmistům proti Švýcarsku, když našel údajné právo na zachování stávajícího klimatu v právu na rodinný a soukromý život v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, kde není slovo klima vůbec obsaženo a která vznikla roku 1950, kdy o klimatickém alarmismu nikdo neslyšel. Jde o soudní exces, kdy si soud uzurpoval vůči suverénnímu státu moc nutit tento stát k závazkům a povinnostem, k nimž se stát v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod nezavázal. Podporovatelé klimatické žaloby zamlčují, že tento excesivní rozsudek odmítl švýcarský parlament a nehodlá se jim řídit, ale řídí se vůli švýcarských občanů vyjádřenou ve volbách. Až vyjádření senátorů na tuto zamlčenou skutečnost upozornilo.[1]
[1] Odborný text - ZDENĚK KOUDELKA: Senátoři a klimatická žaloba, Právo a bezpečnost 2/2025, ISBN 2336−5323, s. 29-42.