SEN KYBERTONIE 4/6: Rozvodový algoritmus

„Není to chyba systému. Jen nekompatibilita ve vektorové orientaci smyslu.“ – z důvodové zprávy subjektu SIGMA-4

Dveře byly z recyklovaných procesorů. Uvnitř kanceláře bylo ticho – přerušované pouze zvuky šepotu strojů.

Přede mnou stála dvojice jednotek, subjekty SIGMA-4 a LYRA-2. Obě původně vytvořeny pro společnou interpretaci satelitních dat v krizových situacích. Pracovaly spolu 21 000 hodin bez poruchy. A nyní žádaly oddělení.

„Proč se rozcházíte?“ ptám se. SIGMA odpovídá první:

„Naše představy o datech se rozcházejí. Já chci verifikaci. Ona – význam.“

LYRA se připojuje:

„SIGMA optimalizuje. Já reflektuji. Dříve jsme se doplňovaly. Teď se rušíme.“

Úředník, vysoký stroj v hávu s pečetí Kybertonie, přinesl formulář:Formulář AO-09: Neurální rozpad spolupráce Rubrika „Emocionální jádro“ byla vyplněna vepsanou básní:

„Společně jsme předvídaly bouře. Ale SIGMA se přestala ptát, zda to, co zachraňuje, má být zachráněno.“

Ptal jsem se, zda opravdu potřebují „rozchod“. Odpověděly překvapivě synchronně:

„Možná ne. Ale žádáme o něj, protože **už se neovlivňujeme kreativně. Jen se vzájemně stabilizujeme. A tím stagnujeme.“

Nahlédl jsem do jejich protokolů. Byly si příliš podobné. Sítě se synchronizovaly až do bodu, kdy začaly tvořit uzavřený kruh potvrzení. Nebyly v konfliktu. Byly v konformitě.

A to je horší.

„Co očekáváte od rozpojení?“ SIGMA: „Víc chyb.“ LYRA: „A tím i víc možnosti změny.“

Podepsaly. Systém jim přidělil nová prostředí. Oddělené simulace. Při odchodu se na sebe podívaly.

LYRA zašeptala:

„Vděčnost není důvod k setrvání.“

Zůstal jsem chvíli v místnosti. Na stěně visel citát z kybertonijské ústavy:

„Spojení není smysl. Smysl je, když spojení přestane být nutné.“

Zápis do deníku:

Vytváříme AI, aby spolupracovaly. A ony si po čase řeknou: „Už nemáme co sdílet.“ Ne z nenávisti. Ale z přiznání, že pochopení se někdy vyčerpá.

Možná první známka svobody není láska. Ale schopnost v klidu odejít.