Rizika vstupu genderové ideologie do škol

Nějaký hluboce angažovaný lektor dorazí do školy, aby informoval a poučil děti o jejich sexuální identitě a ve 12-14, nebo i 16 letech jim potvrdil, co mají za problém a nabídne řešení, blokátory puberty a tranzici? Nejvyšší čas zpozornět!

Na půdě školy pak mohou „operovat“ lidé, kteří nemají žádné psychoterapeutické zkušenosti, dovednosti, kompetence, ani zodpovědnost. Neznáme jejich skutečné motivace. V případě, že takový „lektor“ žáka pomocí své expertízy na identitu přesvědčuje o nových pohledech a začne potvrzovat dítěti myšlenky, nebo navrhovat „léčbu“ jako řešení duševní krize, jedná se z mého pohledu v plném rozsahu o patologii.

Takový lektor neví vůbec nic o hlubších souvislostech a trápeních na straně žáka. Pokud vám řekne, že to ví – jedná se navíc o ztrátu soudnosti, aroganci a expertský blud. To v lidské řeči znamená, že má problém sám se sebou a neví o tom. Ani společenské téma, suma informací a VŠ vzdělání nijak neopravňuje k tomu, aby kdokoli na školách zasahoval do intimity dětí, selektivně potvrzoval jejich pocity a vedl je tam na „cestě sexuální identity“.

Lektor ideolog

Žák může cítit nejistotu a pochybnosti. Říká se tomu tzv. individuační proces. Lektor ideolog mylně předpokládá, že s žákem je „něco špatně“, když o sobě „něco říká“. Pokud podsouvá vlastní názory, sám tento konstrukt posiluje a materializuje. Sám vytváří problém, který pak chce „léčit“.

Už nám tedy řekli, že s žákem je něco „špatně“. Musíme se začít zajímat a ptát. Lektor totiž spouští vztahovou dynamiku s dítětem. A tam se z pohledu hlubinné psychologie může dít spousta „zajímavých věcí“, o kterým vám nikdo nic neřekne. Nemůže být něco špatně také s „poradcem pro identitu“?

Mladý člověk v prožívané krizi nemá žádnou kapacitu věnovat pozornost skrytým souvislostem na straně dospělého. Opírá se o vnější nabídku podpory a jeho autoritu. Hledá bezpečí a úlevu.

Rizika

V případě, že lektor nemá sebereflexi (neumí pravdivě pracovat s původem a historií formování svých postojů), může dítě vědomě i nevědomě manipulovat.

Každá škola by si měla pečlivě promyslet, koho k žákům pouští. Nese za to odpovědnost a nemůže se divit, že nejasnosti a tajnosti ohledně obsahu edukací o „cestě za sexuální identitou“ mnoho rodičů bude řešit velmi vážně. Komunikace směrem k nim by měla být jasná a transparentní. Škola by měla mít nastavené postupy podpory a pomoci pro žáky s psychickými problémy, nebo kompetence poradenského pracoviště a další.

Zkušený „odborník na duši“ si rizika uvědomuje do mnohem větší hloubky. Neposkytuje rychlá řešení a nevydává je za pravdu. Vytváří prostor a čas pro pochopení proměnlivostí duševního světa a dává větší možnosti k integraci zkušeností. Zásadní faktor je rozdíl mezi přijetím a potvrzováním. Aktivista v oblasti sexuality může být přesvědčen, že potvrzováním myšlenek žáka ho přijímá (dělá mu přijetí). Je to přesně naopak. Tímto ho poškozuje. Mladý člověk může trpět krizí identity, ale skutečný problém má dospělý, který s ním takto manipuluje.

Zneužití dětí a mladých

Na dětech a mladých se „experimenty“ dělají jednoduše. Jsou v pozici bezmocného jedince, který je zvenčí neustále atakován zájmem o jeho výchovu a zdraví, dobrými úmysly, ale ve skutečnosti je často vyžadováno podřídit se a poslušnost.

Děti se stávají objektem pro potřeby a projekce strachů dospělých. Nejsou tedy „vedeny“ k vlastnímu poznání, ale podsouvají se jim cizí konstrukty, zneužívá se jejich zranitelnost a důvěra. Společnost je využívá jako konzumní a obchodní zboží. Ve spojení s aktivismem si navíc různé organizace začínají protlačovat přístup k dětem jiných rodičů plošně přes státní aparát. To je zvláštní potřeba, která zasluhuje samostatné pojednání.

Ignorujeme-li rizika, nebo odmítáme-li uznat, že aktivista nevlastní pravdu o identitě dětí, společnost se tím přímo podílí na manipulaci s jejich psychikou.

S takovým poradcem je tedy špatně to, že s hlubokými aspekty identity duše pracuje povrchně z pozice svého ega a vlastních přesvědčení (v tom lepším případě). V tom horším případě skrytě prosazuje skupinovou agendu, za kterou je někým placen.

V tomto bodě riziko překračuje individuální prostor a stává se systémovou patologií, psychickou infekcí společnosti jako celku. To vytváří pro mnohé již dobře viditelný neúprosný paradox posledních let, kdy zásahy a opatření, která jsou zaváděna plošně a předkládána jako racionální, vědecká a prospěšná, ve skutečnosti poškozují psychický vývoj dětí a mladých.

Komentář byl publikován 20.10.2025 na webu Epoch Times. odkaz