Říkejte mi laskavě paní doktorko
Buď správně nebo vůbec
Nesnáším, když mi někdo řekne "paní magistro". Já jsem totiž doktorka. Označit mne za magistru je prostě faux pas a děsně mne tím nakrknete. Co si pak mám o vás myslet?
Posedlost tituly jsem nikdy nechápala. Nevím, proč si nemůžeme říkat jmény, ať už se nacházíme v ordinaci lékaře nebo na vysoké škole. Já jsem přece "paní Zahumenská" a tečka. Pro přátele Vendula.
Když už ale ulítáváte na všech těch písmenkách před a za jménem, tak se prosím aspoň naučte, jak se s nimi nakládá řádně. V oslovení se používá pouze titul obecně považovaný za nejvýznamnější. Já osobně mám akademický titul Ph. D. Je tedy jedině možné oslovovat mne "paní doktorko". Nic jiného neexistuje, když jste tituláři. Přesto mi pořád někdo říká magistro, to mne strašně dopaluje, přijde mi to dokonce úplně nablblé nebo až ponižující.
Naprosto absurdní situace nastala, když jsem byla jednou společně s mým mužem na pracovní schůzce (on má "papír" jen na Mgr., není prostě takový vzdělanec jako já). Mne oslovovali paní magistro a jeho, asi protože je chlap, tudíž musí být logicky chytřejší než nějaká baba, pane doktore. Bizár na entou.
Lidi, prosím vás, nechte si tituly od cesty, když jen matně tušíte, jak na ně (ideálně i když to víte). Je mnohem příjemnější být paní Zahumenská, než magistra.