Rakouská ekonomická škola aneb jak žít dobrý život

Rakouská ekonomická škola vznikla na konci 19. století, zejména díky práci Carla Mengera, jehož Principy ekonomie položily základy tohoto typu ekonomického myšlení, k němuž později patřily osobnosti jako Ludwig von Mises, Friedrich A. Hayek nebo Murray Rothbard. Na rozdíl od jiných škol, které spoléhají na statistické agregáty a matematické modely, Rakušané začínají odspodu – od jednání jednotlivce. Chápou, že život, stejně jako ekonomika, není centrálně plánovaný stroj, ale komplexní, dynamický proces pokusů, nezdarů a objevování neznámého.

Ekonomika není systém, který lze detailně naplánovat, ale spontánní řád, v němž se musíme učit existovat. Nejsme šachové figurky, které se pohybují podle tahů nějaké vševědoucí ruky — máme svobodnou vůli. Děláme rozhodnutí na základě našich subjektivních hodnot, omezeného poznání a měnících se okolností. Rakouská ekonomická škola nás učí respektovat tuto realitu, a tím nabízí moudrost, která sahá daleko hlouběji.

Subjektivní hodnota

Začněme s konceptem subjektivní hodnoty. V rakouské ekonomické teorii není hodnota inherentní, ale je určena jednotlivci na základě jejich preferencí a vnějších okolností. Briliant není drahý proto, že se třpytí, ale zejména proto, že se jeho třpyt lidem líbí a jsou ochotni za něj hodně zaplatit. To může vypadat jako samozřejmost, ale je to radikální odlišnost od klasických teorií, které vázaly hodnotu na práci nebo výrobní náklady.

Aplikováno na život, to znamená, že smysl a účel života nejsou určeny shora nebo zabudovány do nějaké univerzální formule. Jsou objevovány, utvářeny a měněny na základě osobní zkušenosti. Stejně jako nikdo nemůže sám určovat, jaká by měla být správná cena briliantů, nikdo vám také nemůže nařídit, co by mělo dávat vašemu životu smysl. To je váš úkol – a vaše zodpovědnost.

V kontextu osobního rozvoje a žití dobrého života to znamená, že bychom měli zaměřit pozornost na naše vlastní hodnoty a preference. Místo toho, abychom se snažili splnit očekávání ostatních nebo se přizpůsobit nějakému vnějšímu standardu, měli bychom se snažit pochopit, co je pro nás opravdu důležité.

To může být obtížné, protože nás často ovlivňují vnější faktory, jako jsou společenské normy, všudypřítomná reklama nebo očekávání našich blízkých. Chceme-li však žít dobrý život, musíme se naučit naslouchat svému vnitřnímu hlasu a rozpoznat své vlastní hodnoty.

Osobní zodpovědnost

Rakouský důraz na individuální volbu také vede k hlubokému respektu k osobní zodpovědnosti. Pokud se rozhodnete utratit své peníze za večer venku místo toho, abyste šetřili na horší časy, je to vaše volba – a vaše odpovědnost. Rakouská ekonomická škola nepředstírá, že existuje nějaká jiná entita, která je schopna učinit správné rozhodnutí za vás. Dobrá rozhodnutí vás posouvají vpřed a ta špatná vám dávají zpětnou vazbu, abyste dělali věci jinak.

Problém poznání

Dalším klíčovým prvkem rakouské ekonomie je problém poznání – termín, který popularizoval F. A. Hayek. Centrální plánovači, argumentoval, nemohou mít všechny informace nutné pro efektivní alokaci zdrojů. Naopak trh agreguje vědění prostřednictvím cen, které jsou signálem odrážejícím rozptýlené a často nevyslovené poznatky milionů jednotlivců.

Tento koncept má opět přímou analogii v osobním rozvoji. Nikdo, ani ten nejpovolanější odborník nebo úředník, nemůže vědět, co je pro vás nejlepší. Vaše preference, vaše cíle, vaše sny — to vše se utváří na základě celoživotních jedinečných zkušeností. Žít dobrý život znamená přijmout skutečnost, že se musíte naučit orientovat ve světě plném dílčích informací, přizpůsobit se a poučit se ze svých chyb. Nikdy nebudete mít kompletní informace o všem, ale musíte se naučit klást ty správné otázky.

Spontánní řád

Rakouská ekonomická škola také prosazuje spontánní řád – myšlenku, že komplexní systémy mohou vzniknout bez centrálního řízení, například jazyky, právo nebo náboženství. Nikdo neplánoval češtinu, a přesto funguje velmi dobře (i když moje neobratná stylistika může někdy naznačovat opak). Nikdo neplánoval komerční rozmach internetu, a přesto dnes spojuje svět do globální vesnice. Řád a harmonie mohou vznikat organicky, dobrovolnou spoluprací a vzájemným prospěchem, který z ní plyne.

Lidé se příliš často snaží vynutit si výsledky — vztahy, kariéru, štěstí — jako by život byl počítačový kód, který je třeba naprogramovat. Rakušané nám však připomínají, že některé z nejlepších věcí v životě, jako je např. prosperita a mír, nejsou výsledkem donucení nebo kontroly, ale výsledkem trpělivé, dobrovolné směny na trhu a pěstování návyků, které vedou k dlouhodobému rozkvětu.

Čas a nejistota

A nesmíme zapomenout na rakouský pohled na čas a nejistotu. V reálném světě je budoucnost neznámá. Rozhodnutí musí být učiněna s neúplnými informacemi. To je důvod, proč je spekulace, podnikání a šetření tak důležité. Podnikatelé nejsou vševědoucí, jsou to jednotlivci, kteří činí kalkulovaná rizika, často tváří v tvář velké nejistotě, a jsou následně odměňováni (nebo trestáni).

V běžném životě také musíme počítat s nejistotou. Rigidita je receptem na zklamání. Dobrý život, stejně jako zdravá ekonomika, vyžaduje flexibilitu, odolnost a odvahu jednat navzdory neúplnému poznání. Také vyžaduje šetření – ne pouze peněz, ale i času, energie a emocionální kapacity. Odkládání spotřeby je základem jak ekonomického růstu, tak osobního rozvoje.

Donucení je špatné

Existuje také morální rozměr. Rakouská ekonomická škola, zdůrazňováním dobrovolné směny a soukromého vlastnictví, implicitně hájí myšlenku, že donucení je protichůdné lidskému rozvoji. Když vás někdo nutí jednat proti vaší vůli – ať už pod hrozbou krádeže, podvodu nebo státního násilí – narušuje tím přirozený řád lidských vztahů. Aplikováno na osobní etiku tento princip hlásá: respektuj autonomii druhých a chraň svou vlastní.

To není výzva k sobectví, ale k důslednému zájmu o sebe sama. Volný trh nefunguje proto, že by všichni byli altruisté, ale proto, že každý má co nabídnout a může svobodně provádět směny. V životě se vztahům nedaří, když se lidé bezmyšlenkovitě obětují, ale když si navzájem přinášejí hodnotu – materiální, citovou, intelektuální, duchovní...

Skeptický pohled na moc

Jeden z méně oceněných aspektů rakouské ekonomie je její skeptický pohled na moc. Rakušané jsou opatrní vůči koncentrované autoritě, zejména pokud jde o ekonomické rozhodování. Chápou, že moc má tendenci korumpovat, a že i dobře míněné intervence mohou mít katastrofální nezamýšlené důsledky.

V životě to znamená zdravý skepticismus vůči autoritě – ne z cynismu, ale z realismu. Lidé v pozicích moci, ať už ve vládě či v podnikání, mohou dělat chyby. Někdy rozhodují s nejlepšími úmysly, jindy se sobeckými úmysly maskovanými jako altruismus. V každém případě musí jednotlivec zůstat bdělý, nezávislý a intelektuálně soběstačný. Dobrý život není podmíněn uznáním druhých, ani tím, že svůj úsudek přenecháte autoritě.

Závěr

Rakouská ekonomická škola nás učí důvěřovat jednotlivci – sobě i ostatním. Učí nás činit svobodná rozhodnutí, a to i ta nedokonalá. Připomíná nám, že hodnota je subjektivní a že smysl života je třeba objevovat, nikoli si ho nechat nadiktovat. Trvá na osobní odpovědnosti a varuje před svody centrálního řízení. Ukazuje nám, že řád může vzniknout bez donucení a že systémy prosperují, když jsou ponechány přirozenému vývoji.

Učí nás, že nejistota je přirozenou součástí života. Že šetření, trpělivost i spekulace jsou ctnosti, nikoliv přežitky. Že nátlak v jakékoli podobě podkopává důvěru a spolupráci. Že moc je třeba kontrolovat, a to nejen v politice. A že základem moudrosti je skromnost – intelektuální i morální.

Rakouská ekonomická škola nás zkrátka učí o svébytnosti. A to není žádná maličkost ve světě, který stále více zapomíná na jednotlivce.