Behaviorální ekonomie - lidé dělají systematické chyby | Marek Horňanský

Tradiční ekonomie dlouho předpokládala, že lidé se rozhodují racionálně a logicky, vždy ve svém nejlepším zájmu. Skutečný život však ukazuje, že naše rozhodnutí jsou mnohem složitější. Jsme ovlivňováni nejrůznějšími faktory. Od emocí, minulých zkušeností, prostředí, ve kterém se nacházíme, po drobné detaily, které si často ani neuvědomujeme. Často podléháme tzv. kognitivním zkreslením, tedy systematickým chybám v myšlení, které nás vedou k chybným závěrům.

Behaviorální ekonomie nabízí nástroje, jak tato zkreslení včas rozpoznat a jak jim lépe čelit. Ukazuje nám, proč například odkládáme důležitá rozhodnutí, proč máme tendenci utrácet více, než bychom chtěli, proč špatně odhadujeme rizika, nebo proč se necháváme strhnout davem. Díky tomu dokážeme lépe porozumět jak vlastnímu chování, tak i chování ostatních.

„Nejsme tak racionální, jak bychom si přáli. Naše rozhodnutí často ovlivňují emoce, intuice a kognitivní zkreslení ...“ Daniel Kahneman, nositel nobelovy cen

Není lehké přesně definovat kdy behaviorální ekonomie vznikla, ale za zakladatele je považován Adam Smith, je znám hlavně svým významným dílem Pojednání o podstatě a původu bohatství národů (v 18. století). Díky tomuto dílu je pokládán za zakladatele ekonomie jako vědy. V tomto díle popisuje významný pojem neviditelné ruky trhu, ale pro nás z pohledu behaviorální ekonomie je mnohem důležitější jeho první dílo "Teorie mravních citů". V tomto díle se poprvé objevil již zmiňovaný pojem neviditelné ruky trhu, ale mnohem významnější roli hraje téma lidské motivace,

Smith se věnuje několika podstatným tématům pro behaviorální ekonomii, jako například důležitosti odměny a trestu nebo vlivu zvyku a módy. Behaviorální ekonomie se začala dostávat do popředí pouze v posledních letech, ale už Adam Smith v 18. století tvrdil, že studium psychologie je nesmírně důležité pro vysvětlení ekonomických rozhodnutí jednotlivce. Toto tvrzení nebylo akceptováno a postupně upadlo v zapomnění. Polovina 20. století pak přinesla nadvládu mikroekonomie a s ní teorie racionálních očekávání a teorii efektivních trhů. Z jakého důvodu jsme pak ale čekali přes 200 let, než se tyto myšlenky začaly doopravdy využívat :-)

Psychologie šla dlouhou dobu ruku v ruce s ekonomií a staří ekonomové kladli velký důraz na emoce, impulzy, podněty a morálku. Například zákon klesajícího mezního užitku, jako jeden z nejzákladnějších principů klasického ekonomického modelu, byl založen na základě psychologických myšlenek. Od šedesátých let se psychologie postupně vracela do ekonomie. Dle jeho názoru model „homo economicus“ nebyl dostatečně podložený na to, aby bylo jisté, že se lidé při situacích skutečné lidské volby jakékoli složitosti, rozhodují zcela racionálně. Poznání limitů, kterým lidé čelí vedlo k pojmu omezené racionality. Tento koncept, dle Simona, je mnohem vhodnější pro popis skutečného procesu rozhodování.

Hlavní proud behaviorální ekonomie konstatuje, že lidé jsou příliš často předmětem kognitivních iluzí, což způsobuje chyby a předsudky při rozhodování, navíc tyto případy nejsou jednorázové, ale lidé se mnohokrát ze svých chybných rozhodnutí nepoučí - lidé dělají systematické chyby.

„Lidé se často rozhodují podle toho, co je jim známé a ne podle toho, co je racionální ...“ George Akerlof, nositel nobelovy ceny

Behaviorální ekonomie nám i dnes poskytuje cenný pohled na to, jak se skutečně rozhodujeme v každodenním životě. Ukazuje, že jsme mnohdy mnohem méně racionální, než bychom si přáli myslet, a že naše rozhodnutí ovlivňují emoce, zvyky, společenské normy i zdánlivě nevýznamné detaily prostředí. Porozumění těmto mechanismům nám může pomoci přijímat uvědomělejší a zdravější rozhodnutí. Ať už jde o finance, pracovní volby nebo vztahy. Zároveň nás učí být k sobě i ostatním více tolerantní a pochopit, že chyby a omyly jsou přirozenou součástí lidského jednání. Věřím, že poznatky z behaviorální ekonomie mohou obohatit nejen náš pohled na svět, ale především kvalitu našeho každodenního života. Pokud si uvědomíme své vlastní myšlenkové vzorce a naučíme se s nimi pracovat, můžeme žít spokojenější a vyrovnanější život.