Proč je dobré pravidelně hřešit

Podobně jako Platón, hinduisté a křesťané se domnívám, že vědomí je věčné. Existují mezi nimi rozdíly: hinduisté věří v karmu, Platón v návrat duše do světa idejí a křesťané ve vzkříšení. Moderní věda — až na několik odvážnějších heretiků koketujících s platonismem, jako je Penrose nebo teoretici vycházející z kvantové fyziky — má zato, že vědomí je emergentní jev, tedy že vzniká při určitém stupni organizace hmoty. Zhruba tak, jak to viděli materialisté s Leninem.

Jak se v tom ale má vyznat horník z povrchového dolu v Sokolovské hnědouhelné pánvi, důchodce nebo třeba dramaturg v televizi? Jsou zmatení — a kdo by se jim divil. Jejich myšlenkový svět je ohraničen mantinely uhlí, skrývky, bagru, „StarDance“ a novými šaty paní prezidentové.

Mně osobně se tahle otázka vyjevila takto: nevidím žádný zásadní rozpor mezi Platónovou verzí věčnosti duše, kterou později převzalo křesťanství, a pohledem moderního neurologa postulujícího emergenci vědomí. Oba se shodnou v tom, že vědomí jest — a pokud vědomí jest, musí existovat předpoklad jeho vzniku. A pokud takový předpoklad existuje, pak vědomí existuje nutně a věčně. Trochu mi to připomíná Anselmův důkaz Boží existence.

Protože se však Adam s Evou dopustili dědičného hříchu a my, jejich potomci, jsme odkázáni setrvávat v omylu a věčném hříchu, je téměř jisté, že v tom bude nějaký háček. Nechávám si tedy tuto svou představu jako soukromé světélko, které mi prosvětluje cestu do další reinkarnace. Tak trochu si připadám jako Dalajláma. Ale bez stoupenců.

Když totiž Dalajlámův pozemský život skončí, jeho duše se převtělí — a jeho stoupenci pak hledají mezi dětmi toho pravého, který nese známá, částečně tajná znamení, že právě do jeho těla vstoupila věčná duše Dalajlámy. Ale co kdyby Dalajláma dosáhl dokonalosti a vstoupil do nirvány? Pro morálně dokonalé přece karma přestává platit — nemusejí se znovu rodit, jsou osvobozeni z koloběhu zrození a utrpení. Pokud by se to stalo, byl by ohrožen celý himálajský mahájánový buddhismus.

A právě proto — protože je zodpovědný — Dalajláma žije tak, aby nebyl zcela mravně dokonalý. Musí! Jinak by se už nepřevtělil — a tím by ohrozil samotnou existenci své tradice. Občas tedy musí provést něco nemorálního. Nestačí však, aby to udělal s odporem — to by se nepočítalo. Mohlo by to být chápáno jako nemravnost motivovaná mravně. Aby to mělo karmickou váhu, musí jít o čin, který ho opravdu těší. Třeba někomu tajně zcizit buddhistický bubínek. Nebo potají ujídat kuchyňské buddhistické vdolky.

Mně to došlo taky. Tak si občas dám vepřový steak, pivo, dřív i cigaretu. Dneska už nemám tolik energie pracovat na své morální pověsti, ale alespoň se občas snažím. Vím, že je to nutné. Karmický zákon totiž morální dokonalost nepromíjí — a podobným mravným týpkům ani neumožňuje pozemskou existenci.

Nechci se vydávat za osvíceného. Všichni, kdo jsme živí, hřešíme. Někdo více, někdo méně — ale i to málo se počítá. Proto mi připadá naprosto konzistentní s učením Dalajlámy a jemu podobných hlásat do světa morální čistotu, odsuzovat hřích, velebit střídmost a zbožnost — a potajmu trochu hřešit. Nebo i víc. I v tom vidím určitou duchovní blízkost mezi Dalajlámou a Václavem Havlem. O něm se vědělo, že pil, měl slabost pro ženy a občas musel i lhát — jinak by asi nepřežil tak dlouhé prezidentské období.

Přemýšlím, jak zhřeším dnes. Asi tímto textem. Mohl by být některými mými spoluhříšníky chápán jako trochu podvratný vůči Dalajlámovi i Havlovi. Ale raději tohle riziko než předčasná nirvána.

P.S.: Poté, co jsem tento text napsal, jsem objevil jednu okolnost, která by mohla vrhnout trochu jiné světlo na celou teologickou výstavbu výše uvedeného: „Tibetský buddhismus učí, že soucitná bytost (bódhisattva) může odmítnout vstup do nirvány, právě aby se znovu narodila a pomáhala ostatním – není nutné být 'nedokonalý', aby se reinkarnace mohla odehrát. Tedy: bódhisattva se rodí z volby, ne z karmické nutnosti.“ Omlouvá mě snad jen to, že o tom literatura v souvislosti s Havlem nic nepíše.

Zároveň západní věda žádný výskyt bódhisattvy nepotvrzuje — je to zatím pustá teorie. Takže ta původní úvaha, při troše dobré vůle, může zůstat tak jak je.