Přijdou Rakušan s Turkem do baru...
Apel
Rakušan povídá: „V týhle zemi člověku projde cokoliv.“ „Fakt?“ opáčí Turek. „No,“ zamyslí se Rakušan, „samozřejmě musíš mít v kapse média.“
Že je to blbý vtip a pointa nikde? To souhlasím, on to ostatně vtip ani moc není.
Mohli bychom se ptát, proč nám místo dozimetrů, kampeliček, bitcoinů a dalších dobrot mainstreamové televizní a internetové zprávy od rána do večera servírují to, jakou rychlostí si to poslanec Filip Turek hasil po dálnici nebo co před patnácti lety napsal kdesi na sociálních sítích. Pokud někdo stále ještě potřebuje důkaz toho, že zdejší mediální domy, plné takzvaných investigativních žurnalistů a hlídacích psů demokracie, o nezaujatosti neslyšely ani z rychlíku, má to nyní zase jednou na talíři až pod nosem. Odcházející (?) škodiči se zkrátka ještě snaží urvat, co se dá. Jak ve svém nedávném blogu píše Ladislav Jakl, novou vládu už asi nikdo nesejme – ovšem kdo říká, že jí nelze házet klacky pod nohy a podrývat cokoli, co nejde vstříc zářným zítřkům jednoměnové, bezhraniční, zcela digitální, zcela unifikované a zcela sterilizované budoucnosti jediného evropského státu vedeného baronkou von Neurath, nebo jak se ta ženská jmenuje? Koho zajímá nějaká národní identita či tradice? Digitální euro a válku na vás, holomci! Nemáme vás tady na krmníku, čuňata!
(Mimochodem, nejsem ani tzv. babišovec – ten chlap je evidentně gauner patřící za mříže, nicméně když jsem si za jeho předchozí vlády říkal, že horší už to být nemůže, zjevně jsem se mýlil.)
Jedním z nejzásadnějších faktorů každého státu potýkajícího se s režimem, který je klamavě označován za svobodný a demokratický (pokud někomu ani za kovidu nedošlo, že v ničem takovém už dávno nežijeme, pak se obávám, že mu asi už není pomoci), jsou samozřejmě masmédia. To v takové Americe (totiž… vzhlížíme k ní ještě pořád, nebo už ne? přišel už nějaký nový befel? co si má člověk myslet? přece nás nenechají tápat!) mají alespoň drobnou výhodu v podobě stanice Fox. Ne že by snad bylo možno kterýmkoli médiím tohoto typu věřit, to zase nebuďme blázni; je to ovšem alespoň nějaká trumpovská protiváha onoho takzvaně demokratického zbytku, který je stejně zaujatý jako hlavní média ve vodách českých. Ve výsledku je to asi jedno, ale aspoň se tam kdosi snaží o nějakou iluzi (kdežto u nás se lidem kálí na hlavu zcela ostentativně – a soudě dle reakcí nám to asi moc nevadí). Dále tam mají postavičky typu Elon M., který nejen že by si mohl dovolit soukromou televizní stanici, on vyloženě má vlastní družice (přičemž na nějakou televizi se může vykašlat a místo ní rovnou koupí světovou komunikační platformu).
U nás nic podobného neexistuje. Příkop mezi sviněmi a těmi správnými byl vykopán a máme zde buď mainstream, nebo jakousi pochybnou „alternativu“ (pro jistotu potlačovanou, napadanou, cenzurovanou, nesponzorovanou a každopádně dezolátskou). S vlastní televizí to tu kdysi zkoušel nějaký pitomec, který po sobě akorát pojmenoval každý pořad, a tohle tak úplně na mysli nemám. Jestli se dobře pamatuju, Robert Fico po slovenských volbách prohlásil, že se tamním médiím trochu podívá na zoubek. Nevím, jak to u nich dopadlo, nicméně u nás by to v tomto směru chtělo rovnou postavit nové středisko dentální chirurgie.
A tak apeluji na tuzemské movitější dobrodince a lidi se zachovanou schopností samostatného uvažování, zda by už konečně nestálo za to spojit se a vytvořit vlastní televizní kanál. Ano, televize jako taková je médium již prakticky odcházející, nicméně nemalé procento lidí by jistě stále ještě mohlo ocenit možnost nahlédnout trochu širší kontext a tvořit si opravdový vlastní názor, kdyby jim někdo informace předestřel neutrálně a v širokém spektru (neboli kdyby tu někdo praktikoval skutečnou žurnalistiku).
Já mohu leda poslat myšlenku do éteru; realizace už je na jiných.
Přátelé, potřebujeme zpátky novináře. Tohle tady bylo naposled za komunismu. To je nám to opravdu jedno? To jsme si tím vším prošli zbytečně?