Přejmenujeme Armádu ČR na Divizi ČR a Ministerstvo financí na Ministerstvo dluhů?
Pravda
Možná by stálo za to přestat si nalhávat, že slova, kterými své instituce označujeme, ještě odpovídají jejich skutečnému obsahu. Žijeme totiž v době, kdy je rétorika často přesně opačná realitě — a kdy by obyčejné upřímné přejmenování úřadů bylo paradoxně tím nejrevolučnějším činem.
Když slyšíte „Armáda České republiky“, představíte si možná sílu, která brání české území, české občany a českou suverenitu. Bohužel realita je mnohem prozaičtější. Naše armáda se čím dál méně podobá národní armádě a čím dál víc expediční divizi pod cizím velením.
Když se řeší obrana ČR, velitelské centrum je spíše v Bruselu než v Praze.
Když se investuje do výzbroje, přednost mají závazky vůči aliancím, ne konkrétní potřeby obyvatel.
A když se ozve někdo, kdo by chtěl více „české obrany“, bývá označen za extremistu, putinofila nebo narušitele konsenzu.
Proč tedy dál předstírat? Pokud je naše armáda spíše součástí většího tělesa než samostatná síla, nazvěme ji férově: „Divize České republiky“ nebo rovnou: „Expediční oddíl č. 27“ — ať je jasno, kdo tu komu velí. Slovo „finance“ v sobě má nádech pořádku, rozpočtové odpovědnosti, hospodaření. Jenže český státní rozpočet už dávno nepřipomíná domácí kasičku šetrné babičky. Spíš nekonečný úvěrový karneval, na který zveme ještě i naše děti, vnuky a pravnuky.
Každý rok stovky miliard korun nového dluhu.
Strukturální deficit, který už nikdo ani nepředstírá, že chce zalepit.
Místo koncepční reformy: náplasti, zkratky a účetní kouzla.
A když je zle, prostě si stát půjčí další miliardy — od někoho, někde, na něco.
Pokud se „financování“ změnilo na automatizované zadlužování, proč to nepojmenovat pravým jménem? „Ministerstvo dluhů České republiky“ nebo, chceme-li být ještě přesnější: „Ministerstvo přesouvání účtů na příští generace“. Představte si, jak by vypadala státní správa, kdyby se instituce jmenovaly podle toho, co doopravdy dělají:
Ministerstvo školství a testů – protože školy už dávno více testují než učí.
Ministerstvo životního greenwashingu – protože dotace nejsou ekologie.
Úřad pro potlačování názorů – to, co dnes často suplují orgány „strategické komunikace“.
Ministerstvo neudržitelného rozvoje – protože to zní alespoň pravdivě.
Přejmenování institucí nezmění realitu, ale mohlo by nám ji přestat maskovat. A možná je právě pravdivé pojmenování věcí prvním krokem k opravdové změně. Dokud budeme armádu nazývat armádou, i když je to divize, a ministerstvo financí financemi, i když je to dluhová pumpa, budeme žít ve společnosti eufemismů — nikoli pravdy. Možná by tedy stálo za to přestat se bát slov. „Když stát začne pojmenovávat věci pravdivě, občané mu možná zase začnou věřit.“ Chcete-li si představit transparentní stát budoucnosti, začněte slovníkem. Ne PR kampaní.