Právní bitva o Turka

Prezident nechce jmenovat Turka. Laická veřejnost se rozchází v názoru, zda na tento krok má podle Ústavy právo, či nemá. Argumentace Hradu zní, že právní důvody k odmítnutí neexistují, ale veřejnost Turka vnímá jako kontroverzní osobnost, a tudíž jako nevhodného kandidáta pro výkon jakékoli ministerské funkce. Této argumentaci laik nerozumí, ale odborníci na ústavní právo v ní vidí jasnou a nezpochybnitelnou logiku, která se implicitně opírá o starou osvědčenou zásadu římského práva “Omne animal triste post coitum.”

Z tohoto stručného shrnutí je patrné, jak nedostatečné je právní povědomí běžného občana i některých komentátorů. Právní výchova, kterou většina z nás absolvovala v komunistických učilištích, na politických školeních na vojně nebo v pobočkách ROH, není dostačující a vede k mylným očekáváním i k nepochopení právní logiky.

Na této situaci je jasně vidět nezastupitelnost právní odbornosti v naší demokratické společnosti – odbornosti nestranné, hluboce vzdělané a vysoce morální. Exekutiva, parlament i Senát v právní problematice očividně plavou, a proto se nemohou shodnout. Dobrá vůle a snaha o jakési právní DIY však zdaleka nestačí.

V takových okamžicích je potřeba se usebrat a jako národ se – už poněkolikáté v našich dějinách – semknout kolem malé i velké strany a sepsat občanskou petici, která by měla minimálně obsahovat jasné vyjádření podpory právní profese. Dávám ke zvážení první nástřel:

Zvýšit platovou základnu všem právníkům ze trojnásobku průměrné mzdy na osminásobek.

Všem bývalým i současným ústavním soudcům věnovat po jedné klisně z kladrubského chovu.

Přejmenovat Václavské náměstí na náměstí Ústavního soudu.

Při oslovování jakékoli osoby, která absolvovala práva – ať už před revolucí či po ní, případně má trvalou adresu do 300 metrů od Právnické fakulty v Praze – používat onikání.

Základy právní nauky zavést jako hlavní obor studia na ČVUT, zejména místo elektrotechniky a strojírenství.

Jsou to jen první kroky, které mě napadají. Bez velkých organizačních nároků lze již dnes využít expertizu právníků, kteří studovali ve Francii, případně konzultovat ukrajinského velvyslance. Podstatné je nešetřit na právní profesi a podpořit tento dlouho a pracně budovaný pilíř naší demokracie – a při každé příležitosti jejím zástupcům dávat najevo, jak jsme rádi, že jim můžeme přispívat v jejich těžkém rozhodování.

S těmito změnami je však potřeba si pospíšit. Hrozí riziko, že na základě nové právní interpretace Charty OSN bude česká legislativa a celý právní systém země organicky začleněn do Grotiovo‑Rasputinovy právní školy, kde budou nutné radikální rekvalifikace. Ani to však není pro naši právní komunitu nic nového.