Poznámka o smyslu laboratorního testování existence telepatie

Vývojová hypotéza vzniku telepatických schopností.

Nedávno jsem dočetl zajímavou knihu: "Krátké dějiny (téměř všeho) paranormálního" od Terje G. Simmonsena (v rozporu s názvem jde o tlustospis). Narazil jsem v ní na zajímavou úvahu, která mi dala jednu z možných odpovědí na důležitou otázku: "Proč je tak obtížné prokázat telepatii laboratorně?"

Zmíněná úvaha vychází z hypotézy, že telepatické schopnosti se u člověka vyvinuly jako bezpečnostní mechanismus. Pokud se některý z našich předků dostal nečekaně do situace, v níž byl v ohrožení života a nutně potřeboval pomoc, aktivovaly se v něm mechanismy, které mu umožnily si tuto pomoc přivolat na dálku. Obdobně, pokud se některý z našich předků dostal do situace, kdy se dozvěděl o akutním nebezpečí, které hrozilo jeho tlupě, a byl příliš daleko na to, aby příslušníky své tlupy mohl varovat fyzicky, probudily se v něm na okamžik schopnosti, které mu to umožnily na dálku.

Absurdita pokusů o prokázání telepatie v laboratoři.

Pokud je tomu opravdu tak, neměli bychom se divit tomu, že prokázat telepatické schopnosti telepaticky nadaných jedinců ve vědeckých laboratořích je obtížné. Vývojová hypotéza říká, že tyto schopnosti se aktivují v krizových situacích, kdy jde o život buďto samotného média nebo lidí mu blízkých. Ale prostředí vědecké laboratoře běžně vytváří atmosféru, která je pravým opakem prožívání boje o holý život nebo upřímných obav o životy blízkých osob. Prostředí laboratoře vyvolává pocity, které bychom mohli nazvat "přehlídka nudy".

Autor knihy to přirovnává k situaci, v níž bychom se rozhodli prokázat schopnost erekce mužů tím, že je ponoříme do ledové vody a teprve v ní bychom testovali, zda jsou tito muži schopni erekce.

Proč se mi tato úvaha tak líbí?

Skeptici tvrdí, že, pokud paranormální jevy skutečně existují, neměl by být problém je prokázat v laboratoři. Jenomže to se většinou nedaří. Proto se ptají: "Proč by prostředí v laboratoři mělo být jiné než situace, v nichž se telepatické schopnosti projeví?"

Výše popsaná úvaha o vývojové hypotéze jednu z možných příčin toho, proč je obtížné prokázat telepatii laboratorně, vysvětluje velmi jednoduše. Spuštění telepatických procesů vyžaduje psychický stav subjektu, který navodit v laboratoři je v podstatě nemožné .

Srovnání těchto laboratorních pokusů s hypotetickým měřením erekce v ledové vodě mi připadá velmi trefné.

Zobecnění, které mne napadlo.

Celé dějiny naší židovsko-křesťanské civilizace jsou prodchnuty bojem proti tzv. čarodějnictví a "biblickým étosem": "Nenecháš čarodějnici naživu býti.". Vrcholem tohoto postoje byly obludné čarodějnické procesy.

Pokud v době honů na čarodějnice na někoho padlo podezření, že má čarodějnické (tj. paranormální) schopnosti, a byl obviněn a vyšetřován z čarodějnictví, pak nutnou (nikoliv však postačující) podmínkou jeho přežití (ale často i přežití jeho blízkých) bylo to, že jeho paranormální schopnosti se během procesu (vyšetřování) za žádných okolností neprojevily.

Co když se tato podmínka stala evoluční výhodou a v Evropě a v zemích "zasažených" abrahámovskými náboženstvími (ale zejména křesťanstvím) přežívali pouze ti jedinci, jejichž paranormální schopnosti vymizely vždy, jakmile byly podrobeny tzv. "vědeckému zkoumání"?

Biologická "vzpomínka" na čarodějnické procesy může vzhledem k jejich hrůzám, obludnosti a rozsahu v lidech přetrvávat ještě kdoví jak dlouho.