Politická soutěž

Politická soutěž je založena na jasném vyprofilování ideologického zaměření, které se transformuje do konkrétního politického programu. To je vstupenka do demokratické arény. Pokud by tomu tak nebylo, volby by ztratily smysl. Volič by pak nehlasoval pro ideje, ale pro bezobsažné názvy a tváře, které se mu z nějakého důvodu zdají důvěryhodnější než jiné.

Z tohoto pohledu pro mne STACILO – byť s komunisty a socialisty – představuje jasně deklarovaný politický program nabídnutý jako jedna z alternativ pro voliče. Je to čitelný projekt, který se netají svým ideovým ukotvením. Volič ví, co dostává. Může s tím nesouhlasit, ale má možnost se rozhodnout na základě obsahu, ne jen podle značky nebo emocí.

Naopak SPOLU tuto základní kvalifikaci k účasti na demokratické soutěži podle mého názoru nesplňuje. Stačí porovnat program, se kterým vstupovali do voleb před čtyřmi lety, a jejich současné postoje. Fiskální odpovědnost, podpora důchodů, daně… Argumentují tím, že se změnily podmínky. Ale to je analogické jako když si novomanželé před vstupem do manželství slibují věrnost. „Budeš mi věrný?“ „Ano, i já tobě.“ Pak je svatba, přijedou příbuzní a přátelé z široka daleka. Novomanželé si pořídí bydlení a nábytek – a pak novomanželka zjistí, že je jí manžel nevěrný. Oprávněně mu položí otázku: „Tak proč jsi mi, ty debile, sliboval, že mi budeš věrný?“ A manžel odpoví: „Já tehdy ještě neznal Novákovou z Nymburka.“

Tato metafora není jen ilustrace politické nevěry. Je to přesný obraz toho, co Hannah Arendtová označuje jako jeden z prvních projevů totalitárních snah: lež.

Totalitarismus a lež podle Hannah Arendtové

Ve svém zásadním díle Původ totalitarismu Arendtová analyzuje, jak totalitní režimy vznikají a jaké nástroje k tomu používají. Lež zde není náhodná nebo účelová, ale strukturální. Totalitní režimy nevytvářejí jen alternativní interpretace reality – systematicky nahrazují realitu fikcí, až se stává nemožné rozlišit pravdu od lži.

„Totalitní propaganda se neomezuje na lhaní, ale snaží se vytvořit svět, v němž lež je pravdou.“ — Hannah Arendtová

Jedním z klíčových mechanismů totality je obracení významu slov. Svoboda se stává otroctvím, válka mírem, pravda lží. Tím se narušuje schopnost občanů orientovat se ve světě a kriticky myslet. V takovém prostředí se pravda stává nebezpečnou, protože ohrožuje jednotu systému založeného na fikci.

Pokud se politické subjekty vzdají ideové konzistence a začnou manipulovat s významy, oslabují tím samotný základ demokratické debaty. Volič se pak rozhoduje ne podle obsahu, ale podle dojmu. A právě tam vzniká prostor pro normalizaci lži, která je podle Arendtové předstupněm totality.

Demokracie není jen o svobodných volbách. Je o čestné soutěži idejí. A pokud se tato soutěž rozpadne na marketingovou hru bez obsahu, pak už nejde o demokracii, ale o její simulaci.