Pásmo Gazy: Potravinová pomoc, nebo politika?

Otázky naší doby

V poslední době se ve všech pádech skloňuje humanitární potravinová pomoc určená pro Pásmo Gazy. Téma má kromě politických a technických aspektů také jednu ryze praktickou stránku.

Lubomír Stejskal

Český bloger. Jeden z mnoha

26. května v 16:31

1 komentář

A sice odpověď na otázku, co takový potravinový balíček vlastně obsahuje. V neděli 25. května o tom prostřednictvím videa informoval izraelský server Ynet. V balíčku je k mání 21 položek. Tady je jejich přehled: Velké balení rýže, tři sklenice rajčatové omáčky, pět balíčků mouky, koření tymián, olivový olej, chalva, freekeh (pražená zelená pšenice, obvyklá na Blízkém východě), osm krabiček bílého sýra, velké balení slunečnicového oleje, droždí, fazole v konzervě (6x), krekry, datle, troje balení cukru, pytlík čočky, pytlík fazolí, sklenice fíkového džemu, sklenice Nutelly, sklenice sezamové pasty, tři balíčky soli a velké balení čaje (100 pytlíků).

Podle plánu by měl tyto balíčky distribuovat nově zřízený, Izraelem a USA podporovaný Humanitární fond pro Gazu (GHF). Je tento dar na týden či dva dostatečný? V každém případě je mnohem výživnější než strava, kterou poskytují únosci rukojmím. Například nedávno propuštěný Edan Alexander sdělil, že byl nucen pít mořskou vodu a jíst zkažený chleba. O nějakém balíčku, byť jen se zlomkem toho, co mají dostávat civilisté v Pásmu Gazy, se mu mohlo nanejvýš zdát.

Humanitární fond pro Gazu

Asi neexistuje příliš mnoho příkladů v historii válčení, kdy se po oběti agrese požadovalo, aby zpřístupnila obyvatelům agresora potravinovou pomoc, nota bene aniž by za to napadený stát cokoli dostal. V našem konkrétním případě aby agresor – teroristé Hamásu vládnoucího na části Palestinské autonomie, v Pásmu Gazy – propustil všechna izraelská rukojmí, vrátil těla těch, kdo jejich bestiální počínání nepřežili a kapituloval. Vůči Hamásu takový tlak vyvíjen není a pokud je, tak nanejvýš v podobě nekonečných a k ničemu nevedoucích „výzev“. Když ale Izraeli došla s arogantním chováním teroristů trpělivost a na začátku března zastavil přísun humanitární pomoci do Pásma Gazy, byla mu okamžitě nasazena psí hlava a stal se cílem nevybíravé, doslova globální nenávistné kampaně. Málokdo se zabýval izraelskými důvody: že Hamás odmítl přijmout americký návrh, aby první fáze příměří pokračovala, že na teroristy je zapotřebí vyvinout citelný tlak s cílem dosáhnout propuštění rukojmí. Bohužel většina světa místo na Hamás tlačila na Izrael, aby bez jakékoli reciprocity obnovil humanitární dodávky. K těm je zapotřebí uvést, že se stávaly častou kořistí Hamásu, který tím okrádal vlastní obyvatelstvo a materiálně podporoval sám sebe. Uloupené zboží následně na černém trhu prodával za přemrštěné ceny a tím získával prostředky na teroristickou činnost včetně vyplácení mezd zločincům. Proto izraelský ministr obrany Israel Katz jasně řekl, že do Pásma nebude puštěna žádná pomoc, aniž by byl vytvořen nový mechanismus distribuce, který by zabránil Hamásu humanitární dodávky rozkrádat.

Nešlo jen o prázdná slova. Před časem vznikl ve Švýcarsku Humanitární fond pro Gazu (GHF) s cílem řídit distribuci humanitární pomoci určenou do Pásma Gazy. Jeho výkonným ředitelem se stal Jake Wood, veterán US Army z Iráku a Afghánistánu a spoluzakladatel organizace Team Rubicon. Posláním organizace Team Rubicon je ve spolupráci veteránů a civilních dobrovolníků zajistit rychlou pomoc komunitám v oblastech postižených katastrofami, ať už jde o zemětřesení, hurikány, záplavy či povodně, požáry a další pohromy. V případě GHF jde v principu o vytvoření několika velkých distribučních center (tří na jihu Pásma, jednoho v jeho centrální části), přičemž o bezpečnost těchto humanitárních oblastí má dbát ve vzdálenějším perimetru izraelská armáda, zatímco přímo na místě budou mít bezpečí center na starosti soukromé bezpečnostní agentury. Podle projektu má každé distribuční místo obsloužit asi 300 tisíc lidí. Dlužno dodat, že v tomto systému bude pomoc předávána rodinám přímo, nikoli zprostředkovaně.

Jak to celé bude fungovat se teprve uvidí, nelze popřít, že je kolem toho řada otázek, na mnohé odpoví ne tak vzdálená budoucnost, nicméně ještě předtím, než byl projekt vůbec odstartován, stal se cílem ostré kritiky jak ze strany OSN (která sama má máslo na hlavě, pokud jde o laxní přístup teroristům, viz skandál kolem agentury UNRWA, jejíž někteří zaměstnanci byli současně aktivisty Hamásu), tak dalších humanitárních organizací. Nikdo z nich ale negarantoval, že se jejich pomoc nedostane k teroristům; když ale model GHF nabídl šanci, že Hamás zůstane v této věci mimo hru, byl okamžitě oheň na střeše. Čili: po Izraeli se chce nejen to, aby do nepřátelské enklávy, jejíž vládci stále zadržují nevinné a stále na něj útočí raketami, dopravoval humanitární pomoc, ale navíc to musí realizovat tak, jak si OSN a spol. poručí. A když je to jinak, celé se to zpolitizuje, předem zkritizuje a dehonestuje. OSN, její relevantní agentury a většina humanitárních organizací se od projektu GHF distancovaly a odmítají ho podpořit. Poněkud to připomíná chování migrační služby americké Episkopální církve. Zatímco pomohla tisícům migrantů ze všech koutů světa, když byla Trumpovou administrativou požádána, aby se angažovala také v usídlení šedesátky bílých uprchlíků z JAR, odmítla a raději ukončila s vládou v této věci spolupráci. Proč? Nezapadá to do její progresivistické koncepce.

Rezignace Jakea Wooda

Situaci kolem GHF zkomplikoval a možno říci znepřehlednil její generální ředitel J. Wood. V pondělí 26. května přinesla média zprávu o jeho překvapivé rezignaci. Odchází tedy dříve, než byl projekt uveden do reálného života. Co ho k odchodu přimělo? GHF prý není s to garantovat dodržování základních humanitárních principů, k nimž patří neutralita, nezávislost a nestrannost. Jak se jeho rezignace projeví ve fungování GHF bude zřejmé v příštích dnech a týdnech. Fond říká, že hodlá původní projekt realizovat i bez něj. V pondělí (26. 5.) bylo otevřeno první centrum humanitární pomoci v lokalitě Tel al Sultan severně od Rafahu na jihu Pásma. Další tři začnou fungovat později. Za zmínku stojí, že – jak píše izraelský server Ynetnews – Woodova rezignace přišla po informacích, které zpochybňovaly nezávislost GHF. Co se tím myslí? Podle zjištění deníku The New York Times pomohli se spuštěním projektu izraelští armádní rezervisté a tamní byznysmeni. Záložníci dříve sloužili v útvaru COGAT (Koordinátor vládních aktivit na Teritoriích), který zodpovídá za správu civilních záležitostí v Judeji, Samaří a Pásmu Gazy, včetně koordinace humanitární pomoci. Zdroje říkají, že záložníci spojení se vznikem projektu GHF dříve sloužili v útvaru COGAT pod velením Romana Gofmana, který nyní působí v hodnosti generálmajora jako vojenský tajemník v Úřadu izraelského premiéra. Má-li toto být důkaz, že GHF není nestranná, jak potom chápat „nestrannost“ OSN v tomto konfliktu, když v její agentuře UNRWA působili – a kdo může tvrdit, že stále nepůsobí - lidé přímo napojení na teroristické hnutí Hamás? Těžko se vyhnout otázce: Jde o to zlepšit stravovací situaci alespoň části Gazanů, pokud možno bez toho, že by do tohoto procesu zasahovali lupiči Hamásu, anebo jde na prvním místě o protiizraelskou politiku?

●