Odpustit člověku zapojenému do brutálních vražd?
Dilemata všedního dne
V lednu 1999 se stala na východě Indie, ve státě Uríša, příšerná tragédie. Dav zfanatizovaných hinduistů zapálil jeep australského baptistického misionáře Grahama S. Stainese.
Uvnitř vozu zaživa uhořel on a jeho dva synové, desetiletý Philip a šestiletý Timothy. Událost tehdy otřásla nejen křesťanským, ale celým civilizovaným světem. Vůdce gangu Dara Signh byl původně odsouzen k trestu smrti, později mu bylo uloženo doživotní vězení.
Mezi těmi, kdo se na tomto zvěrstvu podíleli, byl i tehdy 13letý školák Sudaršan Hansda používající přezdívku Čanču. Navzdory svému věku byl odsouzen ke 14 letům za mřížemi, z toho si s ohledem na dobré chování odpykal devět a půl roku.
Na nelidský případ by se dávno zapomnělo, kdyby katolická tisková agentura UCA News nepřinesla 30. června zprávu, že dnes bezmála čtyřicetiletý Sudaršan, původně hinduistického vyznání, se stal křesťanem. Jak se to stalo a co to všechno znamená?
Než se zaměříme na Sudaršanovo obrácení, musíme se zastavit u tématu odpuštění. V debatách o křesťanství se člověk setká i s mimořádně obtížnými otázkami, například jestli Bůh může odpustit Hitlerovi. Není naší věcí toto „řešit“ a jakékoliv debaty v tomto duchu jsou absolutně zbytečné. Také zde platí: Co je Božího, Bohu. Mnohem užitečnější a inspirativnější pro nás je postoj Gladys Stainesové, vdovy po upáleném manželovi a matky upálených synů. V době, kdy byl vůdce gangu Dara Singh odsouzen k trestu smrti (po odvolání změněnému na doživotí) a další k doživotnímu vězení (2003), přinesl web listu The Hindi to vyjádření Gladys Stainesové: „Vrahům jsem odpustila a necítím žádnou hořkost, protože odpuštění přináší uzdravení a naše země uzdravit od nenávisti a násilí potřebuje. (…) „Bůh v Kristu mi odpustil a očekává, že Jeho následovníci udělají totéž. Bible říká: »Komu odpustíte hříchy, tomu budou odpuštěny.« Proto ve světle věčnosti všichni potřebujeme odpuštění hříchů, abychom se mohli dostat do nebe.“
Jaká to musí být síla víry, když žena, která přišla tak děsivým způsobem o manžela a děti, je schopná něco takového říci! Ano, toto je skutečné křesťanství, nikoli formální liturgie, okázalé obřadnictví, bohatě zdobená roucha, honosné katedrály, sochy a ikony. Víra přetavená do schopnosti odpustit. Zde se sluší dodat, že Graham S. Staines nejenže sloužil v Indii dlouhá léta jako misionář, ale s manželkou také pečoval o lidi postižené malomocenstvím. Protikřesťanská nenávist hinduistů byla ale silnější.
Obrácení
Jak vůbec došlo k tomu, že se člověk odsouzený za spolupodílnictví na bestiální vraždě stal křesťanem? Přesvědčil ho snad nějaký misionář, kněz či pastor? Nikoli. Byl to niterný hlas. Sudaršan říká: „Letos v dubnu jsem přijal křest a stal se křesťanem. Ne proto, že by mě ovlivnil nějaký pastor, ale můj vnitřní hlas mi řekl, že se mám vyhýbat násilí. Obrátil jsem se na zdejší křesťanský sbor s prosbou o odpuštění.“ Zavzpomínal na onu osudovou noc: „Když z hořícího jeepu vyšlehly rudé plameny, tu hrůznou scénu jsem opustil. Byl tam dav asi šedesáti lidí z okolních vesnic vyzbrojených luky a šípy, holemi a kanystry s benzínem.“ Misionář a jeho synové volali o pomoc a pokusili se z vozidla uniknout. Byli však zatlačeni zpět dovnitř a zaživa upáleni. Ďábelské dílo bylo dokonáno. Sudaršan přiznává, že jeho nejhorší zážitky se nevztahují na dobu strávenou v žaláři, ale k době po propuštění. Musel se vyrovnat se ztrátou otce, matky a dvou sester. Bylo to k zešílení. Útěchu hledal v alkoholu. Marně. Další tragické okamžiky přišly později. „Nechápal jsem, co se děje. Můj jediný syn zemřel den po narození v nemocnici a pak také moje žena.“
Mnohé možná napadne: Boží mlýny. Kdo jsme ale my, abychom takto uvažovali?
Sudaršan se časem znovu oženil, dnes má sedmiletého a dvouletého syna. Hledání vnitřního pokoje ho přivedlo do baptistického sboru v obci Manoharpur, kde působil také upálený misionář. Jde o společenství asi padesáti křesťanských rodin, které žijí v sousedství tří stovek rodin hinduistů. Sudaršan říká, že se každou neděli účastní i s rodinou bohoslužeb a zde nachází vnitřní klid. Sborový pastor Ralia Soren dodává: „Ušel dlouhou cestu, čelil mnoha překážkám a nyní nachází naději a štěstí v církvi; my všichni se o něj a jeho rodinu staráme.“
Vracíme se na začátek. Odpustit? Neodpustit? Vdova Gladys Stainesová jemu a dalším odpustila. Jaká že slova to říkáme v Modlitbě Páně? „A odpusť nám viny naše, jakož i my odpouštíme viníkům našim.“ Dokážeme to? Není to vůbec snadné, je to každodenní zápas.
●