Judea a Samaří: Násilí židovských extremistů se obrátilo proti armádě

Nezrodil se dnes, trvá už léta, má své příčiny - permanentní arabský teror – a v minulých dnech přerostl do bizarní podoby. Tím problémem je násilné počínání židovských extremistů z řad obyvatel judských a samařských komunit. (Ano, jde o Západní břeh Jordánu, ale autor článku tento zpolitizovaný termín pro starověké historické regiony nepoužívá.) Abychom si nalili čistého vína: v tomto textu nebude zpochybněno právo Židů na vlast v Judeji a Samaří, což je garantováno mezinárodním právem už z doby po první světové válce, ale kriticky pojednána praxe hrstky extremistů brát „spravedlnost“ do svých rukou. To je ale výlučným úkolem bezpečnostních sil Izraele, na prvním místě armády, dále Pohraniční stráže, policejních sil a v pozadí také tajné služby Šin Bet. Všechny tyto složky, nikoli osadníci, mají v popisu práce starat se o bezpečnost a pořádek v oblasti.

Co se vlastně stalo?

Nynější nepokoje, během nichž došlo k absurdní situaci, kdy se židovští extremisté dostali do otevřeného konfliktu s armádou, která operuje v regionu proto, aby tamní komunity chránila před arabským terorismem, se datují od středy 25. června. Maskovaní Židé vnikli do arabské obce Kafr Malik, kde se dopustili žhářství na autech a domech. Zasáhla armáda a jak následně hlásily agentury, byli během střetů zastřeleni tři Arabové. Tento incident je izraelskou stranou vyšetřován. Později po konfliktu se několik mladých Židů z okolí pokusilo usadit na kopci poblíž obce, kde si zřídili nelegální základnu. Ve čtvrtek (26. června) z ní byli evakuováni. Armáda prohlásila oblast za uzavřenou vojenskou zónu se zákazem vstupu, což ovšem skupina židovských extremistů odmítla respektovat. V pátek 27. června pozdě večer armáda zjistila, že do oblasti přijela dvě vozidla s osadníky a začala kontroverze. Extremisté jednak porušili nařízení o uzavřené zóně a mimoto chystali podobný pogrom, jaký se udál už ve středu. To je verze armády. Osadníci ovšem tvrdí, že přijeli proto, aby zabránili palestinským Arabům jejich základnu během sabatu zapálit. Když se na místo dostavil velitel praporu (podplukovník X), aby řídil odchod těch, kdo do zakázané zóny vstoupili (nikoli evakuaci samotné základy, jak tvrdí extremisté), dopustili se osadníci na vojácích neakceptovatelného násilí. Fyzicky je napadali, házeli po nich kameny a prořezávali pneumatiky kolových vozidel. K tomu si útočníci povolali přes WhatsApp přivolali pomoc z okolních židovských základen. Armáda v reakci na to povolala posily z Pohraniční stráže a policie. Došlo na varovnou střelbu do vzduchu a bohužel také k neúmyslnému střelnému zranění 14letého židovského výtržníka zapojeného do násilných ataků. Třebaže okolnosti toho dílčího incidentu nejsou zcela jasné, střelba byla nepravdivě přisouzena veliteli praporu, načež byl osadníky označen za zrádce a po internetu koloval jeho portrét s nápisem VRAH! Výsledkem tohoto incidentu je šest zadržených osadníků. Se situací se na místě seznámil náčelník generálního štábu generálporučík Zamir a armádní mluvčí brigádní generál Defrin. Útok extremistů proti armádě odsoudily politické špičky včetně prezidenta, premiéra a ministra obrany.

Vrchol fanatismu

To nejhorší mělo přijít v noci z neděle (29. června) na pondělí. Skupina židovských extremistů se snažila napadnout vojenskou základnu teritoriální brigády Binjamin v Samaří, znovu útočila na sloužící vojáky a podařilo se jí zapálit armádní operační zařízení sloužící k monitoringu a ochraně oblasti před terorismem. Poškození techniky v hodnotě několika milionů šekelů znamená podle armády vážné ohrožení bezpečnosti tamních obyvatel.

Zhodnocení

Analýza v listu The Jerusalem Post (autor Herb Keinon) v úvodu uvádí, že po válce s Íránem a při pokračujících bojích v Pásmu Gazy to poslední, co Izrael potřebuje, je konflikt jeho armády s židovskými extremisty v Judeji a Samaří. Vzhledem k bezpečnostním hrozbám, kterým izraelský stát čelí, by se jeho vojáci včetně sloužících rezervistů neměli dostávat do situací, v nichž budou nuceni bránit se před židovskými útočníky a trávit čas a energii a mrhat zdroji v zápase s těmi Izraelci, kteří plánují páchat násilí na palestinských Arabech. Takovéto násilí je samozřejmě morálně zavrženíhodné, nicméně věc má ještě další aspekt. Jde o zásadní strategickou chybu. Izraelská armáda místo plného nasazení proti arabskému terorismu musí část svých kapacit přesunovat na řešení důsledků židovského extremismu. Kromě toho násilí osadníků poškozuje mediální obraz Izraele v zahraničí a s tím související protiizraelský narativ vytváří důvod pro sankce a diplomatický tlak na Izrael. A co horšího: vzniká falešná rovnováha v morálním hodnocení, podle kterého násilí osadníků ospravedlňuje teroristické útoky palestinských Arabů proti Židů. Vytváří se lživý dojem, že ohroženi nejsou Židé arabským terorem, ale že je tomu přesně naopak. Z toho lze dovodit, že násilnické počínání hrstky Židů poškozuje zájmy celého Izraele.

Herb Keinon ve své analýze uvádí dvě základní čísla, která dokládají, že násilí Arabů vůči Židům je kvantitativně nesrovnatelné. Zatímco od 7. října 2023 došlo k teroristickým útokům vůči Židům v Judeji, Samaří a Jeruzalémě ve více než devíti tisících případech, počet násilných akcí osadníků vůči Arabům byl zhruba na třetině tohoto počtu (2,9 tis.), což ovšem také není zanedbatelné číslo. Za zmínku stojí, že meziročně došlo v Judeji a Samaří k výraznému navýšení útoků židovských nacionalistů proti Arabům. Zatímco v prvním pololetí jich bylo 318, letos dosud 414, což je nárůst o 30 procent. Důvodů je víc, jedním z nich je přítomnost krajně pravicových ministrů ve vládě (Itamar Ben Gvir, Bezalel Smotrič – extremisté cítí jejich přinejmenším latentní podporu) a také zavedení dvojího metru ministrem obrany Israelem Katzem, který zrušil možnost aplikovat tzv. administrativní vazbu (zadržení osoby podezřelé z teroru na dobu až šesti měsíců bez soudního rozhodnutí) na Židy a její ponechání výlučně vůči Arabům. I to vykresluje Izrael v černých barvách a slouží jako argument k jeho delegitimizaci. Herb Keinon zcela správně konstatuje, že „národ, který je schopný vypátrat a zlikvidovat přední íránské vojenské velitele a jaderné vědce v jejich ložnicích šestnáct set kilometrů daleko, by v zásadě měl být schopen zatknout a zastavit pachatele židovského extremistického násilí v Judeji a Samaří – pokud by to bylo skutečně považováno za prioritu“.

A o to jde. Osobně jsem toho názoru, že benevolentní přístup především pravicových politiků – jsou zapotřebí nejen slova, ale i činy – k osadnickému extremismu se nyní logicky vymstil: malá, ale o to nebezpečnější skupina židovských násilníků se obrátila proti samotné armádě židovského státu. Jistěže teď mnozí volají po co nejpřísnějším potrestání. Tyto hlasy jsme ale měli slyšet mnohem, mnohem dřív.

P. S. V úterý 1. července se u ministra obrany Israela Katze sešli zástupci policie, armády a tajné služby Šin Bet, aby se vzniklým problémem zabývali. Vytvořena bude zvláštní pracovní skupina, která má násilí židovských extremistů řešit, posíleny budou policejní síly a vyčleněny peníze na sociální a vzdělávací programy určené osadnické mládeži. Portál The Times of Israel si ovšem všímá toho, že úřady začínají aktivně konat až od okamžiku, kdy se násilí židovských extremistů obrátilo proti samotné armádě. Dokud byli stejnými lidmi napadáni Arabové v Judeji a Samaří (ne všichni byli teroristé), přístup vlády byl mnohem přezíravější. I to stojí za zamyšlení.