O ženě, která zesměšnila nacisty, aniž by na tom měla vědomou zásluhu
Paradoxy doby
O tom, jak stupidní byly nacistické rasové teorie, byl podán bezpočet důkazů. Jeden z nich je i součástí životopisu Hessy Levinsonsové, provdané Taftové.
Zemřela v San Franciscu letos na Nový rok, dožila se požehnaného věku jednadevadesáti let. Narodila se v květnu 1934 v Berlíně, to už byli u moci nacisté. Jej rodiče, Židé původem z Lotyšska, působili v německé metropoli jako operní pěvci. Když bylo dceři šest měsíců, nechali pořídit její snímky; jako fotograf byl vybrán Hans Ballin. Ten později bez vědomí rodičů přihlásil obrázek do nacistické soutěže o dokonalé árijské dítě.
Pak se stalo něco nevídaného.
Joseph Goebbels, už v té době ministr propagandy hitlerovského režimu, vybral právě její snímek. Židovský kojenec se tak stal vzorem dokonalého árijského kojence, což jenom dokazuje nesmyslnost a zvrácenost principů nacistické rasové politiky. Hessy se dostala na obálku rodinného magazínu „Sonne ins Haus“. Obrázek byl pak šířen po celém Německu - v dalších časopisech, reklamách, pohlednicích i v domácnostech.
Dnes už na to můžeme pohlížet s ulehčením jako na skvělou pomstu zločincům, ale v té době to žádná legrace nebyla.
V obavě, že nacisté zjistí pravdu, informovala matka malé Hessy fotografa, že jsou Židé. Ballin odpověděl, že to ví; snímek přihlásil do soutěže záměrně. S úmyslem nacisty tímto způsobem zesměšnit. Což se mu viděno zpětně podařilo. Ovšem za války, před emigrací v roce 1938, žila rodina v permanentním strachu a pravdu držela v tajnosti. S Hessy zůstávali rodiče většinou doma a na procházky ji brali jen zřídka. Rok před začátkem války se jim přes Francii a Kubu podařilo emigrovat do Spojených států. Třebaže nacistické zákony zaměřené proti německým Židům se jich přímo netýkaly, protože byli Lotyši, jistotu vhledem k tomu, co se stalo, mít nemohli. Usadili se v New Yorku.
Celou pravdu odhalila Hessy, která se v roce 1959 provdala za Earla Tafta, až v roce 1987, to jí bylo třiapadesát. Později řekla: „Teď se tomu mohu smát, ale kdyby nacisté věděli, kdo opravdu jsem, naživu bych nezůstala.“
V Americe vystudovala chemii na střední škole Julie Richmanové v New Yorku a pokračovala na Barnard College. Následovalo postgraduální studium chemie na Kolumbijské univerzitě. Později pracovala asi třicet let pro organizaci Educational Testing Service, která se specializuje na vývoj, správu a hodnocení standardizovaných testů pro školy, univerzity a další vzdělávací instituce. Zde měla na starosti AP Chemistry, což je pokročilý středoškolský kurz chemie zakončený standardizovanou zkouškou. Od roku 2000 působila jako profesorka chemie na St. John´s University v newyorském Queensu. Před deseti roky odešla do důvodu.
Člověk si při čtení jejího příběhu uvědomí nejen to, jak šílené i absurdní byly nacistické rasové zákony, ale jak ďábelsky obludný byl samotný režim jako takový. Můžeme se jen domýšlet, jak by malá Hessy a její rodiče skončili, kdyby pravda byla odhalena ještě před jejich odchodem z hitlerovského pekla. Hrůzná představa.
●