O individuálních excesech příslušníků izraelské armády

Zmiňuje použití hladovění jako zbraně, systematické bombardování nemocnic, škol, obytných čtvrtí, blokádu humanitární pomoci, nerozlišující bombardování, vraždění novinářů, humanitárních pracovníků, lékařů, mučení vězňů, dlouhodobé věznění bez sdělení obvinění.

Nic z toho jsem ve svém článku samozřejmě na mysli neměl. Nehledě k tomu, že každý bod z jeho výčtu by zasloužil samostatné pojednání, podrobnou analýzu zasazenou do válečného kontextu a uvedení na pravou míru, a to případ od případu. Takto paušálně vytvořit seznam a šmahem naznačit, že toto jsou zločiny Izraele, je přesně způsob práce protiizraelských aktivistů. Na tuto hru z principu přistoupit nehodlám.

Do kategorie excesů jednotlivců patří jiné případy. O jednom z nich je tento článek. Roli oběti v něm hraje seržant v záloze Amal Atila, drúzský příslušník Izraelských vzdušných sil (IAF), hlavní negativní postavou, tedy člověkem, který se měl dopustit excesu, je nejmenovaný vysoký důstojník IAF.

Co se stalo? A kdy, to je také zajímavé. V květnu 2024 na shromáždění jednotky na letecké základně Tel Nof ve středním Izraeli, na němž byl Atila povýšen, mu onen důstojník řekl, dodejme že v nemístném žertu: „Vypadáš jako terorista z Nuchby“. Zde je nutné vysvětlení. Nuchba Forces jsou elitní formace vojenského křídla teroristického hnutí Hamás známého jako Kassámovy brigády. Patří k nejhorším teroristům v Pásmu Gazy; má se za to, že to byli gangsteři Nuchby, kdo tvořili páteř útočníků, kteří spáchali masakry na jihu Izraele 7. října 2023. Říci tedy někomu v Izraeli, kdo slouží v ozbrojených silách, že vypadá jako terorista z Nuchby, je nehorázná urážka.

A tak to také seržant Atila vzal. O to víc, že to bylo řečeno před asi třiceti dalšími vojáky, načež následovala salva smíchu. Atilovi, který byl na místě jediný Drúz mezi samými Židy, ovšem do smíchu nebylo. „Byl jsem v šoku,“ říká. „Cítil jsem se jako nejponíženější člověk na světě. Sklopil jsem hlavu a bylo mi trapně. Zprvu jsem si myslel, že jsem se přeslechl, ale pak mi došlo, že ne. Všichni se smáli.“

Uf!

V civilu pracuje Atila jako člen ochranky židovské komunity Guš Ecion v Judeji, severně od Hebronu. Jinými slovy stará se o ochranu izraelských civilistů – a o to víc ho ta hanebná poznámka bolí. „Říkat mi, že jsem jako terorista z Nuchby, je absurdní. Ve svém každodenním životě chráním tuto zemi. Miluji ji celým srdcem. Dokonce mám na paži vytetovanou izraelskou vlajku,“ podotýká se smutkem v hlase.

Během protiteroristické války v Pásmu Gazy sloužil Atila 212 dnů v IAF na pozici technika PHM a podílel se tak jako součást pozemního personálu na zabezpečení izraelských vzdušných operací v Íránu a Libanonu. „Moje práce byla zásadní. Chceme válku vyhrát, ne ji prohrát. Byl jsem součástí tohoto úsilí,“ konstatuje. Kromě toho obdržel dvakrát ocenění „Vynikající voják základny“. Proto nechápe, proč tomu důstojníkovi připadá jako terorista. Pocit ponížení ještě prohloubila skutečnost, že se tomu vyjádření všichni smáli a nikdo se ho nezastal. „Všichni to slyšeli a nikdo důstojníkovi neřekl ani slovo.“ Když se ohradil, bylo mu vysvětleno, že to byl „jen vtip“. „Totéž tvrdili i ostatní,“ dodává Atila, „ale jak by se cítili, kdyby byli jedinými Drúzy ve skupině a byli takto označeni? Také by si mysleli, že je to vtipné?“ Za sebe bez servítků dodám, že kdyby byla situace opačná, v jednotce bylo na třicet Drúzů a jediný Žid, a drúzský důstojník tomu židovskému vojákovi řekl, že vypadá jako terorista z Hamásu, jsem si jist, že by se mluvilo o antisemitismu.

Důstojník se později v omluvil, ale to je podle Atily nedostatečné. Vysvětlil: „Po ceremoniálu za mnou přišel a omluvil se, ale jen soukromě, ne přede všemi. Když se mi posmíval veřejně, měl se také veřejně omluvit.“ Má pravdu? Bezpochyby.

A jsme u dílčího závěru příběhu. Atila podal prostřednictvím jedné advokátní kanceláře občanskoprávní žalobu na onoho důstojníka, neboť popsaný exces poškodil jeho důstojnost a dobrou pověst. Tu si cení na 150 tisíc šekelů (NIS), to je v přepočtu zhruba 950 tisíc korun (CZK). Právník Nimrod Haan, který Atilu zastupuje, k incidentu dodává, že jde o jeden z nejurážlivějších výroků, jaké kdy byly vůči loajálnímu drúzskému vojákovi IDF proneseny. „Toto pobuřující přirovnání (Atily) k vražedným teroristům zasahuje samotné jádro partnerství mezi drúzskou komunitou a Státem Izrael. Soud musí vyslat jasný a jednoznačný signál, že taková prohlášení nebudou tolerována.“ Sám Atila vyjádřil pro televizi Channel 12 naději, že izraelská armáda bude incident brát vážně a podnikne kroky, aby se podobné případy v budoucnu neopakovaly.

Volně podle serveru The Jerusalem Post:

https://www.jpost.com/israel-news/article-871357#google_vignette

●

Takový je jeden z řady individuálních excesů, které se v IDF stávají. Případ vnitroarmádní. Jiného druhu je „kauza Azaria“ z roku 2016. Seržant Elor Azaria zastřelil v Hebronu na zemi ležícího neutralizovaného a zraněného arabského teroristu, který předtím s jiným teroristou, při akci zlikvidovaným, zaútočil nožem na vojáky IDF, z nichž jeden byl středně těžce zraněn. Azaria, který přijel k incidentu o něco později s dalšími posilami, se hájil tím, že terorista na zemi mohl mít pod bundou sebevražednou vestu a tudíž představoval nebezpečí. To se ale nepotvrdilo. Následoval vojenský soud, který poslal Azariu za zabití na rok a půl za mříže. K tomu dodejme, že během vyšetřování případu bylo jasně řečeno, že Azaria porušil etický kodex IDF, jmenovitě v části Čistota zbraní (viz můj předchozí článek „O selektivní slepotě nepřátel Izraele z 23. října 2025).

Píšu-li o individuálních excesech příslušníků IDF, pak mám na mysli záležitosti typu „Atila“ a „Azaria“. Nikoli vedlejší efekty, které z podstaty věci provázejí každou válku, nota bene tu, která probíhá v městské zástavbě a nepřítelem není regulérní armáda, ale terorističtí gangsteři.