Nemám depku a co?

Je lehké propadnout depresi a stalo se to jakousi „normou“, tudíž je to normální. Tvrdit, že depku nemám, je už skoro podezřelé, protože normální je přece mít depku, brát antidepresiva a své pocity sdílet na sociálních sítích nebo tam bojovat se zlem na straně dobra (zlí jsou vždycky ti druzí). Nejsem normální, tak se ze svého smutku vypisuju sám.

Smutek mě samozřejmě přepadá, také jsem občas ve stresu, přemýšlím o svém životě a o tom, co se mi děje. Tak sedám ke klávesnici (nebo si vezmu papír a tužku), abych zpracoval své pocity. Při psaní se zároveň zklidňuji a hledám odpovědi na otázky „proč se mi to stalo?“ a „co mi to má říct?“

Mně to takhle stačí a opravdu pomůže. Po vypsání se, mj. je to jedna z terapeutických metod, přichází to vyrovnání a klid v duši. Pak si to přečtu a rozhodnu se, zda se to hodí či nehodí k publikaci na blog. Většina z toho po úpravách či doplnění publikovatelná je. Co kdyby to někoho inspirovalo, potěšilo a třeba i vyvedlo (aspoň na chvíli) z chmurné nálady?

A pak je pro mě důležitý pohyb, a hlavně pobyt v přírodě. Na duševní zdraví by lékaři měli předepisovat procházku v lese nebo práci na zahrádce. Já si to předepisuji sám a snažím se to každý den aspoň chvilku dodržet. Lépe se to dělá za pěkného počasí a v době, kdy je více světla.

Dále by měl takový terapeut zakázat (aspoň na čas) sledování televize, internetu, mobilu a sociálních sítí, protože média depresi přímo podporují či dokonce vyvolávají. Jsou psychologové, kteří navrhují digitální detox a jsou terapeuti, kteří doporučují procházku v lese. Příroda opravdu léčí duši a s ní i možná další nemoci. Navíc je to taková zdravotní prevence.

Dnes jsou na vzestupu různé alergie, paradoxně nejvíc na různé přírodniny. Viděl bych jednu možná prospěšnou alergii. Alergii na sledování médií a na sociální sítě. Asi touto alergií trpím, protože to moc nesleduji. A výsledek? Pozitivní. Jsem (převážně) zdráv a (často) vesel.