Ne, Izrael není ideální. Ale…
Středovýchodní konflikt a propaganda
Bar Šem-Ur je novinář, moderátor izraelské televize Channel 11 (KAN 11). V názorové rubrice webu novin The Jerusalem Post mu vyšel 16. července článek, který považuji za velice důležitý.
Jmenovitě v dnešní celosvětové debatě o Izraeli, jeho politice a protiteroristickém angažmá; v debatě, která dělí veřejnost - i u nás - na dva nesmiřitelné tábory. Nabízím volné zpracování jeho textu „Hypocrisy? Int'l media ignored Syrian slaughter - until Israel acted“.
Autor začíná konstatováním, že většina Izraelců nesouhlasí s politikou krajně pravicové koalice premiéra Netanjahua, přičemž podle řady za sebou jdoucích průzkumů lidé preferují dohodu o příměří a propuštění rukojmí, nikoli pokračování války (s Hamásem). Když ale přijde kritika Izraele ze zahraničí, zhusta nepůsobí jako střízlivá, věcná analýza, ale jako předsudečné nepřátelství, nejednou okořeněné antisemitismem. Znovu se to ukázalo v souvislosti s událostmi minulých dnů na jihozápadě Sýrie.
Když nedávno prozatímní syrský prezident Ahmad Šara - bývalý džihádista, který v roce 2024 svrhl Bašára Asada – poslal do provincie Suvajda s většinově drúzskou populací obrněné jednotky, popsali svědci bezhlavé ostřelování civilních čtvrtí stejnojmenného správního střediska provincie a vedle toho se objevily zprávy o popravách u silničních zátarasů. Izrael, kde žije asi 150 tisíc drúzů, adresoval syrskému režimu varování, aby útoky zastavil. Nestalo se tak, zabíjení pokračovalo a izraelské letectvo zahájilo operace proti syrským vojenským pozicím spojeným s uvedenými útoky. Ve snaze zabránit dalšímu krveprolití.
Jakmile ale dopadla první raketa, mezinárodní zpravodajství uveřejnilo titulky typu „Izrael bombarduje Sýrii“. V dramatických komentářích psali jejich autoři o „regionální eskalaci“, jako by milice věrné prozatímnímu syrskému vládci nemasakrovaly vlastní civilisty. Bar Šem-Ur zmínil, že jeden nejmenovaný kabelový kanál dokonce popsal nový režim v Damašku jako „postkonfliktní“ a „usilující o stabilitu“, aniž by ztratil slovo o prezidentově džihádistické minulosti. Je to známý vzorec uvažování. Když Írán odpálil rakety na izraelské nemocnice a mateřské školky, některá média prezentovala Teherán jako oběť a Izrael jako agresora.
Dalším aspektem věci je tzv. přiměřená odveta. Tuto frázi prakticky neslyšíme, když islamističtí teroristé útočí na civilisty, ovšem promění se v posedlost, jakmile izraelské síly zasáhnou, aby atakům džihádistů zabránily. Aby ale nedošlo k omylu. Izraelci vedou doma vášnivé debaty o strategii války, přiměřenosti a o tom, jak vláda válku vede. Taková debata je zdravá, žádoucí. Je ale rozdíl mezi oprávněnou kritikou a groteskní deformací reality, která džihádistické diktatury vykresluje jako nepochopené outsidery a jedinou liberální demokracii na Středním východě jako věčného ničemu.
Bar Šem-Ur přiznává: Izrael není dokonalý. Jedním dechem ale dodává, že zůstává jediným státem v regionu, kde se ženy mohou oblékat podle svého, kde průvody hrdosti LGBTQ přitahují desetitisíce lidí, kde arabští občané získávají univerzitní stipendia a kde svobodný tisk každý den tvrdě kritizuje vládní představitele. Žádná z těchto svobod neexistuje v Pásmu Gazy pod vládou Hamásu, v Teheránu pod ajatolláhy ani v Damašku za vlády nynějšího režimu. Dodám: koho z evropských či severoamerických propalestinských fanatiků to zajímá?
Autor připojil ilustraci: „Představte si, že provozujete mateřskou školku v sousedství ohrožovaném raketami, sebevražednými atentátníky a sousedy, kteří přísahali, že vás zlikvidují. Většina rodičů by opevnila budovu, najala stráže a modlila se, aby svět pochopil proč.“ Ale čeho jsme ve skutečnosti svědky? „Místo toho si Izraelci často vyslechnou kázání od komentátorů působících o půl kontinentu dál, kteří ztotožňují teror se sebeobranou a vyžadují, aby Jeruzalém »projevoval zdrženlivost« – zatímco jeho občané prchají do krytů.“
Závěrem Bar Šem-Ur vyzývá, ať lidé kritizují Netanjahua dle libosti; ostatně dělá to spousta Izraelců. „Ale netvrďte, že rozhodnutí chránit drúzy v syrské Suvajdě – nebo děti v izraelském Sderotu – dělá z Izraele regionálního násilníka. Skutečně skandální je, že globální mediální giganti stále zaměňují žháře za hasiče – a pak se diví, proč jejich důvěryhodnost bere za své.“ V poslední větě je zakódována elementární pravda o arabsko-izraelském konfliktu. Čas od času je užitečné to veřejnosti připomenout – i lidem v České republice.
●
Volně podle webu The Jerusalem Post, odkaz: