Návrh pro Hamás

Víc se můžeme dočíst v článku „Velitelé IDF trestají Hamás zabíjením palestinských civilistů včetně mnoha dětí“.

Autor má pro Izraelce nepřímo formulovaný návrh: „Pokud by opravdu šlo o potrestání Hamásu, bylo by to možné provést s chirurgickou přesností, aniž by byl zabit jediný civilista.“ O proveditelnosti něčeho takového lze ale s ohledem na terénní situaci na bojišti s úspěchem pochybovat; funguje to nanejvýš ve virtuální válce před monitorem s gamepadem u ruky.

Měl bych také jeden návrh. Pro Hamás. Prostřednictvím této reakce na zmíněný článek B. Rudolfa. Jestli opravdu pohlavárům teroristů tak moc záleží na životech a blahu civilistů v Pásmu, nechť neprodleně složí zbraně a kapitulují. Kdybych připustil, že v jednotkách případů Hamás opravdu neví, kde se ostatky rukojmí nacházejí, není nic jednoduššího, než důsledně dodržovat příměří, přestat provokovat a umožnit jiným, aby těla našli. Bohužel systematický a důrazný tlak tímto směrem, tedy na Hamás, jsem od B. Rudolfa nezaznamenal. O to víc je v jeho textech plísněn, kritizován a dehonestován Izrael – oběť palestinskoarabské teroristické agrese. Dle stokrát obehraného vzorce „Hamás spáchal, ale Izrael…“

Autor v úvodu článku napsal: „Izraelské bombardování Pásma Gazy pohřbilo pod sutinami stovky, možná tisíce, možná desetitisíce Palestinců (podle odhadů řádově deset tisíc lidí). Mnozí z nich byly pod sutinami zasypáni zaživa a nikdo jim nemohl pomoci, protože v oblasti nebyl ani dostatek těžké techniky ani pohonných hmot. Ale o těchto mrtvých nikdo nemluví. Jako by neexistovali. Vždyť to byli jen Palestinci! Copak oni neměli právo na záchranu? A nemají ani právo na důstojný pohřeb?“

Odpověď je prostá. Ti lidé by žádnou záchranu, potažmo žádný důstojný pohřeb nepotřebovali, nebýt 7. října 2023. O to, a především o to, v záležitosti kolem války v Pásmu jde.