Na balení dárků jsem levej
Vánoce, dárky
V podstatě s čímkoliv kolem Vánoc jsem v pohodě. Stromeček obvykle vybereme se ženou, stejně se dělíme o typicky předvánoční práce. Samozřejmě sem patří především úklid a nákup dárků, i tady se nějak zapojuji, ale hlavně se obvykle den před Štědrým dnem podílím na přípravě stromečku a přípravě bramborového salátu.
Zejména usazuji stromeček do stojanu a dávám světýlka, zdobí především žena. Dříve se zapojovaly děti, ale ty teď chystají stromeček svým vlastním dětem. V přípravě salátu hlavně krájím brambory a prostrkuji je mřížkou do mísy a pak všechny ty nakrájené ingredience zamíchám pomocí vařečky a majolky.
Dělám to roky, v podstatě jsem schopen a ochoten udělat ten salát úplně sám, ale většinou mi žena pomůže. Asi naše rodinné recepty byly podobné, takže nepamatuji, že bychom se kvůli bramborovému salátu někdy nějak škorpili. Ustálili jsme to na naší tradiční podobě, která nám vyhovuje a chutná.
Jestli je něco, co na Vánocích fakt nemiluju, je to balení dárků. To mi fakt nejde. Naštěstí pro mé v daném případě obě levé ruce existuje něco, co mi s tím balením vždy pomůže, je to lepidlo a lepenka. Díky tomu jsou mé výtvory (obaly) jednak velmi kreativní a jednak velmi originální. Samozřejmě o nějaké estetice to rozhodně není, ale má-li to být pro blízké překvapení, je třeba dárky nějak zabalit. I pro člověka, kterej je na to levej, jak turecká šavle.
Jo, musím pomalu končit, psaním o balení, ty dárky opravdu nezabalím. Jdu balit. Shromáždím dárky, vezmu si nůžky, balící papír (ideálně s vánočními motivy), svou oblíbenou lepící pásku a těším se, až to budu mít za sebou.
Balení dárků není mé hobby a rozhodně bych se tím nechtěl živit. Ale nejspíš bych ani neprošel nějakou potřebnou praktickou zkouškou.
Jsou přece Vánoce, tak jsem se pokusil to před svým těžkým úkolem nějak odlehčit :)