Mojžíš byl Egypťan

Všichni známe ten pocit, když se ráno probudíte a hned vám dojde, že vás čeká důležitá prezentace o kvartálních prodejích a výsledcích marketingového průzkumu. Rychle se nasnídáte, obléknete a spěcháte do práce. Metrem je to nejrychlejší a nejspolehlivější – žádné riziko kolon. V hlavě si ještě přehráváte obsah prezentace, ujišťujete se, že máte všechny slidy, a mezi stanicemi Mírák a Muzeum vás napadne, že Mojžíš nejspíš nebyl Hebrejec, ale Egypťan.

Není to zas tak překvapivá myšlenka. V Bibli se praví, že jej jako dítě našla v koši egyptská princezna, která byla náhodou u Nilu. Se svými služkami jej vylovila a postarala se o něj na egyptském dvoře. Mojžíš tedy dostal privilegované egyptské vzdělání, jaké se dostávalo členům faraonovy rodiny, a byl vychován jako egyptský princ. O jeho pravém původu se nic neví – a ani vědět nemůže. Byl nalezen v koši, a jako dítě mohl být stejně tak Egypťan, Hebrejec, Chetita, Babylóňan, Asyřan nebo příslušník jakéhokoliv národa, které se tehdy v Egyptě vyskytovaly.

Mezitím už vystupuji z metra a běžím do kanceláře, abych si ještě stihl dát kafe a v klidu projít prezentaci. Mám ji připravenou, jsem trochu rozechvělý – jako vždy, když přijede někdo z centrály v Curychu. Nejprve prezentuje slepice Samková, která nasadí laťku dost vysoko – musela to připravovat týden. Pak jdu na řadu já. Není to tak dobré jako u Samkové, ale nějak jsem to dal. Wolfgang je očividně nedůvěřivý a ptá se, jestli jsem prodeje z pobočky na Moravě ověřoval, že mu to připadá trochu příliš optimistické. Wolfganga moc nemusím, a tak říkám „ano, ještě včera“ a tvářím se sebevědomě. Kecám – budu to muset ještě prověřit u Nováčka.

Pak pokračuje s prezentací patolízal Páral – a znovu mi hlavou probleskne Mojžíš. Říkám si, že jediné záznamy, které o něm máme, jsou biblické. Skutečné historické doklady neexistují. Údajně žil v době 19. dynastie za vlády Ramesse II., který vládl v letech 1279–1213 př. n. l. V 18. dynastii vládl Achnaton – faraon, který se vymyká celé řadě egyptských vládců tím, že zavedl kult Atona, boha slunce. Nešlo o doplnění panteonu, ale o radikální revoluci náboženského systému. Achnaton prohlásil Atona za jediného boha, kterého je třeba uctívat, a ostatní bohy zavrhl. V té době naprosto mimořádný čin – vlastně první projev monoteismu. Existují vlivné teorie, které počítají s možností, že Mojžíš svůj monoteismus převzal právě od Achnatona.

Když patolízal Páral mluví o skvělých výsledcích své pobočky a tak trochu mě tím shazuje, mám chuť vstát a Páralovi, Samkové a tomu kalvinistickému němčourovi Wolfgangovi pěkně z plných plic, hlasitě a v němčině říct, že Mojžíš nebyl Hebrejec, ale Egypťan – a že monoteismus si vypůjčil od Achnatona.

Ta představa mě potěší, ale nikdy bych to neudělal. Vedení mě nejspíš sleduje, protože mé výsledky nejsou zrovna oslnivé. Platím hypotéku, a tak raději mlčím a disciplinovaně si vyslechnu všechny ty německo-české kecy o prodejích a marketingových průzkumech. Není to poprvé ani naposled.

Doma máme návštěvu – přijeli příbuzní z Hradce. Žena udělala špízy s bramborem, ty mám rád. Pivo dvanáctku. Jako vždy se konverzace příliš neúčastním. Po té dvanáctce ale mám chuť se vmísit do hovoru a něčím přispět. Když se na chvíli všichni odmlčí, vycítím příležitost a řeknu: „Mojžíš byl nejspíš Egypťan.“ Dopadne to jako vždy – buď mě neslyší, nebo dělají, že mě neslyší, a zase si povídají o dovolené v Itálii. Jen když odejdou, žena se mě zeptá, co jsem to blbnul s tím Mojžíšem.

Prostě – ani v práci, ani doma jsem tohle téma nikdy neotevřel. Hypotéka, obava ze ztráty práce, strach, že by si o mně žena mohla myslet něco nepěkného. Dnes jsem ale v důchodu. Ženu už ničím nepřekvapím. A tak mohu klidně a z plných plic zvolat do světa: Mojžíš byl Egypťan. Konec konců – Freud to tvrdil také.

A pokud to tak je, a Mojžíš byl Egypťan – pak v jakém světě to vlastně žijeme? Prý navazujeme na křesťansko-judaistickou tradici. Kostely, etika, humanismus… a přitom jsme jen následovníci egyptských faraonů a uctívači Thovta, Ptaha, Réa, Atona, Anupa, Usira, Maat, Eset, Hathor, Bastet, Sachmet, Chnuma, Sii – a bůh ví koho ještě. Ale co s tím? Snad je to dobré jen k tomu, abych trochu nadzvedl nekritické obdivovatele Izraele – dědice starých Egypťanů.