Milion chvilek pro korekci výsledků demokratických voleb

„Vidíte otazník a přesýpací hodiny v jednom, symbol otázky a symbol času. Ta otázka zní, najde si dost lidí čas pro demokracii?“

Těmito slovy začíná demonstrace Milionu chvilek. Tisíce odvážných bojovníků za demokracii povstaly 17. listopadu z gauče a přišly se postavit na správnou stranu na Staroměstské náměstí. Tam probíhal protest proti vznikající vládě ANO, SPD a Motoristů. Proti vládě populistů a extremistů, která sice ještě neexistuje, ale pokud by byla, mohla by být extrémně nebezpečná. (dostupné zde)

Demonstrace nesla název „Česko není na prodej“. Což zní celkem logicky, neboť nelze prodávat něco, co bylo dávno rozprodáno.

Hned na úvod moderátor prohlásil, že volbami to nekončí…

„Ahój, Staroměstské náměstí!“ hřímá Mikuláš Minář, staronový předseda spolku Milion chvilek pro demokracii. „Věříme v demokracii, věříme ve svobodu, a ve svobodu vždy větší a větší!“

A dav nadšeně aplauduje. Někteří demonstrující drží vlajky Evropské unie, Ukrajiny či NATO. Občas se dokonce objeví i česká vlajka, což je na pováženou. Takové proruské gesto! Asi nějací provokatéři…

Mikuláš Minář vypráví pohádku o hodném a zlém soudruhovi.

Byl jednou jeden soudruh, říkali mu Pávek. A ten v mládí udělal chyby, ale ke své minulosti se postavil čelem a bohatě si ji odpracoval službou demokratickému státu. Byl to hodný soudruh a stal se prezidentem.

Byl jednou jeden soudruh, říkali mu Bureš. A ten své chyby z mládí nikdy nepřiznal. A aby toho nebylo málo, své postavení zneužil ke kumulaci moci a vlastnímu obohacení, ne ke službě státu. Stal se oligarchou a ztělesněním veškerého zla na této planetě, hned po Putinovi.

Lidé jásají a skandují: „Ať žije Pavel! Ať žije Havel!“

„Tak polovina lidí volá: ‘Ať žije Pavel!’ a druhá polovina: ‘Ať žije Havel!’ Nemohli bychom se domluvit?“ zavtipkoval Minář.

Napadá mě bizarní představa, když přemýšlím o tom, za jakých okolností by se oba prezidenti mohli setkat 17. listopadu 1989 na Národní třídě…

Takové absurdní drama by snad ani Havel nevymyslel!

Čeština je velmi bohatý jazyk, který nám umožňuje nesčetné slovní hříčky a dvojsmysly. Různé vtípky kolují také o 17. listopadu 1989.

Na Národní třídě jsem v roce 1989: A byl B bil

„Babiše do koše!“ křičí demonstranti.

„Chvilkaři” se domnívají, že nový kabinet vzniká na mafiánském principu, kdy se prý budoucí členové vzájemně vydírají.

O mafiánském principu, na kterém funguje dosluhující vláda, však na této akci neuslyšíme ani slovo. O kauzách, jako jsou Dozimetr, kampelička, bitcoiny a další, slušní demokraté zásadně nemluví, toto jsou přece proruské narativy…

Spolek Milion chvilek pro demokracii, který v roce 2019 za mohutné podpory médií pořádal obří demonstraci proti vládě Andreje Babiše na Letné, celé čtyři roky nečinně přihlížel devastaci demokracie za Fialovy vlády.

Po celou dobu vlády v demisi byl připouštěn pouze jediný oficiální názor, a ti, kteří jej nesdíleli, byli označováni za dezinformátory. Svobodná diskuse byla potlačována, a koordinátor strategické komunikace vlády dokonce neváhal použít vulgárních výrazů pro názorové oponenty.

Politická kultura i svoboda projevu byly systematicky pošlapávány. Aktivisté z Milionu chvilek však zarytě mlčeli. Nyní opět ožívají…

Lukáš Hilpert, který dočasně zastával funkci předsedy spolku, než se do vedení vrátil jeho zakladatel Minář, na demonstraci prohlásil: „Je pravda, že vláda zatím nevznikla a nestihla nic špatného udělat, ale už jenom, jak tato vláda vzniká, je pro Českou republiku velice neveselý obrázek.“

Na akci vystoupili například bývalý předseda vlády Petr Pithart, herečka Eva Holubová či písničkář Jaroslav Hutka, který pěl o tom, jak Rusko padá do propasti.

„Budou o nás říkat, že protestujeme proti výsledkům svobodných voleb, ale to není pravda. Neprotestujeme proti volbě občanů, chceme jen, aby byla respektována základní demokratická pravidla,“ vysvětluje Minář.

Aha, tak to nás uklidnilo.

Na závěr nám pan Minář prozradil, o čem sní. Sní o tom, že se za čtyři roky všichni sejdou na zaplněné Letenské pláni a že Česká republika ukáže celému světu, že populisty a extremisty je možné porazit.

Zazněla Modlitba pro Martu a státní hymna. Lidé si zazpívali a odešli domů s dobrým pocitem, že stojí na správné straně…

Žijeme v době dekadentní a to, co momentálně kolem sebe vidíme, působí jako manifestace čirého zoufalství. Starý svět leží v troskách a nový jsme dosud nevybudovali.

Nevíme, čím vším si ještě musíme projít, jisté však je, že tento proces, který já vnímám jako očistný, přinese mnoho absurdních situací. Pokud se z toho nechceme zbláznit, nezbývá nám, než tyto situace pozorovat s nadhledem a humorem.