Mediokracie jako nejpokročilejší forma totality

Jak si podmanit davy a vnutit lidem svou vůli? To dělá těžkou hlavu vládnoucím elitám. Starý model totality selhal, a navíc všechny ty represivní složky a gulagy něco stojí…

A tak mocipáni vymysleli zajímavou hru, hru na demokracii. Nějakou dobu to skutečně fungovalo a všichni byli spokojení.

Nakonec však dochází na slova Franka Zappy. Opona spadla, kulisy byly odstraněny, dokonce už odnášejí i stoly a židle… A přesto cihlovou zeď divadla mnozí lidé stále nevidí. Věří, že hra pokračuje dál. Tak velká je síla hypnózy.

Černí mágové, kteří elitám slouží, mají obrovskou moc. Bez nich by nikdy nedokázaly své zvrácené záměry prosazovat. Těmi černokněžníky, kteří zaprodali své duše, jsou média…

Jak nejlépe zamaskujeme totalitu? Když ji prohlásíme za demokracii. Velmi prosté, a zároveň geniální. Pod svícnem je největší tma. Kdo by hledal totalitu v něčem, co se nazývá demokracií, která je navíc liberální?

A pak už stačí jen označit za nedemokratické vše, co odporuje té jediné správné ideologii…

Lidem vysvětlíme, že stát na správné straně znamená náležet k vyšší kastě. Přece každý chce být lepším člověkem, a ne nějakým dezolátem.

To, co je ideologicky závadné, však nelze jednoduše zakázat, neboť lidé dosud věří ve svobodné volby. Ještě stále doznívají dozvuky hry na demokracii.

Proto se černí mágové před volbami činí, seč jim síly stačí. A když se nezadaří, činí se též po volbách.

Přestože jsou mediální čarodějové stále velmi mocní, jejich vliv pomalu slábne, neboť někteří z nás již temné čáry prokoukli.

Pokud volby nedopadnou přesně podle přání „demokratů“, média se nevzdávají, a naopak s ještě větší vehemencí dští oheň a síru, aby zpochybnila výsledky demokratického hlasování.

Již delší dobu pozorujeme předpojatost a neobjektivitu médií hlavního proudu. Zvolené vlády však nejsou tím, komu novináři slouží. V takovém případě by totiž vždy po volbách převlékli kabát, což se nestává. Všimněme si, že mainstreamová média zůstávají, bez ohledu na výsledky voleb, stále globalistická. Z toho vyplývá, že slouží především nadnárodním zájmům.

Média na nás působí každodenně a jejich vlivu neuniknou ani ti, kteří se o politiku a dění ve společnosti vůbec nezajímají. Naopak, domnívám se, že tato skupina lidí nejsnáze podléhá manipulacím. A bohužel, zdá se, že se to týká většiny populace.

Mediální manipulace probíhá též podprahově, a pokud si často pouštíme televizi, například jako zvukovou kulisu při vaření či žehlení, hysterický tón moderátorů zpráv se nám zažere pod kůži, ať chceme či nechceme.

Stejně tak když přijdeme domů unavení z práce a bezmyšlenkovitě si prohlížíme titulky na Seznamu, vpálí se nám to do hlavy, bez ohledu na to, že obsah článku se od nadpisu mnohdy diametrálně liší.

Možná po konzumaci televizních zpráv okamžitě zapomeneme, co v nich zaznělo, přesto v nás zůstává nepříjemná pachuť strachu a v hlavě nám běží tisíce vykřičníků.

Covid!!! Válka na Ukrajině!!! Globální oteplování!!! Populisté a extremisté!!! Boj s dezinformacemi!!!

Liberálně demokratická totalita je velmi sofistikovaná, neboť si ji často vůbec neuvědomujeme.

V době normalizace lidé nemohli říkat nahlas, co si myslí, ale málokdo tehdy věřil propagandě…

O Rudém právu kolovaly různé vtipy, například se říkalo: „Lže, jako když Rudé právo tiskne.“ Ale to, že se dnešní noviny svou ideologickou angažovaností od Rudého práva příliš neliší, lidem jaksi nedochází.

V dnešní době sice máme (pořád ještě) větší vnější svobodu, ovšem s tou vnitřní je to podstatně horší. Konzumním způsobem života jsme zpohodlněli a paradoxně dnes žijeme ještě ve větší totalitě než za minulého režimu, neboť totalitní myšlení nás ovládlo zevnitř. Lidé už se ani nesnaží vytvořit si vlastní názor, stát na „správné straně“ je pohodlnější. A tak se pomalu stáváme propagandou…

Prorežimní média před rokem 89 neměla zdaleka tak velkou moc jako ta „demokratická“.

Dnešní „demokratická“ média dokážou z průměrného člověka vyrobit třeba prezidenta, zatímco z jiného udělají naprostého gaunera, lidskou zrůdu, fašistu a nepřítele lidu.

Režimu nepohodlný člověk může být tímto způsobem odsouzen a veřejně lynčován pouze na základě polopravd a domněnek, aniž by proběhlo jakékoliv soudní řízení. A když se o mnoho let později ukáže, že je tato osoba nevinná, nevadí, lidé už na kauzu zapomněli a média splnila svůj účel.

Prezident Pavel je, alespoň podle mého názoru, typický mediální produkt. Nikdy by nebyl tím, čím je, nebýt masivní podpory médií.

Pokud bychom byli před prezidentskými volbami médii systematicky bombardováni tím, že jedním z kandidátů je kontroverzní osoba s komunistickou minulostí, která před rokem 89 schvalovala invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa, ke zvolení Pavla by nikdy nedošlo.

To se ovšem nestalo, neb jsme poslouchali jen samou chválu na budoucího prezidenta, a co se týče jeho neslavné minulosti, prý to byla jen mladická nerozvážnost, kterou už si dávno odpracoval.

A potom se všichni zapřísáhlí antikomunisté radovali jako nikdy předtím, že máme konečně prezidenta, za kterého se nemusíme stydět. Vždyť vypadá skoro jako tatíček Masaryk! Také mnozí umělci a herci se dojímali až k slzám. Naprostý bizár…

Nezapomínejme, že mediální hvězdy, herci, umělci a další takzvané celebrity stojí vždy na správné straně. Koho chleba jíš, toho píseň zpívej…

Někteří herci hrají svou roli natolik přesvědčivě, že sami uvěřili tomu, že jsou skutečnými morálními autoritami.

Zatímco různé poklesky a mladické nerozvážnosti nežádoucích politiků, ať už skutečné či uměle vykonstruované, jsou nafukovány až k prasknutí, zločinné kauzy spojené se stranami dosluhující vládní koalice procházejí médii téměř bez povšimnutí. Jedním uchem tam a druhým ven. Na tom přece nezáleží, hlavně že tyto strany jsou demokratické…

Viděli jsme, že média dovedou vyvolat naprostou paniku z nějaké nemoci nebo šířit nenávist vůči určitému národu. Mohou se také zasadit o to, abychom namísto míru podporovali válku a s ní též zbrojní průmysl. Děláme to samozřejmě s dobrými úmysly, ale dobrými úmysly je prý dlážděna cesta do pekla…

Nedávno lidé vybrali přes dvanáct milionů na raketu, která je prý schopná trefit Moskvu. Neuvěřitelné, místo aby se sbírka věnovala na dobročinné účely (například na záchranu života nemocného dítěte), použije se na nákup vražedné zbraně. Naprosto zvrácené… (dostupné zde)

A mezitím, co neustále posloucháme, že s agresory se nejedná, Petr Pavel se v New Yorku setkal se syrským prezidentem Ahmadem Šarou, spojeným s teroristickou skupinou Al-Káida. O jeho temné minulosti pan prezident prohlásil, že důležité je to, co představuje dnes. Asi si to také odpracoval a slíbil, že už bude hodný… (dostupné zde)

Zkrátka žijeme v totalitě, kterou bychom klidně mohli nazvat mediokracií. Hromadné sdělovací prostředky řídí naše životy více, než jsme ochotni si připustit.

Jsme v moci psychopatů a černých mágů, dokážeme se tomu ubránit?

Věřím, že existuje síla, která může tuto kletbu zrušit. Tato síla se nachází v každém z nás. Pojďme všichni společně říct mediálním manipulátorům DOST!

Kouzlo se rozplyne jako pára nad hrncem a my najednou spatříme cihlovou zeď divadla. Avšak místo mocných režisérů tohoto absurdního dramatu uvidíme jen pár směšných bláznů, kteří si hrají na bohy. Teprve potom může nastat skutečná demokracie, vláda lidu…