Legálnost "syntetické cenzury" ve stylu "syntetických drog"
Svoboda slova
V posledních letech jsme svědky tichého, ale stále výraznějšího fenoménu: šíření nových forem cenzury, které se chovají jako syntetické drogy. Nejsou (zatím) zakázány, ale mají zřetelné účinky – potlačují svobodu projevu, deformují veřejnou debatu a zamlžují realitu. Legálně operují v právních šedých zónách, kde technika a zákon nestíhají držet krok.
Co je "syntetická cenzura"? Představte si digitální analogii k syntetickým drogám: tvůrci těchto látek obcházejí zákon změnou chemické struktury, aby mohli dál prodávat nebezpečné látky bez přímého postihu. Stejně tak „syntetická cenzura“ obchází legislativní rámce pro svobodu slova. Nejde o klasické cenzurní zásahy typu zákaz knihy nebo blokace webu – jde o rafinovanější, méně viditelné techniky:
Algoritmická demotivace obsahu – příspěvek není smazán, ale jeho dosah je záměrně a netransparentně omezen. Tváří se to jako „nepopularita“, nikoli zásah.
Sociální filtr – lidé se sami cenzurují kvůli sociálním sankcím, které jsou designovány algoritmy a komunitními pravidly.
Regulace bez legislativy – platformy samy nastavují pravidla, která mají účinek zákona, ale bez demokratického schválení a možnosti odvolání.
„Předběžné“ blokace – automatizované systémy zabrání publikaci ještě před zveřejněním na základě odhadů „problematického“ obsahu.
Proč se to děje? Důvod je jednoduchý: rychlost technologického vývoje předběhla zákonodárce. Ve jménu bezpečnosti, „pozitivity“ nebo prevence dezinformací vzniká digitální šedá zóna, kde si technologické korporace hrají na zákonodárce, soudce i exekutora zároveň. To samo o sobě by bylo alarmující. Co je však ještě nebezpečnější, je způsob, jakým tyto techniky vstupují do běžného jazyka a kultury. Lidé je začínají vnímat jako normu – jako standardní prostředí, v němž musí komunikovat. Stejně jako u syntetických drog: než se stačí pochopit důsledky, generace uživatelů si vytvoří návyk.
Kdo je dealer syntetické cenzury? Tohle nejsou temní obchodníci v uličkách internetu. Jde o platformy, nástroje, mediální domy i aktivistické skupiny, které možná začaly s dobrým úmyslem, ale skončily u tichého manipulování diskurzem. Na rozdíl od drogového trhu se zde neprodává chemie, ale přístup k pozornosti a pravdě. Syntetická cenzura nevede jen k umlčení nepohodlných názorů. Vede k rozštěpení reality. V jednom bublinovém světě je vše v pořádku – v jiném se lidé radikalizují, protože necítí možnost svobodně mluvit. Výsledkem je narůstající nedůvěra, paranoie a fragmentace společnosti. Co s tím? Stejně jako u syntetických drog nestačí jen zákaz – je třeba prevence, vzdělávání a transparentnost. Potřebujeme:
Zpřehlednit algoritmy – aby bylo jasné, proč je něco skryto nebo omezeno.
Zákonný rámec pro digitální veřejný prostor – platformy musí nést odpovědnost podobně jako tradiční média.
Digitální gramotnost 2.0 – naučit se rozpoznávat nejen falešné zprávy, ale i tiché formy manipulace.
Syntetická cenzura je tu. Možná dočasně legální, ale rozhodně toxická. A stejně jako s každým návykem – čím déle ji tolerujeme, tím těžší bude návrat ke svobodě.
