Klíč k vraždě JFK, část 3: Lee Harvey Oswald

Lee Harvey Oswald byl v hledáčku zpravodajských služeb prakticky od narození, 18. října 1939 v New Orleans. Jeho otec zemřel na infarkt dva měsíce před jeho narozením. Leeho starší bratr Robert Jr. bojoval v Koreji jako mariňák, nevlastní bratr John Edward Pic sloužil u amerického letectva a později u pobřežní stráže. Jako teenager se Oswald stal kadetem civilní letecké hlídky v New Orleans (Civil Air Patrol) a v sedmnácti letech vstoupil do námořní pěchoty – jednotky, která byla častým náborovým zdrojem pro americké tajné služby. Už tehdy se začal psát příběh, který se jednou stane součástí největší politické záhady 20. století.

Oswald vyrůstal bez otce a jeho dětství bylo poznamenáno nestabilitou. Okolí ho popisovalo jako uzavřeného a temperamentního introverta – na veřejnosti tichého a rezervovaného, v úzkém kruhu blízkých však emotivního a výbušného. Ve dvanácti letech se s matkou přestěhoval do New Yorku, kde krátce žili s jejím novým manželem, Oswaldovým nevlastním otcem. Po incidentu, kdy měl údajně udeřit matku a vyhrožovat nevlastnímu otci kapesním nožem, byli nuceni odejít. Už tehdy se u něj projevovaly sklony k impulzivnímu chování a častým absencím ve škole, což vedlo k psychiatrickému vyšetření.

Psychiatr Dr. Renatus Hartogs jej popsal jako uzavřeného mladíka, ponořeného do vlastního fantazijního světa, ve kterém se cítil všemocný – jako by se tak snažil kompenzovat své reálné či domnělé neúspěchy a frustrace. Diagnostikoval u něj schizoidní rysy, tedy sklony k sociální izolaci, emocionální oploštělosti, nízké potřebě socializace a lhostejnosti vůči společenským normám. Podle Hartogse byl příčinou tohoto stavu dlouhodobý nedostatek náklonnosti a nefunkční vztah s matkou, která se chovala sebestředně a konfliktně.

Zpravodajské služby často vyhledávají lidi s různým psychologickým profilem podle aktuálních potřeb. Nedocenění, inteligentní a přemýšliví jedinci jsou ideálními kandidáty – snadno je motivovat, atmosféra konspirace jim poskytuje pocit výjimečnosti. Klíčovým faktorem je i mládí, spojené s nedostatkem zkušeností. Oswald do tohoto profilu zapadal dokonale. Jeho úkolem se měla stát infiltrace v Sovětském svazu. Potřeboval reálnou legendu, aby byl pro Sověty zajímavý, a proto byl vytrénován v oblasti radarových systémů a leteckého průzkumu.

V září 1957 byl umístěn na americkou základnu Atsugi v Japonsku, což bylo klíčové stanoviště pro špionážní lety U-2. Jako radarový operátor měl přístup k citlivým informacím o frekvencích, provozu a metodách detekce. Rozuměl i tomu, jak radary rušit či obcházet. Po roce služby se vrátil do USA a v září 1959 byl oficiálně propuštěn z armády. Den před odchodem požádal o nový pas a o čtyři dny později ho měl v ruce. Na tehdejší poměry šlo o neobvykle rychlou procedure, zvlášť když otevřeně uvedl, že míří do Sovětského svazu. Náhoda? Nebo součást pečlivě připraveného scénáře?

Oswaldova mise v Sovětském svazu se však nevyvíjela podle očekávání. Přestože měl základní znalosti o radarových technologiích a provozu špionážních letounů U-2, jeho informace zřejmě nebyly pro sovětské zpravodajské služby tak cenné, jak původně předpokládal. Alternativně mohli být Sověti jednoduše opatrní a chtěli si počkat, jak se Oswald vybarví. V Moskvě se pokusil o demonstrativní sebevraždu, což mohlo být zoufalým činem jedince uvězněného v komplikované hře, nebo součástí plánu na posílení jeho legendy. Nakonec mu bylo umožněno zůstat, ale byl umístěn do Minsku v Bělorusku, daleko od strategických vojenských center, což naznačuje, že mu Sověti příliš nedůvěřovali.

V Minsku dostal nadstandardní podmínky, včetně státního bytu a dobře placené práce, ale jeho možnosti proniknout k důležitým informacím byly v podstatě nulové. Byl sledován KGB a pravděpodobně si uvědomil, že jeho pozice mu neumožňuje naplnit původní roli. Po čase proto, zřejmě v souladu s předem danými instrukcemi, usoudil, že jeho mise v Sovětském svazu se blíží ke konci, a požádal o návrat do USA. Sověti jej nakonec propustili, možná i proto, že zjistili, že pro ně nepředstavuje významný přínos. Po dvou letech se tak spolu se svou rusko-ukrajinskou manželkou Marinou vrátil do USA.

Po návratu ze Sovětského svazu se Lee Harvey Oswald ocitl v prostředí, které bylo všechno, jen ne obyčejné. V New Orleans, Dallasu a Miami se v 60. letech protínaly zájmy tajných služeb, mafie, protikastrovských exulantů, dobrodruhů i obchodníků se zbraněmi. Právě zde vznikala síť, která zásobovala kubánské exilanty zbraněmi a penězi, často s tichým souhlasem nebo přímo podporou amerických zpravodajských služeb. Oswald se pohyboval mezi lidmi, kteří byli často dvojími nebo trojími agenty – pracovali pro CIA, FBI, armádní rozvědku, někdy i pro sovětské služby, a zároveň byli napojeni na mafii nebo exilové skupiny. V tomto světě nebylo možné jednoznačně určit, kdo je na čí straně, a loajalita byla často otázkou momentální výhodnosti.

Jedním z nejvýraznějších aktérů tohoto prostředí byl Jack Ruby, vlastním jménem Jacob Rubenstein, majitel nočního klubu v Dallasu. Ruby se pohyboval na pomezí podsvětí, showbyznysu a politiky. Měl dlouholeté vazby na organizovaný zločin, zejména na mafiánské bossy z Chicaga a Tampy. V 50. letech často cestoval na Kubu, kde navštěvoval vězněného mafiánského šéfa Santo Trafficanteho Jr. a podílel se na pašování zbraní na Kub. Jeho jméno se objevuje v souvislosti s několika významnými postavami podsvětí i tajných operací. A byl to právě on, kdo později na policejní stanici v Dallasu Lee Harvey Oswalda zavraždil, když mu břicho provrtal olovem před zraky novinářů a kamer.

Santo Trafficante Jr., vlivný šéf tampanské mafie, ovládal hazard na Kubě a po Castrově převratu se zapojil do pašování zbraní, drog a financování protikastrovských aktivit. Jeho síť sahala od Floridy přes Kubu až do Latinské Ameriky. Klíčovou roli v propojení kasin, podsvětí a tajných operací sehrál Lewis McWillie, zatímco Frank Sturgis, bývalý žoldnéř a agent CIA, organizoval výcvikové tábory na Floridě a diverzní akce proti Kubě. Sturgis se později objevil i v aféře Watergate. Další významnou postavou byl Jerry Patrick Hemming, zakladatel polovojenské skupiny Interpen, známý svými kontakty na exilanty a ochotou odhalovat zákulisí operací.

Do této sítě patřil také Norman „Rough House“ Rothman, který zajišťoval logistiku a pašování zbraní mezi USA a Kubou, a Lauren Eugene Hall, drobný žoldnéř pohybující se mezi exulanty a podsvětím. Hallovo jméno se objevilo v souvislosti s návštěvou u Sylvie Odio v Dallasu v září 1963, což později sehrálo roli při vytváření Oswaldovy legendy coby člověka s vazbami na radikální exilanty. Tito a další muži tvořili spletitou síť propojující mafii, žoldnéře a tajné operace, která ovlivnila dění kolem Kuby i americké politické skandály.

A pak zde byla naprosto klíčová osoba – David Atlee Phillips, vysoce postavený důstojník CIA, specialista na Latinskou Ameriku, architekt operací proti Castrovi. Oswald se tak ocitl v síti, kde se tajné operace, organizovaný zločin a politické zájmy překrývaly a kde byl každý kontakt potenciálně sledován, využíván nebo manipulován více stranami najednou.V tomto světě vznikaly legendy, které měly v případě potřeby rychle nasměrovat vinu na vhodného pachatele. Oswald byl ideálním kandidátem.

Oswald se podílel na získávání zbraní a munice, přičemž financování pocházelo z ilegálního prodeje heroinu. Tento obchod zajišťovala mafie, která měla tajnou dohodu se CIA o vzájemné spolupráci. Primárně měl prodej heroinu pod palcem mafiánský boss Sam Giancana. Finance na nákup zbraní se tak nedaly pořádně vystopovat a případné stopy by vedly pouze k mafii.

Nešlo však jen o konvenční zbraně. CIA řídila tajný program na odstranění Castra pomocí jedu či biologické zbraně. Díky tomu se Oswald seznámil s mladou vědkyní Judyth Vary Bakerovou, expertkou na výzkum rakoviny u myší. Tento projekt vedl Dr. Alton Ochsner, prominentní chirurg a zakladatel Ochsner Clinic v New Orleans, který měl úzké vazby na konzervativní kruhy, americkou vládu, armádu a pravicově orientované antikomunistické organizace. Ochsner byl v kontaktu s Davidem Ferriem, bývalým instruktorem Civil Air Patrol, kde byl tehdy ještě mladý Oswald kadetem.

Oswald se v New Orleans cítil v bezpečí, protože byl opět zapojen do významné operace. Ve skutečnosti však mohl být jeho skutečný úkol jiný. Jedna z nejzajímavějších hypotéz tvrdí, že měl sehrát roli obětního beránka v pečlivě připraveném atentátu. Už 12. března 1963 si pod falešným jménem A. Hidell objednal italskou pušku Carcano M91/38 s puškohledem. Právě tato puška byla nalezena krátce po atentátu na JFK v budově, kde Oswald pracoval.

Ať už bylo Oswaldovi řečeno cokoliv a ať už ve skutečnosti udělal cokoliv, jedno je jisté: rozhodně nešlo o pomateného prokastrovského fanatika, který by jednal z vlastní vůle jako osamělý vlk a jen tak zastřelil prezidenta Spojených států. Tento příběh, který se americké veřejnosti i zbytku světa snažil vehementně vtlouct do hlavy aparát tehdejších elit, je možná tím největším mýtem celé kauzy.