Kde jsou rezoluce o nepokojích v LA?

Evropa umí kritizovat jen ty slabší

Americké Los Angeles zažívá v posledních dnech civilní neposlušnost, jejíž vývoj se dá srovnávat s událostmi v Tbilisi ze začátku tohoto roku. Demokraticky zvolený prezident s radikálním programem, jehož chápání ústavy je minimálně kontroverzní, narazil na odpor části společnosti, která s jeho programem zásadně nesouhlasí a pro kterou není jeho plná implementace přípustná.


Prezident na protest reaguje hystericky, usurpuje krizovou legislativu a mobilizuje ozbrojené složky. Celá situace tak eskaluje do bodu, kdy ulice významného města začínají připomínat scény z občanské války. Stejně jako v Gruzii za sebou kontroverzní hlava státu nedokázala sjednotit veškeré volené představitele a stejně tak jako se na Kavkaze proti autoritě premiéra vzepřela dosluhující prezidentka země, která odmítla opustit úřad, jak jí přikazovala ústava, zpochybňuje teď guvernér Kalifornie Trumpovu autoritu k nasazení Národní gardy. Posledním významným pojítkem pak je, že v obou případech je v zájmu Evropy, aby kontroverzní hlava státu roztržku prohrála a jejím sklonům k autoritářství tak byla přistřižena křídla. V případě Spojených států je tento zájem ještě daleko větší než v případě Gruzie, vzhledem k tomu, že ústavní limity Trumpovy autority mají dopad nejen na domácí problémy, ale i na prezidentovu schopnost uvalit cla. Pokud se Trump v Kalifornii spálí, je pravděpodobné, že i v případě ekonomické a zahraniční politiky bude v budoucnu rozvážnější a nebude se již uchylovat k radikálním řešením za pomoci krizové legislativy.

Přesto však když dva dělají totéž, není to totéž. Během nepokojů v Tbilisi se evropská politická scéna okamžitě zmobilizovala a zásah proti demonstrantům byl rezolutně odsouzen. Evropský parlament dokonce přijal usnesení o nelegálnosti proběhlých voleb v zemi (aniž by předložil jediný hmatatelný důkaz) a požadoval uvalení sankcí na gruzínské politiky, kteří podle něj podrývali demokratický proces. Prezident Trump podrývá demokratický proces dlouhodobě svým balancováním na hraně ústavnosti, stejně tak jako podrývá důvěru v něj neustálými útoky na ty, kteří nesdílejí jeho ideologii, ať už je to kalifornský guvernér nebo soudy. Národní gardu vyslal do Kalifornie, aniž by o to byl představiteli daného státu požádán. Naopak o její přítomnost kalifornská vláda nestojí. Napětí roste a situace došla již tak daleko, že policie se neostýchá cíleně střílet gumové projektily po přítomných novinářích. Demokratický proces v Kalifornii momentálně není o nic méně podrytý než ten v Gruzii na začátku roku. Ovšem Evropa mlčí. Žádné usnesení, žádná silácká prohlášení směrem k Americe, dokonce i na twitteru jsou strážci morálky zticha.

Tento dvojí metr je příznačný pro úpadek starého kontinentu. Evropská unie má sice vlastní listinu základních práv a ještě se snaží přistoupit k Evropské úmluvě o lidských právech, proklamuje sice, že její zahraniční politika má podporovat rozkvět demokracie a individuálních svobod, ovšem když dojde na lámání chleba, stane se z toho všeho papír na podpal. Jediné, co současná Evropa (a to jak Unie, tak národní státy) dokáže je kibicovat slabší a mlčet, když se stejných přečinů jako malé státy na východním chvostu kontinentu dopouští silnější partneři na západě. Jsme jako David, co se odvrací od střetu s Goliášem v obavě, aby ho ještě více nerozzuřil, a místo něj si k souboji vybírá slabšího souseda.