K volbám do Legislativní rady Palestinské autonomie v lednu 2006

Autor píše: „Pokud jde o volby v Gaze v r. 2006, tak to byla blbost všech zúčastněných je vypsat. Izrael v dohodách v OSLO jasně deklaroval, že pro něho zastupuje Palestince PLO (Fatáh), a tím to mělo skončit. Volby dopadly relativně těsně: Hamás. 44,5 % hlasů, Fatah 41,5 % hlasů, ostatní zbytek.“

Jen podotknu, že nešlo pouze o volby v Pásmu Gazy, ale na všech teritoriích pod kontrolou Palestinské autonomie, tedy i v Předjordánsku.

Co je ale podstatné: tvrzení, že volby dopadly „relativně těsně“ je zavádějící. Nestačí totiž uvést jen celostátní procenta, ale také počet mandátů, které ta která partaj obsadila. Konkrétně Hamás 74, Fatah 45 (to už není „relativně těsný“ výsledek) a ostatních frakce či nezávislí třináct mandátů (ze 132). Hamás tedy zvítězil s jasnou převahou; v Legislativní radě měl nadpoloviční většinu.

Jak je to možné? Bylo to způsobeno zvoleným volební systémem – kombinovaným, který zahrnuje prvky jak poměrného, tak většinového systému. Konkrétně. Polovina členů Legislativní rady, tedy 66, byla volena poměrným systémem (celostátní kandidátky), zatímco druhých 66 poslanců bylo voleno většinově v jednotlivých volebních obvodech. Zde platilo: kdo v tom kterém obvodu zvítězil, stal se poslancem („vítěz bere vše“).

Je pravda, že v poměrné části voleb byly rozdíly relativně malé; zde Hamás obdržel 29 křesel a Fatah 27. Ovšem ve většinové části byli kandidáti Hamásu úspěšnější, většina z nich skončila na první místě a kandidáti Fatahu mnohdy až druzí – a ti vypadli. Majoritní část tedy vynesla Hamásu 45 křesel (+ 29 = celkem 74), zatímco Fatahu pouze 18 (+ 27 = celkem 45).

Dlužno dodat, že tento komplikovaný systém aplikovali palestinští Arabové sami o své vůli. Problémem nebylo, že volby jako takové uspořádali (tvrdit, že to byla blbost nesvědčí o velkém demokratickém přesvědčení autora), ale že voliči v Autonomii svými hlasy rozhodli o vítězství teroristů. Mají tedy lví podíl na tom, co se pak v regionu dělo a dodnes děje.